Muzika

Balans medzi troma - štyrmi hviezdičkami. Nakoniec však radšej absolútne zaslúžené tri a basta. Charaktery trochu typizované, no aj tak sa na ne dobre pozeralo. Herci sa dali, no výkony Pauhofovej a Nvotovej boli miestami až príliš ploché. Niektoré frázy interpretovali doslova neuveriteľne. Atmosféra parodicky nostalgická, ale výstižná, aj napriek pomernej dávke štylizovanosti. No aspoň je za tým celým cítiť "človečinu". Aj zasmiať sa na tom dá, čo je veľké plus, keď si vezmeme, že mnohým tvorcom komédií to posledné roky akosi nejde. (Alebo možno len ja mám smolu a nedostávajú sa ku mne dobré komédie?) Keby som sa narodil o dvadsať-tridsať rokov skôr, tak by som možno našiel v tomto diele moju generačnú výpoveď, takto bol z toho "len" príjemný zážitok. Kiež by sme mali viac takýchto slovenských filmov. (17.07.2010)

Juraj Nvota je možno najlepší súčasný slovenský režisér. Má cit pre vykreslovanie charakterov i pre obsadenie správnych hercov, obrazom i hudbou vie vytvoriť príjemnú filmovú atmosféru, strafiť sa do doby v ktorej rozpráva príbeh. Len keby Muzika bola nielen príjemná, ale aj o niečom... (04.10.2009)

Je to slušně natočené (tak Šurkala, co se divím), dobře zahrané, má to pár zajímavých scén a líbil se mi konec, ale jinak mi Muzika strašně připomněla většinu českých filmů o komunismu. Černobílé postavy, nudný děj (pokud vůbec je - tady naštěstí jo), pár zbytečně přehnaných scén a celkově nanejvýš průměrný dojem - což opět platí i tady. Není to špatné, ale že bych si to chtěl pustit znova nebo to považoval za bůhvíjak povedený film... Slabé 3* (03.03.2021)

Žiaden krok dopredu sa nekoná čo sa týka úrovne slovenského filmu, ale predsa ma film nesklamal ako som očakával. Nie je zvlášť premakaný v deji ani v ničom inom, ale má niečo do seba. Je z doby, ktorá nebola prechádzkou ružovou záhradou, ale aj tak si film našiel priestor pre humor a vtipné situácie aj napriek neprajnému režimu. Herci zahrali tak, ako je zvyčajné, takže žiaden zázrak, ale predsa potešili ( podaktorý ). Scéna ako začali hrať maďarskú pieseň sa mi veľmi páčila, moc som sa pobavil. Kamerovo, vizuálne je film chabý. Ozvučenie tiež nie je bohvie čo na to že sa film volá Muzika. Nvotova réžia je priemerná. Snaha bola, cení sa a verím, že je to film ktorý odbíja na lepšie časy slovenskej kinematografie. 60% (15.05.2010)

Muzika, tragikomedie našich slovenských sousedů z období pozdní normalizace, se jen těžko vyhne srovnání s českými obdobami typu Hřebejkova Pupenda či Pelíšků, nevychází ale se skloněnou hlavou. Režisér Juraj Nvota nenatáčí zřejmou generační výpověď, spíše se z jeho filmu dá vyčíst ona kolektivní zkušenost s onou smutnou dobou, v níž se přesto dalo žít, byť jen ten svůj malý soukromý život. Muzika je jistě (už kvůli svému názvu) hodně o hudbě, která ve výsledku byla však jen jedním z mnoha úniků z frustrující reality, jíž vládl obludný institut přehrávek (scéna z nich je zřejmě tím nejlepším z filmu). O hereckém obsazení netřeba spekulovat, překvapí flexibilní Jan Budař a jeho slovenština, jako Čech oceňuji, že nebyl dabován. Muzika je opravdu povedený film, trochu mi však v celém projektu chybí nějaká hlubší reflexe, Nvotův snímek je spíš jen takovou soft verzí skutečně třeskuté komedie nebo drásavého dramatu, škoda, že se tvůrci nerozhodli, co chtějí víc... (29.11.2011)