Režie:
Jiří MenzelScénář:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Číšník Jan Dítě toho v životě prožil mnoho a ocitl se nahoře i úplně dole. Začínal jako prodavač párků na nádraží, ale od chvíle, kdy poznal magickou moc peněz, toužil stát se milionářem. V hotelu U Zlatého města Praha poznal Jan zkušeného cesťáka a velkého labužníka Waldena, který mu dal řadu dobrých rad. Díky němu také nakrátko získá místo v luxusním hotelu Tichota, odkud odejde do pražského hotelu Paříž, bravurně ovládaného vrchním Skřivánkem, vzdělaným mužem, mluvícím mnoha jazyky a hrdým na to, že měl tu čest obsluhovat anglického krále. Od něj se Jan mnohému přiučí. Když nenápadně podrazí nohu oblíbenému číšníkovi hoteliéra Brandejse, postoupí na jeho místo a začne obsluhovat v salónku, kde se scházejí milionáři k opulentním hostinám. Vrcholem jeho kariéry je hostina, kterou uspořádá habešský císař, a za niž Jan získá řád místo pana Skřivánka. Z hotelu Paříž je vyhozen poté, co se v napjaté politické situaci po zabrání Sudet začne scházet s fanatickou Němkou Lízou. Ta ho jako partnera odmítá, protože není Němec, když si však Jan vzpomene na německé předky, vezme ho na milost a v době, kdy jsou čeští vlastenci popravováni po atentátu na Heydricha, se za něj provdá. Jan se vrací jako číšník do hotelu Tichota. Zatímco fanatická Líza odjíždí na frontu, Jan sbírá známky, které budou mít po válce velkou cenu, jak mu poradil pan Walden, který skončil v plynové komoře. Zahyne také Líza a Jan si po válce koupí za známky hotel Tichota. Skutečně se stane milionářem, ovšem jen nakrátko. (TV Nova)
(více)Videa (4)
Recenze (831)
musím se přiznat, že Hrabalovu tvorbu jsem nikdy nemusela... takže jsem ani nečekala že by se mi film mohl líbit.. když tedy začínal.. Kaiserova první věta mě usadila a říkala jsem si, že by to nebylo tak hrozný... ale jak moje nadšení rychle začalo... tak zase rychle skončilo.. střídání scén, kde se hemžili jen samý nahý ženský, politici, Němci a pořád jen prachy a prachy.. mě nikterak nezaujmulo.. a vrcholem mé trpělivosti bylo svatební noc... nevěděla jsem jestli se mám smát nebo začít házet rajčata.. sice film měl i své světlé stránky.. ale ty můj názor moc neovlivňili... to co jsem očekávala se naplnilo... nijak ale tento film neodsuzuju... možná že časem se můj vkus změní.. ale bohužel nyní to šálek mého čaje není ;) ()
85% - Nečetl jsem Hrabalovu předlohu, ale až ji přečtu, nechám své hodnocení tohoto filmu tak jak je. Proč? Protože mě tento film motivoval více než cokoli jiného k její četbě, a hlavně proto, že když jsem odcházel z kina, bylo mi, jako by mě jakási neviditelná ruka stále hladila na duši. Cítím ji i při psaní tohoto komentáře. Jiří Menzel se nezměnil. Jeho osobitý styl vyprávění, smysl pro poetičnost, erotiku, ironii, pohodu (onu českou hodnotu č.1)… To vše mu zůstalo, a mě tím nadchnul. Ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále je svým způsobem obsaženo mnoho věcí, které se dají těžko prezentovat, aniž by divákovo ego, či vkus zůstaly nerušeny. Mluvím zejména o prosté touze po movitosti, pohodě, o mentalitě typu „nás se to netýká“, o třídní hierarchii, a hlavně o ironii osudu – to vše očima postavy krásně jednoduché a otevřené, která nechybí snad v žádném z režisérových opusů. Bylo by toho ještě mnoho - je zde plno lahodných symbolů (spokojený tanec s jídlem, zrcadlové scény, rozhazování peří, atd.), ale není nutno o tom psát, to se musí vidět. Překrásné řemeslné zpracování a výtečné herecké výkony. Hudba Aleše Březiny mě uváděla občas do rozpaků. Nejprve kopie Smetanovských tanců, pak kopie Krkonošských pohádek (ano, nápadná asociace při oparu v sudetech), pak další falzifikát, tentokrát Strausse… Ale neurazilo mě to, spíše pobavilo, a naopak to podpořilo atmosféru filmu (snad až na pár nastavovaných opakování téhož). Vzpomínal jsem nostalgicky na Menzelova dvorního skladatele Jiřího Šusta… Pro mě byl tento film krásným zážitkem, a rád se k němu vrátím. ()
Režisér a scénarista Jiří Menzel natočil viacero filmových adaptácií literárnych diel spisovateľa Bohumila Hrabala. Viaceré z nich sa mu celkom podarili, dosiahli úspech u divákov aj kritiky. ("Ostře sledované vlaky", "Postřižiny" alebo "Slavnosti sněženek"). Ja som sa však ani pri týchto tituloch moc nebavil. Hrabalova tvorba sa mi zdá nudná. Ale dalo sa na to pozreť. Avšak film "Obsluhoval som anglického kráľa" z roku 2006 považujem za absolutný prepadák. Menzelovi už z toho Hrabala začalo hrabať. ** ()
Celkový dojem tohoto filmu mi sice vyšel na prázdno, ovšem najde se v něm hodně momentů a scén, které film trochu "osvěžují." Mimo jiné mne překvapila a potěšila role "té" blonďaté krásky, která po scéně s malinovým nápojem kráčela po ulici, kolem ní se shlukovaly včely jako "okolo krámku s tureckým medem" a v níž jsem poznala herečku jménem Petra Hřebíčková, která účinkuje ve Zlínském městském divadle. Celkově bych tento snímek, jakožto součást české kinematografie, řadila k průměrnějším filmům. ()
I když už to není vrcholný tvůrčí Menzelův počin a zcela jistě se tenhle snímek nezapíše mezi skvosty domácí kinematografie, stále ještě zůstává Menzelova adaptace jednoho ze stěžejních Hrabalových textů velice nadprůměrnou a v kontextu české kinematografie po roce 1989 dokonce jednou z nejlepších (teď ovšem nutno dodat bohužel). I přes věci vysloveně nepovedené (významový odklon od literárního textu - není tu patrný přerod člověka, nepopsané tabulky, tabula rasa {Dítě = nomen omen - jméno znamení}, na nějž svět a dějiny, jimiž jako loďka z kůry lehounce proplouvá, postupně zapisují vrstvy zkušeností a počitků, které postupně transformují jeho osobnost až do stadia filosofa života, moudrého muže solitéra, jenž vyrovnán s životem, rozumí a ví...; překvapivě se ovšem ve snímku objevují nepodařené a hodně laciné momenty, např. téměř všechny počítačové animace (zvláště pak letící známky a bankovky), což v Menzelových filmech dříve nebývalo, přesto se ale jedná o milý, osobitý snímek, který sice často balancuje na hranici poetiky kýče, ale nikdy do ní nesklouzne. Naštěstí... (i když ten závěrečný pivařský hold Bohumilu Hrabalovi vůbec do intencí filmu nezapadá a pro neznalé autobiografického kontextu se dá interpretovat jen jako laciná pijácká vášeň Čechů) ()
Galerie (63)
Zajímavosti (37)
- V tomto filmu hraje Josef Abrhám postavu hoteliéra Brandejse. Postavu stejného jména si už zahrál již o osm let dříve ve filmu Stůj, nebo se netrefím, kde hrál železničáře Edu Brandejse. (azcr)
- Film získal na festivalu Berlinale cenu kritiků FIPRESCI. (Mertax)
- Když mladý Jan Dítě (Ivan Barnev) čepuje v restaurantu U Zlatého města Prahy pivo a poté se dívá přes půllitr, drží ho v levé ruce. V dalším záběru skrze půllitr, Jan Dítě drží půllitr v ruce pravé. (Reyak)
Reklama