Psí poslání

Komentář obsahuje možné SPOILERY: Co může být dojemnějšího než film, ve kterém na konci zemře pes? Film, ve kterém zemře pes po deseti minutách. A pak znovu, a znovu a znovu... No jo, obrečela jsem odchod všech těch hafanů a musím říct, že jsem si pekelně rozmazala řasenku po tvářích. Uf. Nicméně: pokud odhlédnu od všech těch odchodů a návratů, jde o poměrně průměrný film, u kterého si pobrečíte. Určitě aspoň na konci. A pokud ne, tak... tak prostě asi máte radši kočky nebo co. (20.06.2017)

Výkřiky o tom jak Lasse zase zabral šponu a dal vzniknout parádnímu filmovému kousku bych doporučil zase umlčet. Ono to totiž zrovna moc slavné není a nebýt hrozného Dear John, bylo by Psí Poslání u mě považováno za nejslabší podívanou tohoto režiséra. Svůj vysoký podíl na tom má příběh, kdy nám rejža vnutí ne jedno psí skonání, ale hned 3. Film je rozčleněn do dvou příběhů a 2 kraťasů, které působí spíše nevhodně, protože se nacházejí zhruba uprostřed a notně narušují vyprávění hlavního příběhu. Z herecké sestavy je na tom suveréně nejlíp retrívr, zbytek hraje ořežtužku a například z hereckého výkonu Ethanova tatínka, který se snaží hrát alkoholika, se dělá člověku poměrně zle. Shrnul bych to celé zhruba tím, že zdejší procenta zcela určitě nesedí a objektivně se film pohybuje někde na úrovni 55% (11.09.2017)

Pro mě obrovské zklamáni a jde vidět že trailer věděl jak navnadit, strašná dramatická hudba, totálně soundtrack hrozný až na jednu písničku, příběh se snažil udělat obrovský dojem na diváka až to na plné čáře kazil, kde se dalo, jo místy je to pěkné a už ta představa jestli pes tak uvažuje a podobně, je super ale to asi vše, co se týče herců, už že tam hrála Britt Robertson sem se těšil a ono to stejně nepomohlo, jako by se ji ani nechtělo hrát, ani konec dojemnějšího stylu to bohužel nezachránil což je škoda ale filmů bude ještě fůra tak snad příště. (26.04.2017)

Trochu mi vadí ta hlavní zidealizovaná myšlenka filmu, kde jsou psi něčím, čím doopravdy nejsou, ale pokud to budeme brát jako fantasy, tak je to asi v pořádku. Film jako takový je ale děsná vyděračka na city, zvláště jeho druhá polovina, kterou musí pejskař nebo aspoň citlivější divák zákonitě ořvat. A pro ostatní to bude asi jenom celkem standardní rodinný film. (27.04.2017)

Haf vrrr haf. Náš hafíček nám zvládne číst myšlenky, jen moc nedokáže pochopit, že se dva milenci při líbání zrovna nepřetahují o žrádlo. Začalo to Baileym, kterému je věnovaný největší prostor. Od štěněte, přes okamžité sblížení s malým chlapcem, až po ztrátu rodinné idyly a úraz, který zhatí mladíkovu fotbalovou kariéru, stipendium na univerzitě i vztah (docela nefunkční část snímku, včetně naroubovaného požáru). Němý přítel zatím stárne a chybí mu radost z pohybu, přesto ho čekají další minidobrodružství v tělech jiných plemen. Někdy je to fajn, jindy vůbec ne, každopádně právě špatné časy ho přivedou zpět tam, kde to před lety začalo. Švédská žánrová legenda Lasse Hallström má s podobnými rodinnými látkami zatraceně hodně zkušeností, ví dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus, kýč a emoce. Nebudu rýpat, proč nemluví i ostatní zvířata (nebo aspoň jiní psi), ani do scénáristických berliček či do nejasností převtělování, dotáhnu to slovy, že půvabná Britt Robertson znovu nezklamala a že já raději zvířata ve filmu ideálně ta lidi pojídající. (01.03.2018)