Bratr Slunce, sestra Luna

Kdoví ... možná v oněch dávno zavátých časech, nezřetelně vystupujících ze stínu zapomnění, mohli dojít opravdového štěstí jen blouznivci a snílkové, nicméně ... nejsem si úplně jistá, zda bylo opravdu nutné vylíčit svatého Františka z Assisi a všechny kolem něj jako partičku pomatenců. Neboť drobný zpěvný opečenec dozajista nemusí sít ani sklízet: Vystačí si s několika bobulemi, aby - nasycený - náledně směle vzlétl k nebi a zpíval tam k větší slávě Boží. (Nezapomínejme přitom, že může být poháněn i o poznání přízemnějšími a jaksi pragmatičtějšími důvody, jakými jsou kupříkladu vytyčení hranic vlastního území nebo upoutání pozornosti téhož opeřence opačného pohlaví.) Nicméně lidstvo by s takovým přístupem k životu z větší části vymřelo, léčba malomocných by dodnes spočívala v omývání jejich ran kontaminovanou vodou a nebylo by kde a z čeho upéct jim chléb náš vezdejší. Na druhou stranu mé osobní názory, jakkoli nekorespondují s vyzněním příběhu, nemají tentokrát vliv na moje hodnocení, neboť kompozice vyprávění je úchvatná a dává mu vyšší smysl i řád. Kromě toho: Pravdivé vyobrazení čistě materialistických základů, na nichž stála (a stojí) církev svatá i všechna světská moc, je vpravdě k nezaplacení. (03.01.2019)

Hrdina působí jako prototyp hippie, stejně tak hudba od Donovana.Styl je elegantní, jednoduchý jak barevná knížka nedělní školy.. Všechno je třpytivé, fotogenické včetně chudoby. Film mate jednoduchostí jak extrémní forma asijské chřipky a je dost nudný. Je valentinsky vyplněný množstvím sladkosti a světla. (04.12.2019)

Jako by na mě místy dýchl Romeo & Juliet. Poetická duchovní freska z počátků svatého Františka z Assisi, na které mi vadilo snad jen množství písní (přestože i ty dokreslovaly atmosféru), fakt, že původní znění není italština a občasné lehce přehnaně působící zanícení hlavního hrdiny. Posledních čtvrthodina je strhující! (08.09.2012)

Ja som vďaka tomuto filmu asi pochopil hlavný rozdiel medzi kresťanskou filozofiou a ľavicovým, rovnoprávnym zmýšlaním. František sa vzdáva všetkých materiálnych vecí, stáva sa dobrovoľne žobrákom a miluje všetkých ľudí. Ľavičiari chcú byť rovnoprávni tým spôsobom, že im vlády budú rozdávať štedré podpory, výplaty a odmeny a budeme všetci skvele materiálne zabezpečení. To keby mi chcel niekto tvrdiť, že tento film je nejaký ľavičiarsky manifest. Lenže pre mňa je problém skôr v tom, že zatiaľ čo "životopisné" filmy o Kristovi (respektíve fantasy príbehy) ukazujú nositeľa revolučných myšlienok ako sebavedomého muža s charizmou, ktorý to má v hlave v poriadku a prichádza s vlastnými názormi, František je nevýrazný, jeho prejavy vyznievajú naivne a hlavne on a jeho nasledovatelia (čiže všetci skutoční kresťania) sa potrebujú chovať podľa myšlienok ich veľkého vzoru, pretože ich hlásal, namiesto toho, aby tieto myšlienky boli nám všetkým prirodzené. Kresťanstvo je dobro, cirkev bola zlá. Zeffirelli je doslovný, ale s tou druhou polovicou sa aj napriek čiernobielosti jeho podania ztotožňujem. Myslím, že filmu by asi viac prospel realizmus, v ktorom by bol natočený dnes no a samozrejme nebolo možné sa nezamyslieť nad tým, kde zrovna dovolenkoval zápaľ plúc, keď sa stavitelia premávali po stavbe v snehu bosí. Ale to som asi nedostatočne asertívny voči meditatívnemu charakteru filmu. (18.08.2013)

Svatý František z Assisi, vlastním jménem Giovanni Battista Bernardone, se narodil 5. července 1182 v Assisi. Při křtu dostal jméno Giovanni = Jan. Od matky uměl francouzsky, tak mu kamarádi dali přezdívku malý Francouzek (Francesco). Roku 1201 se vydává na vojenské tažení, v němž je zraněn a během nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu. Podle legendy se 17. září 1224 na jeho těle objevila stigmata, tj. rány na rukou a boku, identické s těmi, které utrpěl Ježíš na kříži. Zemřel 3. října 1226. Svatořečen byl 1228 papežem Řehořem IX. Na dlouhá staletí se stal vzorem důsledného následování Krista v chudobě a lásce k bližnímu. Nejslavnějším Františkovým dílem je báseň Píseň tvorstva ... Na počátku byl film poněkud zdlouhavý, ale jeho lyričnost se ke snímku tohoto druhu docela hodila, takže při výsledném dojmu mi některé "hluché" pasáže nevadily. Pohodová Donovanova hudba dotváří příjemný filmový zážitek obohacený o mnohé Františkovy myšlenky (občas vyřčeny v naprosto "free stavu"), které mají svým způsobem váhu a hloubku i dnes. (16.07.2011)