Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Persona non grata je univerzální psychologické drama rozehrané v prostředí diplomatických intrik v Montevideu. Wiktor, polský velvyslanec v Uruguayi, je neobyčejně poctivý člověk, který v dobách komunismu působil v demokratické opozici. Právě mu zemřela žena a on prožívá období hlubokého smutku. Po letech se setkává s ruským přítelem Olegem, který je nyní náměstkem ministra zahraničí. Jejich přátelství je však poznamenáno dvěma podezřeními: podle Wiktorových úvah mohl být Oleg na ambasádu vyslán proto, aby se pokusil infiltrovat do polské opozice. Druhé podezření má osobnější charakter: Wiktor se domnívá, že Oleg byl milencem jeho ženy. Ceny: Festival polských hraných filmů Gdynia 2005: Cena poroty pro Krzysztofa Zanussiho, Nejl. herec ve vedlejší roli (Nikita Michalkov) (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (23)

lena60 

všechny recenze uživatele

Strhující od začátku, kdy hlavní postavě filmu, polskému velvyslanci v Uruguai Wiktorovi, umírá žena, až do samotného dramatického závěru...Fascinovaně jsem koukala na příběh Wiktora, jenž se se svou dobráckou, důvěřivou a zásadovou povahou jaksi nehodí do světa politiky. Světa intrikaření, udavačství, prospěchářství a obcházení pravidel. Je příliš osamělý v obklopení kolegů, kteří se právě v tomto světě cítí jako ryby ve vodě. Přestává lidem věřit a stává se z něj chorobně podezíravý blázen... ()

Legas 

všechny recenze uživatele

Wiktorova upřímnost a lidskost mě vzala natolik za srdce, že jsem potom těžko snášel útrapy, do nichž se jako "persona non grata" zaplétal, nebo které se mu vlivem osudu prostě a jednoduše udály. Persona non grata je malý velký film o malém velkém člověku. Kdybych jich tak na světě bylo více a dostalo se jim většího štěstí, než Wiktorovi! To by se nám všem potom žilo lépe. ()

Reklama

mm13 

všechny recenze uživatele

Moje prvé stretnutie so Zanussim (v krátkom čase budú nasledovať Struktura krystalu a Iluminace) a asi to bola správna voľba. Napohľad jednoduchý príbeh čerstvo ovdoveného veľvyslanca je postavený na dôkladne vyskreslených charakteroch hlavných postáv. Skúsená ruka scenáristu a režiséra v jednej osobe dávkuje divákovi presne toľko informácii, koľko čoby podnet na zamyslenie potrebuje, ale ani v náznakoch ho nenavádza, čo si má myslieť. Nepreťažuje ho, ani mu nenecháva priestor na príliš voľné interpretácie. Fakty striedajú domienky, na konci zostáva už len pocit akéhosi zmierlivého smútku. Akí sme boli, takí stále sme a vždy aj budeme. Taký je náš svet. Čo viac chcete počuť?! ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Tohle je po dílu Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou druhý mnou viděný Zanussiho film. A zatím jsem nabyl toho dojmu, že filmy tohoto režiséra jsou velice zvláštní, neobvyklé a značně odlišné od ostatních. V Persona non grata nám byl znovu představen Zbigniew Zapasiewicz, který mi byl sympatický už v prve zmiňovaném snímku; znovu hrál téměř vychladlého starce, a k tomu zklamaného a naštvaného. Příběh mě zaujal, zvlášť když byl z pro mě neobvyklého prostředí, a to velvyslanectví. Wiktora jsem chápal; bojoval a snažil se vybudovat něco lepšího a teď na sklonku svého života si uvědomuje, že se mu to nepodařilo (jeho rozhořčení a zklamání je samozřejmě také podpořeno smrtí jeho ženy). K tomu se přidají pochybnosti o důvěře přátelům, partnerům a vůbec celému vnějšímu a nakonec i vnitřnímu světu...a pak přijde rána (co bylo tou ránou prozrazovat samozřejmě nebudu, vlastně jich bylo několik). Konec filmu (a vlastně i Wiktora) je také trochu trpký, ale závěrečný pohled na dvojici na útesu byl uklidňující a v jistém smyslu zadostiučiňující. Musím však vytknout, nevím jak bych to přesně nazval, snad roztěkanost snímku. A toho rozhořčení a zklamání hlavního hrdiny bylo i na mě moc. Takže hodnocení se pohybuje, stejně jako u minulého Zanussiho filmu, mezi 3/4*, ale tentokrát se přikláním k vyšší variantě. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Polský velvyslanec v Uruguayi, Wiktor, je bývalý disident a velmi poctivý člověk. Lidé kolem něho však zdaleka tak poctiví nejsou. Ať jde o lidi, kteří se na ambasádu obracejí zvenčí, nebo o zaměstnance velvyslanectví, nebo o ostatní politiky z Polska. Wiktor přijme mladého zaměstnance, který se nedávno oženil s Ruskou. Brzy nato vznikne podezření, že Oksana pracuje pro ruskou tajnou službu. Narušeno je i dlouholeté Wiktorovo přátelství s Rusem Olegem, kterého podezřívá z poměru s jeho nedávno zemřelou manželkou. Podezření narůstají, Wiktor mnohé z bezesných nocí řeší alkoholem a je jen otázka času, kdy problémy překročí únosnou mez. ()

Galerie (37)

Reklama

Reklama