Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Mistrovské dílo, které je po všech směrech dokonalé. Nevím, jak to Fincher dokázal ale aby mě 159 minut v kuse neustále bavilo to se mi naposled stalo u legendárního Kmotra. Brad Pitt nezahrál výborně. On zahrál Oscarově. Film o kterém ještě mnoho uslyšíme. Každý záběr, každá scéna je dokonalá a doslova puntičkářsky natočené. Úžasné vypravování. Ve filmu není zbytečná scéna. Jestli můj nejlepší film za rok 2008 byl Temný rytíř, pak druhý po něm je Benjamin Button. (02.01.2009)

,,JMENUJI SE BENJAMIN, BENJAMIN BUTTON A NARODIL JSEM SE ZA NEOBVYKLÝCH OKOLNOSTÍ….“ Někteří lidé se narodí aby seděli u řeky. Některé zasáhne blesk. Někteří jsou umělci. Někteří plavou. Někteří toho ví hodně o knoflících. Někteří jsou matkami. A NĚKTEŘÍ LIDÉ TANČÍ. Mám rád tyto filmy, kdy příběh je zahalen závojem nepravděpodobnosti a tvůrci tak můžou popustit uzdu vynalézavosti. A když se jim podaří navodit atmosféru, jste připraveni být zticha a naslouchat ten podmanivý hlas, který zakryje i mírné nedostatky příběhu. To protože jste rádi, že jste spolu. Vyplatí se to! Někteří lidé žijí život obráceně a někteří o něm dokáží natočit krásný film. DOBROU NOC, BENJAMINE! (05.05.2009)

Někdo si v tom najde filosofický film o životě, smrti a pomíjivosti všeho. Někdo zase zdrcující romantiku a někdo to vezme jako ódu na nespoutaný, plně prožitý život, prostý veškeré sebelítosti. Ono tam je totiž motivů nepřeberně. Zvlášť smrt je předkládána velice často a hrdina je s ní konfrontován už od mala, kdy mu pragmatická maminka říká ať je rád za každý moment co má, protože se tu už asi dlouho neohřeje. To Benjaminovo fyzické mládnutí mě vždycky nejvíc bavilo při životních setkáních s Cate Blanchett, kdy vynikl ten kontrast. Přestože na tom byli vlastně věkově stejně, opravdu si rozuměli, jen když byli děti, protože děti nic neřeší. Poté až když dosáhli fyzicky stejného věku a mohli tudíž souložit, aniž by to bylo perverzní a poté až když je Cate Blanchett na smrtelné posteli a prožívá to usmíření se svým životem a přehrává si všechny ty setkání a konečně chápe, jak on se musel cítit. Přiznám se, že mě ten film emocionálně nedostal až tak, jak jsem čekal, ale při dialogu mezi Pittem a Cate Blanchett na pískovišti s dcerou, kdy Benjamin říká, že odejde, že ta holka potřebuje otce, jsem úplně pocítil strach. Musí to bajt fakt hroznej pocit, když víte, že se z vás stane mimino!!! Řemeslné zpracování je naprosto dokonalé. Prostě precizní filmařina! Hrozně se mi líbily ty "němé" vsuvky s chlápkem, co ho vždycky trefil blesk. Spíše mi tam občas malinko drhnul scénář, kdy mi dost úseků nepřišlo uspokojivě vypointovaných. Např. příhoda v hotelu s Tildou Swinton je hrozně natahovaná. A vůbec celá ta stopáž je nadbytečná. (13.01.2009)

Po druhém zhlédnutí, tentokrát v kině: hrdina se zajímavým osudem, ale jinak naprosto nevýrazný, hrdinka nesympatická, film pěkný na pohled, ale emocionálně prakticky prázdný, tváření se, že jde o Velký Biják o životě, smrti a lásce, spousta průhledných metafor a symbolů. Na druhou stranu aspoň téma člověka opravdu může přivést k zajímavým úvahám. Ve výsledku přeambiciózní bublina. Fincher potřeboval hit a snad příště natočí zase něco osobitého. (22.01.2009)

Nejcitlivější a mnou nejprožívanější byl z celého filmu závěr. Těch několik posledních minut, ze skoro tříhodinové životní zpovědi, mi naplnilo slzné kanálky, protože něco takového já opravdu těžko rozdýchávám. V průběhu filmu jsem byla zvědavá, jaký tomu autor dal konec a taky mi to hodně připomnělo film Velká ryba. Moje "elfka" v tomhle filmu zářila nádherným a jasným světlem romantického opojení tance a hudby. Skláním se před maskérkami a maskéry, jejichž velká představivost a um dokonale stylizovali oba herce do jejich postav stárnoucí ženy a mládnoucího muže. Bylo mi líto pak těch hodin :-) taky se hned jen tak nevidí, že by některé vyměřovaly čas pozpátku. (13.11.2013)