Brankář bydlí v naší ulici

Podobných dětských filmů je řada ačkoli 30., 40. a 50. léta jich přinesla jen minimum. To se teprve s kategorií dětský/rodinný film trhal pytel. Ostatně i pro Otu Hofmana, jednoho z pozdějších předních scénáristů tohoto typu snímků. Hokej byl zkrátka fenomén už v té době řadu let. Problém byl, že mimo zimu si kluci moc neměli kde zahrát. Mě ale nejvíc na filmu fascinovalo, jak se jako o největším soupeři počítalo výhradně s Kanadou. Na druhé straně první zlato získali až v roce 1956, takže tehdejší soudruzi nejspíš neměli moc možností, než souhlasit. (11.12.2023)

Režisér Čeněk Duba se ve své dosavadní filmové práci zaměřil na filmy ze sportovního prostředí. ("Vítězná křídla", "Vzhůru, sportovci" a "Synové hor"). Ve svém posledním filmu přenesl sportovní thematiku do světa mládeže. Ukazuje v něm, jak je správné, začíná-li mladá generace sportovní závodní činnost již v chlapeckém věku, ovšem zdůrazňuje, že v žádném případě se nesmí tato činnost křížit se školní prací. Kromě toho film učí mladé diváky skutečně sportovnímu vystupování a poukazuje na některé nešvary, kazící toto vystupování jak u mladých, tak i u dospělých hráčů. Filmový přehled 47/1957 (17.11.2007)

Československý film o dětském amatérském hokejové družstvu z Bezejmenné ulice. Před toužebně očekávaným zápasem s kluky z Čertovky musí mladí hokejoví nadšenci překonat krizi v mužstvu, zapříčiněnou špatnými školními výsledky a s tím související nevolí jejich rodičů je pouštět na tréninky. Taktéž týmu rozhodně neprospěje příchod nového hráče, syna hokejového reprezentanta Prokopa (P. Kočí), jenž svým neomaleným chováním téměř způsobí rozpad mužstva. Penzista Šácha (O. Korbelář), jenž se dobrovolně ujímá vedení a trénování mužstva a je pro kluky díky svému sympatickému vystupování morální autoritou, trvá na zlepšení školního prospěchu. V dětských rolích zaujal vnuk pana Šáchy, poněkud silnější postavy, jenž plní funkci jakéhosi jednatele neboli manažera týmu. Velmi vtipně na mě zapůsobil sen náhradníka Pepíčka Slámy, jenž se objevil na počátku snímku a v němž střílí gól za gólem nejdříve vrstevníkům, poté československému výběru a poté dokonce nepřemožitelné kanadské reprezentaci. Ze snímku režiséra Čeňka Duby je patrná radost a nadšení z hokeje u mladých kluků, bez níž by česká hokejová škola neměla nikdy tolik úspěchů. Současně Dubův povedený snímek vzdává hold všem neznámým mládežnickým hokejovým trenérům, jejichž práce a oddanost hokeji je nevyčíslitelná. (04.06.2017)

Atraktivní prostředí dětských hokejistů je jenom takové pozlátko. Hlavním posláním snímku není nic menšího než tolik důležité vzdělávání. Již v 17. minutě můžeme vidět v domácnosti malého hokejisty pěkný globus. V čase 34:44 lze obdivovat trochu větší globus ve třídě. Skalní komunisté 50. let neopomenou s láskou zmínit nejkrásnější křesťanské svátky Vánoce: „Už od Vánoc trénujeme.“ Trenér hokejistů je veliký sportovní odborník. Větší důraz ovšem klade na v praktickém každodenním životě tolik potřebné znalosti: „Napřed se musíte učit, aby z vás nebyli hlupáci.“, říká otcovsky a propaganda nabírá obrátky. Popadne jablko a vyučování může začít: „Tak tohle je zeměkoule.“ Malí sportovci mají plnou hlavu hokeje a tak zcela bez přemýšlení papouškují bláboly senilního důchodce. Není tedy divu, že i ten nejhloupější školák pak dokáže perfektně vysvětlit všechny pohyby Země a soudružka učitelka s posedlýma očima (na chvilku má zcela bílé oči) píše do žákajdy jedničku. Celá čtvrtina filmu se tak točí kolem toho, jak se točí, obíhá a naklání Země. Tak tohle je opravdu rekordní propaganda v historii dětského filmu. Drsné vymývání mozků. (03.10.2021)

Podle mě je tento film až moc poetický a ještě více moralistický. Na druhou stranu, kdo ví, zda to tak opravdu v polovině 50. let nebylo. Ukazuje, jak mají malí kluci kombinovat sport se školou, a pokud se jim ve škole nedaří, tak nemohou hrát. Možná to tak opravdu bylo. Ostatně ta 50. léta byla fakt divná. O to víc si musíme vážit, že do tohoto ryze dětského filmu nebylo nic, co by propagovalo KSČ a Sovětský svaz. Naopak kluci tu tajně sní o tom, že budou hrát proti Kanadě. Tak to jsem fakt čuměl, že sem šoupli Kanadu a ne SSSR. Ostatně celý film je takový sen malého hokejisty. Začíná, jak na zaplněném otevřeném stadionu sehrají Bezejmenní mistrovský zápas, ve kterém jednoznačně vítězí. Poté stojí proti seniorským reprezentačním výběrů ČSR a Kanady a vždy slavně zvítězí. Připadalo mi to jako taková cesta Klabzubáků na bruslích. Ovšem byl to jen sen malého kluka, který se poté probudil do reality. Té dětskosti ve filmu je ale i tak hodně. Navíc je to již hodně starý film, který dneska již nikoho nezaujme. I proto se jedná o doslova neznámý film, na kterém můžeme tak leda ocenit tehdejší záběry na starý popelářský vůz či tramvaj. [216. hodnocení, 25. komentář, 65%] (10.12.2020)