Režie:
Jiří MenzelScénář:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Číšník Jan Dítě toho v životě prožil mnoho a ocitl se nahoře i úplně dole. Začínal jako prodavač párků na nádraží, ale od chvíle, kdy poznal magickou moc peněz, toužil stát se milionářem. V hotelu U Zlatého města Praha poznal Jan zkušeného cesťáka a velkého labužníka Waldena, který mu dal řadu dobrých rad. Díky němu také nakrátko získá místo v luxusním hotelu Tichota, odkud odejde do pražského hotelu Paříž, bravurně ovládaného vrchním Skřivánkem, vzdělaným mužem, mluvícím mnoha jazyky a hrdým na to, že měl tu čest obsluhovat anglického krále. Od něj se Jan mnohému přiučí. Když nenápadně podrazí nohu oblíbenému číšníkovi hoteliéra Brandejse, postoupí na jeho místo a začne obsluhovat v salónku, kde se scházejí milionáři k opulentním hostinám. Vrcholem jeho kariéry je hostina, kterou uspořádá habešský císař, a za niž Jan získá řád místo pana Skřivánka. Z hotelu Paříž je vyhozen poté, co se v napjaté politické situaci po zabrání Sudet začne scházet s fanatickou Němkou Lízou. Ta ho jako partnera odmítá, protože není Němec, když si však Jan vzpomene na německé předky, vezme ho na milost a v době, kdy jsou čeští vlastenci popravováni po atentátu na Heydricha, se za něj provdá. Jan se vrací jako číšník do hotelu Tichota. Zatímco fanatická Líza odjíždí na frontu, Jan sbírá známky, které budou mít po válce velkou cenu, jak mu poradil pan Walden, který skončil v plynové komoře. Zahyne také Líza a Jan si po válce koupí za známky hotel Tichota. Skutečně se stane milionářem, ovšem jen nakrátko. (TV Nova)
(více)Videa (4)
Recenze (830)
Krátce řečeno: Noční můra Laury Mulvey. Obšírněji řečeno: Jiří Menzel je chlípný prase. Vlastně se není čemu divit. Do sedmačtyřiceti žil s maminkou, a ta mu prosím chystala snídaně do postele. Ženil se pozdě, protože mu staromládenectví bylo pohodlnější, teprve v roce 2004 s o čtyřicet let mladší studentkou Olgou Kelymanovou. Rád křížil paže na prsou, anebo vsouval při natáčení jednu ruku napoleonsky mezi knoflíky kabátu... a oddával se zhoubné neřesti onanie, či preferujete-li hovorovější češtinu, honil tágo. Na sex jako takový ve filmu nikdy nedojde, poněvadž s tím, jak odolával Menzel ženitbě, závažně pokulhával i jeho pohlavní život. Žena byla a je Menzelovi nedosažitelným barvotiskovým obrázkem. Radikální feministky upozorňují na to, že slast pohledu na barvotiskové obrázky, skopofilie, je jedním z hlavních požitků, které film divákovi nabízí. Vztah k pohledu se ale liší podle pohlaví. Feministky mluví převážně o tzv. mužském pohledu, pro který je podle ní film vystavěn. Mužské postavy jakožto zástupci diváka jsou nositelé pohledu zaměřeného na ženu-obraz, charakterizovanou právě svým bytím-pro-pohled. Zjednodušeně řečeno, divákův voyeurismus a sadistická touha zmocnit se obrazu ženy na plátně jsou uspokojovány identifikací s hrdinou příběhu, kterému je takovéto zmocnění dovoleno. Není jím zde ovšem číšník Jan Dítě, nýbrž a přednostně režisér sám. ()
Četl jsem předlohu, tak se mi moc toto zpracovaní moc nelibí. Chybí tam zapletka s Lidicemi, zatčením gestapem na nádraží za kouknutí na hodinky, přemlouvaní kamaráda komunisty, aby mohl jít do věžení pro milionáře, chybí dítě hlavní postavy atd. Původně jsem chtěl dát 2 nakonec davám 3, ale slabé. ()
Poprvé a doufám, že naposledy se J.Menzel s B.Hrabalem minul. Naprostý průšvih. Pokud jsem si při četbě skvělé předlohy myslel, že je nefilmovatelná, ale že pan Menzel z ní udělá opět úžasný film, jelikož o předchozích filmech podle Hrabala jsem si také myslel, že dost dobře natočit nejdou, pak je zklamání nesmírné. Na čtyřikrát se mi podařilo, spíše ze zvědavosti a s notnou dávkou masochismu, film zhlédnout. Hvězdy jsou za snahu a nelehké natáčení, zejména ono nedůstojné se tahání o předlohu s panem Kachyňou. Nu, možná že by tehdy K.Kachyňa látku uchopil s větším citem i vervou. Koneckonců pro natočení erotikou jiskřícího příběhu by měl daleko lepší předpoklady ()
Předem chci říci, že na tento film bych dobrovolně do kina nešel, viděl jsem ho v rámci skupinového promítání se školou. Od tohoto filmu jsem nic nečekal a do kina jsem šel plný skepse a rozličných pocitů z názorů těch, se kterými jsem mluvil a kterým se tento film nelíbil. A ono obecně platí, že pokud od filmu nic nečekáte, tak můžete být jen příjemně překvapeni. A to se u mne potvrdilo. Kdybych na film kladl vysoké nároky, byl bych patrně zklamaný a stačilo by to s bídou na dvě hvězdičky. Ale jelikož jsem od nejnovější Menzelovy adaptace Hrabalovy knihy nic nečekal, tak jsem byl velmi příjemně překvapen, film mne dokázal vtáhnout do děje a já vše prožíval s postavami, které se na plátně objevily. Čtyři hvězdičky jsem se rozhodl dát za velmi příjemně překvapující film, u kterého jsem ani nedoufal, že by se mi mohl líbit. Jednu hvězdičku jsem ubral proto, že v jednu chvíli už mi připadalo, že těch ženských poprsí je opravdu mnoho, a také za nechutný záběr, ve kterém se Julia Jentsch proměnila na chvíli v Hitlera. Celkově na mne tento film působil mile, ale jak jsem již naznačil, výsledek je odvislý od nulových očekávání a nulových nároků na tento film... ()
Já vím, nejsou to "Ostře sledované vlaky" ani "Postřižiny", ale já mám Menzelovu poetiku, ze které láska k filmu přímo srší, prostě ráda. Jeho nejnovější snímek má několik opravdu kouzelných a nezapomenutelných momentů - výstižnější by spíš bylo říct, že je z takových momentů poskládán, děj tu vůbec není podstatný. Hlavní je TEN feeling. A Barnev je coby Jan Dítě odzbrojující, i když kolikrát zavrženíhodný, hrdina. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (37)
- Na začátku filmu sleduje Jan Dítě (Ivan Barnev) v hospodě štamgasty a mezi nimi i pana zvěrolékaře. Hned v dalším záběru ale pan zvěrolékař do hospody teprve přichází a Dítě mu navíc ještě přisunuje židli. (Mr.Hudson)
- Scéna u bázenu s vojáky, kterým chybí různé končetiny, se natáčela se skutečnými invalidy. (T-enter)
- Film získal na festivalu Berlinale cenu kritiků FIPRESCI. (Mertax)
Reklama