Obsluhoval jsem anglického krále

Dlouholetá pauza Jiřímu Menzelovi rozhodně neprospěla, jelikož z něj za tu dobu vyprchlo všechno cítění opravdového umělce. Jediné co zůstalo, je zručné řemeslo (společně s kameramanem Jaromírem Šofrem dělají opravdové divy), které však zoufale absentuje jakoukoliv šťávu v podobě autorského vkladu a opravdových emocí. Ty necelé dvě hodinky jsou naaranžovány v samoúčelně efektní kabátek, kterým Menzel chce navodit klasickou retro atmosféru a zároveň se trochu inovovat a přiblížit současným trendům (příšerné triky v podobě letících známek a peněz), bohužel výsledkem je neúměrný kýč (byť v několika případech záměrný). V tragikomickém ději se moc místa pro komiku nenašlo a na tragiku rezignoval Menzel úplně (vyjma postavičky vrchního Skřivánka ve fenomenálním podání Martina Huby). Ivan Barnev v hlavní roli vyplňuje pojem „pikolík“ do posledního detailu, zatímco filozofující Oldřich Kaiser jde tak trošku mimo celý děj, byť je jeho vypravěčem. Zbytek hereckého osazenstva tak příběhem pouze proplouvá (vyjma vzpomínaného Martina Huby) a nezanechávají po sobě ani kousíček hodný zapamatování – a tak se vlastně tváří celý film. Suchý průměr, nic proti ničemu, na kterém rozhodně nejde vidět, jak moc je tento projekt vysněný. Vysněný natolik, že se kvůli němu muselo i bičem práskat. (31.01.2007)

Krátce řečeno: Noční můra Laury Mulvey. Obšírněji řečeno: Jiří Menzel je chlípný prase. Vlastně se není čemu divit. Do sedmačtyřiceti žil s maminkou, a ta mu prosím chystala snídaně do postele. Ženil se pozdě, protože mu staromládenectví bylo pohodlnější, teprve v roce 2004 s o čtyřicet let mladší studentkou Olgou Kelymanovou. Rád křížil paže na prsou, anebo vsouval při natáčení jednu ruku napoleonsky mezi knoflíky kabátu... a oddával se zhoubné neřesti onanie, či preferujete-li hovorovější češtinu, honil tágo. Na sex jako takový ve filmu nikdy nedojde, poněvadž s tím, jak odolával Menzel ženitbě, závažně pokulhával i jeho pohlavní život. Žena byla a je Menzelovi nedosažitelným barvotiskovým obrázkem. Radikální feministky upozorňují na to, že slast pohledu na barvotiskové obrázky, skopofilie, je jedním z hlavních požitků, které film divákovi nabízí. Vztah k pohledu se ale liší podle pohlaví. Feministky mluví převážně o tzv. mužském pohledu, pro který je podle ní film vystavěn. Mužské postavy jakožto zástupci diváka jsou nositelé pohledu zaměřeného na ženu-obraz, charakterizovanou právě svým bytím-pro-pohled. Zjednodušeně řečeno, divákův voyeurismus a sadistická touha zmocnit se obrazu ženy na plátně jsou uspokojovány identifikací s hrdinou příběhu, kterému je takovéto zmocnění dovoleno. Není jím zde ovšem číšník Jan Dítě, nýbrž a přednostně režisér sám. (17.11.2009)

Jan Dítě jako zakrslý Forrest Gump českého pohostinství - jen digitální pírko nahradily digitální poštovní známky, bankovky a Hitler.. Slabý Barnev, který jako by se sem zatoulal ze špatné grotesky, povrchnost, zkratkovitost a absentující poetické kouzlo nevykoupené ani velkým množstvím obnažených bradavek - i když vymodlený, tak nejslabší Menzelův Hrabal. Omlouvám se, ale už budu muset končit. U dveří mi zvoní drobný stařík v brejličkách a v ruce drží proutek.. (14.12.2009)

Ač bych rád panu Menzelovi dal mnohem víc hvězdiček, už jen minimálně za tu SM předehru s proutkem na MFF v Karlových Varech, bohužel však nemohu. Nejvíce mě vadillo to skákání mezi jednotlivými časovými úseky. Myslím jak dějiny frčeli kolem mladého Dítěte to bylo -- událost --chvilka rozhoupávání a šup skok jinam a zase událost --- chvilka rozhoupávání a šup skok jinam. Na druhou stranu skvělá kamera mě jenom utvrdila, že nejkrásnější co kdy příroda vytvořila je ženské tělo . Myslím si, že po herecké stránce nemám nikomu co vytknout. Jo a knížku jsem nečetl, protože jsem chudej tak jsme ji během mrazů podpálil abych měl v pokoji teplo. Teď mě omluvte jdu si odskočit --chvilka rozhoupávání a šup skok jinam. (28.01.2007)

Kdo jiný se mohl ujmout adaptace slavného románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále než Jiří Menzel. Film nás provází životní cestou pikolíka, který se snaží o uznání ve svém oboru, bohatství a milující ženu. Za války se ožení s Němkou a po válce není v době politických zvratů (únor 1948) uznán ani jako Němec, ani jako milionář a tak je mu hotel a všechny jeho peníze zabaveny a je odsouzen na 15 let. Bulharský herec Ivan Barnev zvládl svou roli dobře a Oldřich Kaiser, který představuje stejného hrdinu po letech a vypráví nám svůj příběh, dostal po dlouhé době slušnou roli, kterou zvádl výborně. Jiří Menzel mě nezklamal ani scénářem ani režií, ale na pět hvězdiček to není. Na druhou stranu nechápu hodnocení některých uživatelů, kteří dají hvězdičku nebo dokonce odpad, ale samozřejmě, že je to jejich názor. (28.11.2007)