Pleasantville: Městečko zázraků

Wau. Že pálenie kníh? Že odsúdenie po odhryznutí si z jablka v rajskom prostredí? Že snaha zničiť všetko, čo je iné a čo rozvracia predstavu ideálneho sveta? Originálna myšlienka (u mňa takmer na úrovni Truman Show) a silné myšlienkové posolstvá, Preboha, veď tie šťastné úsmevy a Macyho "Honey! I´m home!" boli priam desivé. Scény "sfarbovatenia sa" Pleasantvillu boli pastvou pre oči a zaujal aj Daniels vo svojej nenápadne nápadnej úlohe. Výborné, 5 * (31.05.2011)

Myslím si, že to byl pokus rejžíka se vyzvracet ze svých traumat, ale to už dělá léta úspěšněji třeba Lynch. Jeho záměr mi unikl, asi se zakódoval někam do Pleasantvillu. No kdybych se měla já vyzvracet ze svých dojmů na film, napsala bych elaborát a to já nerada. Takže to tady chaoticky naházím, čímž okopčím Rosse, ale to je šumafuk. Změna, barvy, sex, učení, frustrace, rodina, rvačka, večeře, žehlička, lynčování, soud, střípky a odkazy z filmů o závažných tématech. Začalo to apelem na dnešní zkaženost a přesto se v jejím jménu šlo měnit to hezké, fungující, navíc v 50. letech běžné, normální. Všechny změny bez ohledu na dobré či špatné se zabarvily, všechno staré, nevím proč špatné, zůstalo v šedi. Nesmysl, idiotismus, demagogie, negace, protimluv. O logických chybách nemluvě, např. proč je tam ten dědek poslal, když musel čekat změny!? Kam v reálu dospěly prudké změny, pokrok za každou cenu, se jaksi neřeší. Iluze pouze vystřídaly bludy, to je celé a já to posílám bez uzardění do háje, klidně duhového až oči přecházejí. (05.07.2012)

Kouzelný film a příjemnou retro atmosférou a velmi povedenými hereckými výkony. Postupné obarvování černobílého světa tak, jak jsou do něj zanášena další a další "kouzla" běžného života je působivé a zároveň nutí člověka k zamyšlení nad vnímáním věcí a lidí okolo sebe. (Teď to po sobě čtu a to jsou hrozně sladké kecy, co píšu - ale ten film na mě tak nějak sladce zapůsobil...) (29.05.2013)

Pleasantville jsem viděl asi před třemi lety a naprosto mě uchvátilo, teď po tak dlouhé době jsem ho mohl shlédnout znovu a můj zážitek je znovu nepopsatelný. Výborní herci, dokonalá hudba a místama hodně zajímavý skloubení barev (třeba jízda po Cestě milenců je nezapomenutelná). A navíc se to všechno odehrává v mojich oblíbených 50. letech... Není co dodat.... (28.04.2007)

"Are you okay?" "Um, yes. It's, uh, just that your father would never do anything like that." "Well, you know, mom, there are other ways to enjoy yourself. Without dad." ____ Na snímek 'Pleasantville' jsem pokaždý narazil v televizi, ale nikdy jsem jej zdárně nedokoukal do konce - protentokrát jsem udělal výjimku a zjistil jsem, jaká to byla chyba! Páč jde nezpochybnitelně o jednu z nejoriginálnějších amerických komedií z konce milénia - absurdní zákonitostí fikčního mikrosvěta počínaje, lukrativní implementací principu dominového efektu z hlediska gradace konče - neskutečně zábavně pojatý rozkol moderních a tehdejších manýrů nevyjímaje. To vše se posléze pojí do neuvěřitelně nápadité a sentimentálně humorné parafráze o obsesi televizí, rafinovanou alegorií o monotónnosti života a malichernosti hříchů, a v neposlední řadě o anarchické rezistenci vůči konformismu. Snímek je navíc exemplární důkaz toho, že Tobey Maguire je jedním z nejvíc tristně podceňovaných herců své generace - no a Reese Whiterspoon je zlatíčko. Život prostě nemůže být černobílý, bez rozptýlení, rozmanitosti, barev a optimismu.... VERDIKT: esence feel-good dramedie. 8,8 kočičích parademiků z 10 [#46.LFŠ] (13.08.2020)