Tobruk

Zaplaťpánbůh, že už někdo konečně natočil pořádnej válečnej film. Tím myslím z našich režisérů. Nechápu, proč si pořád lidi stěžujou na absenci děje. Copak válka má nějaký děj? Ve válce se zabíjí, čeká se na útok, na protiútok. Stejně jako jsem u Bratrstva neohrožených obdivoval to, že tvůrci každou chvíli usekli nějaký dialog - nepřátelé přeci jen nebudou čekat až si s kamarádem pokecáte - tak tady obdivuju právě to, že se děj skládá pouze z nějakých střípků, které na sebe nenavazují, namají žádný dalekomyslný dopad, nic. Syrová, hnusná atmosféra zákopů poblíž Severoafrického pobřeží. Herci, až na Jana Medunu, který mě občas neuvěřitelně vytáčel, byli skvělí, zejména Michal Novotný. 90%. Míň tomu rozhodně dát nemůžu. (16.10.2008)

Marhoul si vzal příliš velké sousto. Místo nervydrásajícho válečného dramatu se silným příběhem nám servíruje komorní drama, jen vzdáleně připomínající hrůzu válečného konfliktu, kde jsou postupně vyzobávána snad všechna žánrová klišé. Téměř poeticky zpracovaný Tobruk je prázdný, bez emocí, bez výraznějších hereckých výkonů, bez poutavého příběhu a tak není divu, že jsem se většinu času nudil. Škoda, další promarněná šance udělat velký "národní" film. (13.05.2009)

Vizuálně úžasná věc, ale chyběl tomu příběh. Ne že by stávající příběh byl špatný - on nebyl žádný a to tomu filmu strašně škodilo. Postavy byly ploché, nedotažené a vzhledem k tomu, že zde vlastně nebyla dána hlavní role (ač nějáké náznaky byly), tak mi všechny splývaly dohromady. To samé se dá říct o většině scén, které zkrátka neměly konec a vyšuměly někam do ztracena. Ono to vlastně celé nemělo konec. Byl to takový hraný dokument s parádní kamerou a jako takovému mu dávám 60% (02.05.2009)

stojí za zhlédnutí. (17.10.2010)

Asi dodnes nezapomenu, jak mě na tento film vzal bratr do Cinestaru na Anděl. Kdybych to srovnal s Mazaným Filipem (2003), tak je vidět, že Marhoul používá svůj ostrý humor i v dalším filmu. Jenže zatímco Filip je absurdní komedie, která baví skvěle i na české poměry. Tak Tobruk v rámci válečných filmů bude jen průměrný. Poušť, písek, prach a výbuchy. Jak čeští vojáci mohli jen přežít v Libyi této drsné podmínky. HBO vložilo peníze do velmi ambiciózního projektu, který ve výsledku poskytuje přesně to, co divák očekává. (Možná až na obludně drsnou scénu s ustřelenýma nohama) Prostředí je až děsivě autentické a výprava super. Co film neskutečně kazí je scénář, který vůbec neposkytuje žádný příběh. Když se na začátku filmu napíše - Jedná se o fiktivní story. Tak už to mě krapet zaskočilo. Pravda, zatímco příběhová linka je odnikud nikam, tak vzhledem k počtu vojáků v bunkru se vlastně nedozvíme nic o nikom. Jeden knihomol, druhý mluví o ženských. Víc nic? Jak potom mám sympatizovat s lidmi, co jsou obstřelováni každý den a musí bez vody sedět v prachu pod silným sluncem? První hodinu mě film ještě bavil, pak následuje dezertace a já vůbec netuším, co tímhle režisér zamýšlel. Absence dobrého scénáře a rozpracovaných postav nám přináší pouze nějaké osudy českých vojáků uprostřed Egypta, kde každý nachází děsivou smrt. Za potlesk stojí, že je to náš tuzemský film. Nic víc, nic míň. (61 %) (16.06.2016)

Po dlouhé době jsem byl v kině na českém filmu, a musím říct, že se mi to rozhodně vyplatilo. Tenhle snímek se od běžných filmů s válečnou tématikou velice liší. Nejedná se o žádnou výpravnou pohádku plnou velkolepých bojových a akčních scén, ale naopak se snaží ukázat skutečnou válku, kdy smrt může přijít znenadání v každém okamžiku. Je to prostě několik fragmentů z všední rutiny obyčejných vojáků, jejichž úkolem je ubránit kus pouště, poskládaných do jednoho dosti povedeného celku. 85% (03.10.2008)

"Čo voda ?! Ale žádne baby tu nebudú.." ;) (16.05.2014)

Válka v Africe byla převážně o vyčkávání, nudě a opět o vyčkávání, které občas narušilo vzrušení z boje - slyšel jsem. A bál jsem se, jak si s touto skutečností poradí Václav Marhoul, jehož poslední film knock-outoval právě scénář. Není to na sto minut dlouhý film přeci jen trochu málo? Není, tedy víceméně. Marhoulovi se daří sympaticky místo přílišného násilného vnucování jednotlivých postav a jejich příběhů pouze zachytit jejich reakce na situaci v níž se ocitli. A dělá tak civilně a pokud nechá herce mluvit, nezní nastrojeně a nepřirozeně. A to skutečně pohladí uši. Dokonce myslím, že by se Tobruk obešel bez několika minut ze stopáže, aby tak zabránil těm některým zbytečným scénám, pár výbuchům, či excesům jedné do extrému vytažené postavy, které měli očividně postrkovat děj. Jeho plynutí sice nepatří k nejrychlejším, ale funguje, dokáže názorně předvést, jaké to tehdy asi bylo, aniž by začal nudit. Těch několik skřípajících míst nelze přehlédnout, ale celkový pocit a překvapivá dochuť při závěrečných titulcích mě příjemně překvapila. Záměrně nesrovnávám perfektní technickou stránku - kameru, zvuk či soundtrack s českou konkurencí. Tobruk je "jen" dobrý film, můžeme na něj ale tak nahlížet i ze světového měřítka. 7.5/10 (01.10.2008)

Když trvá písečná bouře déle jak pět dní....máš právo, aby ti jeblo. Česká pochodová: Travička zelená na ní kvítí, panenko milená, musím jíti, ozvěnou se chvějí hory, trubač volá pod prapory, já tam ještě dnes musím býti.... A co ty Honzo, komu co odkážeš? Nic nikomu, já tady neumřu. Až se vrátím domů, nechám z mapy vymazat Písek. Dlouho nebylo o těchto hrdinech z Tobruku slyšet. Jsem rád, že to Václav Marhoul natočil. A docela zdařile. (19.04.2009)

Velmi zdařilá záležitost. Šílená vyprávění z natáčení hlavních představitelů, se kterými jsem měl čest mluvit, mi v hlavě rezohrála myšlenku, že nepůjde o žádnou soap operu, ale o pořádný nářez. Vskutku se tak stalo. Tento skvěle natočený (ne)válečný film se dívá na válku z perspektivy pár českých hochů. Nic však není banalizováno ani patetizováno. Zejména smrt na bojišti. Z něktrých částí mi vskutku běhal mráz po zádech. Myslím, že zmínku zaslouží i herecké obsazení - zcela nové, či zatím nijak nadužívané obličeje... Překvapení roku českého filmu a možná i osobní překvapení Václavovo... (19.09.2008)

Prečo niekto dokáže tak veľké bojové udalosti ako boli tie okolo Tobruku v 2. svetovej vojne takto pokaziť takýmto filmom. Veď to bol film trápenie na púšti s veľkou nudou a zvláštnymi dialógmi a dejom namiesto niečoho, čo by sa mohlo nazvať vojnový film. Dal by som tomu názov putovanie po púšti počas vojny. Oceňujem však snahu zachytiť zaujímavú historickú tému, kde hrali naši predkovia dôležité úlohy. Avšak, čo sa dá tomuto filmu kvitovať je, že nepôsobí stereotypne, je iný a nepôsobí ako český alebo slovenský film. Keď som si ho zapol nevedel som to a musím sa priznať, že som zostal zaskočený, keď som to zistil, je to iné a svojské. (09.06.2012)

Rozhodně ne špatný film, ale tak nějak prostě jen začal a skončil ... nic víc. Žádné překvapení, žádné emoce, žádné drama, prostě je písek. (02.12.2021)

Těžký snímek na jakékoliv hodnocení. Marhoul totiž Tobruk pojal hodně zvláštně. V první řadě nějaké pojítko, nějaký náznak kde film uchopit se hledá těžko. Všechno je natočené viditelně s láskou k tématu a tak se řeší spíše technické věci, přístup vojáků, podmínky Tobruku a na obvyklý film spíše další okrajové detaily. Přesto má snímek něco specifického do sebe a rozhodně nenudí. Je zvláštní pozorovat, že ač malý národ, i v něm se sem tam najdou silné lidské osudy a hrdinství, ke kterému patří úcta. A tu přesně Marhoul natočil. (08.06.2009)

Válečný film, který si odpírá napětí, hromadí očekávání ( postav i divákova) a poutavě podává africká bitevní bez jakýchkoliv filmových příkras( když vynecháme digitální písečnou bouři a camera-shaking při výbuších, který je ovšem diskutabilní). Den za dnem sledujeme ubíjející čekání na bitvu( Jarhead) a ta když se konečně dostaví, nemá výraz strhujícího boje muže proti muži, ale anonymní síly dělostřeleckých výbuchů nebo zbloudilých kulek. I to pomáhá jasně vyjádřit změnu od netrpělivého, nadšeného očekávání až po zklamání a následnou bezvýchodnost boje , kdy se v polovině filmu oddělíme od -hlavní postavy- a sledujeme bloudění pouští a prozření postavy -vedlejší-, kdy se může konečně pořádně rozvinout Marhoulův cit pro kompozici záběru umocňující " nedramatičnost" války v jakékoliv její podobě. To vše bez jediné známky atmosféru-kazícího patosu. (07.08.2009)

Tak přiznám nejsem zrovna příznivcem válečných filmů. Tobruk mě ovšem lákal. Abych byla přesnější, Václav Marhoul mě lákal. Nevadí mi chodit do kina sama a často se tak i děje ,ale dnes poprvé jsem velmi litovala ,že někdo není se mnou ,ke komu bych na chvíli zabořila hlavu a byla schovaná. Tak zvláštně smutno (podotýkám že jsem neuronila slzu) mi bylo....To je myslím co říct. Tichý, pomalý, bez zbytečného patosu a klišé a přesto velmi silný , nádherný , po jehož návštěvě jste pěkně vyprahlí , nebo alespoň já byla ...... to je Tobruk (03.10.2008)

Snaha o natočení válečného filmu v českých podmínkách byla předem odsouzena k neúspěchu. Rozpočet byl sice na zdejší poměry tentokrát celkem štědrý, ale i tak se dočkáme sotva několika akčních scén, které jsou ale ve výsledku stejně docela mizerné. To bych možná odpustit dokázal, ale ten zbytek už ne. Scénář je totiž jedna velká mizérie, film nemá žádný nosný příběh (spíš se snažil asi říct něco ve stylu "válka je svině", ale to s emoc nepovedlo), dialogy působí strašně nepřirozeně. A pokud všem postavám ve filmu pomalu i přejete smrt za to, jak vás rozčilují, tak je asi něco špatně. Zvlášť když jsou ukazovány v situacích, kde bychom s nimi asi měli soucítit. A navíc je to celé šílená nuda, protože se to vleče jak stoletá důchodkyně do strmýho kopce. 15 minut před koncem jsem usnul a nijak zvlášť nelituji. Snaha byla, ale ve výsledku další provinční odpad, který českému filmu dělá ostudu. /viděno na DVD: 5% a odpad!/ (06.06.2010)

Ne každá věc dělaná s dobrým úmyslem je nakonec dobrá, což u filmů platí dvojnásob. A nejlepším příkladem je Tobruk. Vážím si toho, co ti mladí kluci tenkrát daleko od svých domovů pro svou vlast dělali a věřím, že Marhoul tento film natočil v dokonalé úctě. Přesto bohužel nemůžu jít s hodnocením výš. Protože se v Tobruku prostě nic neděje. Příběh nemá čím zaujmout, je dělán hrozně na efekt a schématicky - postavy jdou pouští a pak bum, pak zase někam jdou a bum. Chvíle ticha - výbuch - chvíle ticha - výbuch, až do konce. Film opravdu nevypadá jako český a po vizuální stránce je zvládnutý na výbornou, ale narozdíl od válečných kolegů (Olověná vesta, Apokalypsa, Lovec jelenů, Zachraňte vojína Ryana, Tmavomodrý svět atd. atd.) tady jeho kvality končí. Je mi to líto, protože velký potenciál tu byl.. Jen kdyby se v tom filmu něco, cokoliv stalo... (07.01.2010)

A heleme se ? Dodnes bych netipoval, že pouze my, Češi, bez pomoci jiných národů můžeme natočit válečný film, který se ničeho nebojí a snaží se co nejvěrněji ukázat válku, kde nejde jen o samotné válčení. Marhoul si s tímto filmem dal několikaletou práci a výsledek stál za to. S rozpočtem 80 milionů korun nemůžete čekat megalomanskou podívanou, ale triky mě překvapily, protože se nejedná o žádnou levnou frašku, ale o opravdovou práci profesionálů (scéna s výbuchem střely z minometu byla působivá, ale zároveň i mrazivě realistická). Užíval jsem si perfektní kameru, kde několikaminutové záběry, ať už na krajinu či zákopy s vojáky, působily skoro až uměleckým dojmem. Většinu herců znám z českých seriálů, ale je vidět, že když se jedná o vážný film, tak se nějak dokáží přeorientovat a výsledek pak stojí za to. Nesměl bych opomenout ani atmosférickou hudbu, kde bylo hned jasné, že takto by to vše složit nedokázal Čech. Závěr byl dost emotivní. Realistická podívaná, která vás chytne a vůbec nepustí. Já sám jsem hltal každou minutu. Na plný počet to trpí pár kosmetickými nedostatky, ale v rámci ČR je to nejlepší artikl. Za mě dávám 82 % (10.08.2017)

Povedený film ze druhé světové války (na české poměry určitě nadprůměrný), který splnil moje očekávání, snad jen ten konec mohl být lepší a hlavně dotaženější. (13.04.2009)

Od klasických válečných filmů se liší především v tom, že nejde ani tak o bitvy a strategii, jako o život na frontě a napětí a nejistotu samotných vojáků. (03.08.2009)