V jako Vendeta

Jednou mě na gymplu přinutili udělat referát o Anglii v 17. století a díky tomu jsem si mohl užít tuhle parafrázi a zároveň odkaz na skutečnou historickou událost známou jako "Spiknutí střelného prachu" možná o něco více, než bych si ji užil bez onoho studia referátu předcházejícímu. I když...ona historická událost je zde trochu idealizovaná. (24.06.2007)

Přestože vizuál útočí na nejvyšší mety a myšlenka mi je sympatická, nefunguje Vendeta jinak než jako komiksárna na efekt. Už těsně po skončení totiž všechny silnější momenty z hlavy vyprchávají a s několikaletým odstupem se mi vybaví jen totalitně-britská atmosféra a jako vždy úžasná Natalie. Promarněná šance, jaké je obzvlášť škoda. Těch potenciálně silných podnětů bylo totiž neskutečně moc. (07.05.2006)

Přiznám se, že jsem vůbec nečekal takový nářez. Hned začátek mne přikoval napevno do křesla (metafora, ve skutečnosti jsem film sledoval z postele). Natálka Portman na sebe zase nechala vzpomenout a vynikajícím výkonem mne přesvědčila o svém talentu. Podobně strhující byl i konec. Bohužel střední část malinko vázne, a co mi vadilo byla nepropracovanost postav a některé nevysvětlené pasáže. Ale opakuji, příjemné překvapení. (11.05.2009)

Comics jsem před týdnem četl a i tak se mi filmová Vendeta moc líbila - velmi dobré herecké výkony, rafinovaný střih, příběh se vcelku držel předlohy - až na ten závěrečný souboj ve stylu Matrixu, který tam neměl co dělat, a na pochod masek to bylo moc fajn. No, vlastně i V. mohl být větší magor, ale to by chtěl člověk od mainstreamového filmu asi moc. Spokojenost. (02.05.2006)

Utopická historka o romantickém mstiteli. Výzva k revoltě proti řádu. Provokativní karikatura dnešního světa. Tím vším "V for Vendetta" chce být. Prvním je, díky skvělému Weavingovi a slušné Portman. Druhým chce být až příliš. Třetím by mohla být lépe, kdyby byly reálie propracovanější. Celkově je "V for Vendetta" skvělým filmem s mnoha zápory. Hlavním záporem je syndrom bratrů Wachowských – jednoduché a působivé podobenství pokud možno rozkošatit, rozvést všemi možnými směry a ztratit cestu, která vede k cíli. Taková je střední pasáž filmu, kde se skvělý nástup úvodu doslova rozprskne do všech směrů a slepit se film podaří až v pěkném finále. Nevadí mi aktivistický nádech, prvoplánové provokace. Je to taková roztomilá anarchie, navíc podpořená hlavním hrdinou, v němž se spojují černobílé dobrodružné filmy s postmoderními komiksovými superhrdiny. Vendettě nechybí velká vnitřní síla, přesvědčivost. Chtělo by to větší propracovanost a lepší scénáristy, bohužel. I tak: potvrzení pravidla, že komiksové předělávky nakoply komerční kinematografii zajímavým směrem. (23.04.2006)