Vratné lahve

Až na nepovedenou scénu pádu z kola dokonale povedený film. Některé scény (a není jich málo) jsou ale plně opsané ze života. Myslím, že nebudu jediná, kdo měl při sledování pocit, že se octnul doma v kuchyni při žabomyších sporech. Ale právě to, že vše končí dobře, trochu svěrákovsky zidealizovaně, s jeho typickým hřejivým humorem, dělá z filmu příjemný zážitek, který pohladí. Jiným režisérům bych výše zmiňované atributy vytkla, ne však Svěrákovi. Navíc je mu nutno přičíst k dobru, že tak jako už mnohokrát, dokázal napsat film skutečně pro celou rodinu (ačkoli může u mnohých toto označení vyvolat spíše pocit nechuti), film oslovující každou generaci. Tandem Svěrák & Svěrák nikdy nezklame. (03.06.2007)

Ať si říká kdo chce, co chce, jednu věc nemůže nikdo Janu Svěrákovi upřít - totiž že jeho filmy co se týče formy jsou z našich končin to nejsvětovejší, co u nás v poslední době vzniká. I ty "obyčejné" příběhy přizpůsobené českému rozpočtu dokáže natočit a sestřihat moc krásně. Už dlouho jsem neviděla v českém filmu tak krásné záběry všední Prahy nebo třeba ty z letu balónem. Jediné co mi formálně vadilo byly snové scény ve vlaku. Po obsahové stránce jde o tak trochu klasiku - vyprávění o životě jednoho člověka, který se odmítá podřídit konvencím o stárnutí. Je to milé, úsměvné s několika hodně vtipnými místy, výstižné, trochu smutné a já jen doufám, že to nepsal Zdeněk Svěrák podle sebe. (31.12.2007)

-PROSÍM TĚ, JAK SE MŮŽEŠ DÍVAT NA TAKOVÝ KRAVINY? -UŽ JSI NĚKDY ŽEHLIL? Tenhle film JE typicky "svěrákovský" - od hezkých obrázků (vlak na pozadí proměny ročních dob, detaily), přes humor, který se dívá na člověka s tolik potřebným nadhledem a láskou až k pocitu, že po strašně dlouhé době vidím český film ze současnosti, jehož postavy jsou lidé z masa a kostí a ocitají se v "běžných", nám všem tolik blízkých situacích. Právě proto nemohu pochopit, proč snímek velice snadno zabíjí těch několik scén (např. "zeťovy pohnutky"), které kdyby se trošku víc rozvedly, mohly být rozhodně mnohem nosnější, a teď píšu opravdu v podstatě jen o těch vážných (ne sentimentálních!), protože humoru je ve filmu skutečně habaděj. Takhle se totiž o tom stáří, které je nejevidentnějším tématém snímku, dozvíme vlastně jen něco velice povrchního, i když vtipného. Ovšem chtěl bych zdůraznit, že je rozhodně cenné a bude i ceněné, že Vratné lahve vznikly! (23.04.2007)

Konečně! Na krásný český film jsem čekal od Pelíšků a po osmi letech je to konečně tady. Fungující humor i příběh, Achillova pata českých tvůrců v posledních letech je konečně poražena (pata je poražena? ehm... :) ). Uvěřitelné postavy v čele s dokonalým Tkalounem Zdeňka Svěráka, který by snad donutil verbálně reagovat i němého, dávají ožít příběhu která vás dojme i rozesměje (v místech kde to tvůrci zamýšleli, o to tu kráčí). Prostě se koukejte se sebrat a mazejte do kina. Bůh ví, za jak dlouho u nás něco tak fajn zase natočí. (22.03.2007)

Po druhém shlédnutí musím chtě nechtě s hodnocením dolů. Asi jsem chtěl alespoň nějaký současný český film vidět v lepších barvách, než jaký je. Jistě platí, že "syn Jan není vrchním na Labské boudě, ale jedním z mála skutečně profesionálních současných českých režisérů," leč film jako takový zůstává jen takovým mírně nadprůměrným filmem na téma, které např. Babí léto podalo mnohem lépe a chce se mi říct hodnotněji. Jestli Jan Svěrák nakonec neměl pravdu, když se mu do točení moc nechtělo. A k tomu ten protivný product placement, který jsem poprvé asi nechtěl vidět. V porovnání se současnou českou tvorbou je to jistě výrazný nadprůměr, ale celkově se o nic zas tak úžasného nejedná. (19.03.2007)