Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Hlavní ústřední dvojici to neuvěřitelně jiskří, hudba válí a David Fincher opět parádně režíruje. Pro mě 166 min dost velká stopáž, ale zde jsem délku vůbec necítil, po celou dobu jsem se nechával unášet poutavým příběhem, který byl místy i humorný. Těžko nacházím nějakou chybu, mé hodnocení 5 hvězdiček… (30.01.2009)

Zas takova pecka, jak by se podle hodnoceni mohlo zdat, to fakt neni. Prvni problem je v samotnym Fincherovi. Film po technicky strance vypada naprosto perfektne a ty necely tri hodiny ani na okamzik nenudi, Fincher je totiz fakt mistr reziser. Jenze co se da delat, je to thrillerovej a krimi reziser a je videt, jak se tady strasne snazil o takovou tu magickou atmosferu, jenze to se dari jen malokdy. Takze pak celej pribeh nevtahne tak, jak by mel a pak mi na postavach ani tak moc nezalezelo, obzvlast, kdyz se hlavni dvojka furt dokola potkava a zase rozchazi. Navic ani pribeh neni kdovijakej a nebejt ty dokonaly myslenky s starnutim/mladnutim, tak by pribeh ani neprinasel nic moc novyho. Takze to pak musi zachranovat herci. Pitt podava jeden ze svejch lepsich vykonu, ale velkej podil na tom ma taky menici se makeup, ale rozhodne pochvala. Blanchett si odvadi takovej svuj standart, coz je nadprumernej vykon, ale misty byla vcelku protivna. Rozhodne ale stoji za zminku Tilda Swinton, tentokrat pro zmenu v mily a sympaticky roli. Jinak co se tyce toho starnuti, je to udelany fakt paradne, ale jen do chvile, nez se film dostane k Pittovo normalnimu vzhledu, pak, jak kdyby nevedeli, jak ho omladovat, tak po par zmenach ucesu tu najednou stoji nejakej kluk. Coz je po tom postupnym mladnuti predtim docela divnej skok. A konec taky neni z nejuzasnejsich, cekal jsem neco originalniho, nejakej zvrat nebo tak, ale konec pride stejne pohodove jako odsejpal celej film, aniz by vyvolal nejaky vetsi emoce nebo necim prekvapil. Celkove po remeslny strance naprosto bezchybny, ale zbytecne dlouhy a zadny velky emoce, jak by si takovejhle pribeh zasluhoval, se nekonaj. Slabsich 5*. (11.01.2009)

Když jsem v komentáři k ZODIACOVI napsal, že David Fincher střídá oddychovější, žánrové projekty s těmi ambicióznějšími, musím své tvrzení v případě PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA negovat. Stále ale platí, že David Fincher točí filmy jako nikdo jiný, které narušují divácké jistoty._____ Nečekejte magický realismus Tima Burtona ani patetický film se silným vyprávěním, tahem na oscarovou branku a bezproblémové divácké přijetí dané humanistickým poselstvím jako v případě FORRESTA GUMPA. S tím sice sdílí scénáristu Erica Rotha, ale Benjamin Button není idiot formátu Forresta Gumpa, který prochází dějinami amerického lidu minulého století ve značně zhuštěné a zjednodušené podobě, nýbrž dějiny ignoruje úplně a vypráví se příběh jednoho lidského osudu ozvláštněného jeho "zpětným chodem" (fyzicky, nikoliv psychicky). Divácké jistoty dané nezainteresovaným vypravěčem (dcera předčítá své matce na smrtelné posteli Buttonův deník) a ignorováním dějinných událostí (epizodní střet s německou ponorkou za II. světové války) jsou v závěru rozbořeny (příběh nám dovypráví někdo jiný, přičemž práce se sentimentem je uvědomělá, a zasáhne skutečná událost - hurikán Katrina)._____ Fincher pokračuje ve své studii od okolí odlišujícího se jedince a vypráví o tíze času, ale stejně jako v ZODIACOVI nerekonstruuje konkrétní dobu s citem pro detail, ale její filmovou podobu: BB může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století. Nevím, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla (SPOILER: smrt otce je natolik okázalou demonstrací technicoloru, že se to nedá slovy vyjádřit), které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. "And the Oscar goes to... hope so." (Mimo jakékoliv bodové hodnocení.) P.S. Detailnější rozbor filmu ZDE: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/12/blog-post_31.html (29.12.2008)

Těšil sem se, těšil a vyplatilo se, Fincher zvládnul po všech těch parádních thrillerech i mysteriózní romantický fantasy v takovým stylu, že to se jen tak nevidí. Ono už samo o sobě ten nápad o mládnutí místo starnutí mi přišel fakt nasmítně zajímavej a poutavej, ale ve Fincherově perfektní nápaditý režii, skvělý vizuální stránce a při Pittově zvládnutí geniálně vymyšlený hlavní postavy to je téměř skvost, kterýmu k absolutní dokonalosti chybí akorát o něco málo kratší stopáž a stejně perfektní druhá půlka jako byla ta první (10.01.2009)

Někdo si v tom najde filosofický film o životě, smrti a pomíjivosti všeho. Někdo zase zdrcující romantiku a někdo to vezme jako ódu na nespoutaný, plně prožitý život, prostý veškeré sebelítosti. Ono tam je totiž motivů nepřeberně. Zvlášť smrt je předkládána velice často a hrdina je s ní konfrontován už od mala, kdy mu pragmatická maminka říká ať je rád za každý moment co má, protože se tu už asi dlouho neohřeje. To Benjaminovo fyzické mládnutí mě vždycky nejvíc bavilo při životních setkáních s Cate Blanchett, kdy vynikl ten kontrast. Přestože na tom byli vlastně věkově stejně, opravdu si rozuměli, jen když byli děti, protože děti nic neřeší. Poté až když dosáhli fyzicky stejného věku a mohli tudíž souložit, aniž by to bylo perverzní a poté až když je Cate Blanchett na smrtelné posteli a prožívá to usmíření se svým životem a přehrává si všechny ty setkání a konečně chápe, jak on se musel cítit. Přiznám se, že mě ten film emocionálně nedostal až tak, jak jsem čekal, ale při dialogu mezi Pittem a Cate Blanchett na pískovišti s dcerou, kdy Benjamin říká, že odejde, že ta holka potřebuje otce, jsem úplně pocítil strach. Musí to bajt fakt hroznej pocit, když víte, že se z vás stane mimino!!! Řemeslné zpracování je naprosto dokonalé. Prostě precizní filmařina! Hrozně se mi líbily ty "němé" vsuvky s chlápkem, co ho vždycky trefil blesk. Spíše mi tam občas malinko drhnul scénář, kdy mi dost úseků nepřišlo uspokojivě vypointovaných. Např. příhoda v hotelu s Tildou Swinton je hrozně natahovaná. A vůbec celá ta stopáž je nadbytečná. (13.01.2009)