V jako Vendeta

Ľúbivý odkaz, ktorý v sebe Vendeta nesie, žiaľ nieje podporený ani formou, ani scénarom. Obe sa pohybujú v rovine mierneho nadpriemeru a vyslovene postrádajú hĺbku, ktorej absencia je maskovaná prostou kriminálkou. Inými slovami nemastné, neslané, nevýrazné, ale zaujímavé. Keby sa v duchu poslednej 20 minútovky niesol celý film, mohla to byť pecka. Ináč sa plne ztotožňujem s Civalom. (03.07.2006)

Škoda, že tento film je/byl často zneužívám k propagování anarchismu, když zas TAK moc anarchistický není. Wachowští podobně jako v Matrixu využili koncept vzbouření se proti kruté nadvládě, vytěžili z něj silné emoce utrpení, vybudovali dramatický vzestup k žádoucí katarzi a nakonec spláchli diváka mocným zážitkem a pocitem zadostiučinění. Jejich film je sice protipoliticky laděný, ale věřím, že v jádru se opravdu snaží jen podtrhnout důležitost pravdy a férového jednání napříč pomyslnými kastami společnosti. Scénář je napsán moc dobře (projevy V), ale tempo filmu se zdá nevyrovnané, má svá hluchá místa... 8/10 (22.01.2014)

Komerční variace na Brasil nakonec docela příjemně překvapila. Ačkoli jde o hodně zjednodušený pohled, tak to není blbé. Téměř žádná akce, televizní vizuální stránka, herci mají nevděčné role (zvláště chudák John Hurt; jeho part by těžko někdo uhrál). A o to více překvapí, že to dohromady docela funguje. Za největší klady lze považovat hlavně hlasový výkon Huga Weavinga, hudební složku a celkem odvážné naroubování děje na současnou politickou situaci s myšlenkami, které aktuálně nejsou v módě. Tedy v rámci komerčního amerického proudu. Co naopak snímku velmi ubírá je, že se nepodařilo ani zdaleka navodit atmosféru národa pod diktaturou, která přivedla pojem "velký bratr" ve skutečnost. Nakonec tedy "Véčko" zůstává ve škatulce zábavného hollywoodského spektáklu. (23.04.2006)

„Vendeta. Není to nic sobeckého či marnivého, je to krutá odměna za všechno utrpení .... způsobené bezprávím. Je to sladká hudba ..... které, ale dokáže s porozuměním naslouchat jen její dirigent.“ Jsem víc než příjemně překvapená. Film podle komiksu, který nemá stupidní příběh, ale právě naopak. Hlavní hrdina (ač v masce) má nejen charisma, ale je i galantní, inteligentní a vemlouvavý manipulátor .... „Násilí může sloužit dobru.“ (odvážná myšlenka v této době) a navíc pronáší jednu pozoruhodnou větu za druhou. „Budova to je symbol, stejně jako čin, který ji zničí. Symbolům dávají sílu lidé. Sám o sobě je symbol bezvýznamný.“ Po Sin City (pro mě naprosto bezduchá a brutální slátanina) jsem málem tenhle žánr navždy zavrhla, naštěstí jsem udělala výjimku. Nejsou to úplně čisté 4*, ale v porovnáním s již zmíněným Sin City u kterého jsem si odtrpěla každou vlekoucí se minutu. Jsou to víc než pěkné 4*! (16.04.2006)

Komiksová předloha patří k mým nejoblíbenějším a od filmové adaptace jsem pak očekával hodně, tím spíš, že se na ní podíleli Wachovští. Film je příjemně hravý a rozhodně nadprůměrný, ale do intenzity a stylovosti jiných anarchistických kulťáků jako MECHANICKÝ POMERANČ či KLUB RVÁČů má daleko a pochybuju, že dosáhne jejich popularity. Může zato především absence výraznějšího režijního rukopisu, McTeigue přes všechnu snahu nedokáže přijít s tak atraktivním vizuálem ani silnou atmosférou, jaké měly oba zmíněné filmy nebo MATRIX, a zůstává jen u hromady pěkných obrázků a nápadů. Navíc nemá k dispozici ani tak dobrý scénář - je až zarážející jakého nešetrného a až diletantského okleštění předlohy se Wachovští dopustili, když vypustili nebo trestuhodně zabili ty nejlepší a nejemotivnější scény komiksu jako Finchův trip v Larkhillu nebo kancléřův vztah s centrálním počítačem. Ale abych jen nekritizoval, několikrát mě film pohnul až k slzám (Finchův šok z odhalení pozadí biologického útoku, čtení z deníku Valerie) a potěšily i odkazy na jiné filmové antiutopie (John Hurt z 1984 coby kancléř Sutler, píseň z BRAZILU hrající ve Stínové galerii, matrixácký záběr na boty V vystupujícího z výtahu, závěrečný duel v podzemí připomínající sloupovou přestřelku z finále MATRIXU). Při sledování destrukcí státních budov za doprovodu klasické hudby mě napadlo, co by s VENDETTOU asi provedl takový Stanley Kubrick a bolestně jsem si uvědomil promarněnost téhle šance. Škoda. (22.04.2006)