Královské usínání

Suverénně zpracovaný historický apokryf, v němž vedle Josefa Vinkláře a Jany Dítětové září i mladičký Tomáš Töpfer, jemuž se podařilo dokonale vystihnout osobnost Přemysla Otakara II. jako chvějivě rozpjatou mezi dvěma životními cestami – duchovní a světskou, mi trochu připomněl Harveyova Lva v zimě. Podobně jako tento film totiž znázorňuje, jak se středověk, mnohdy pokládaný za monolotickou epochu, vnitřně diferencuje střídou generací, přinášející novou a stále komplikovanější citovost. Lze jen litovat, že právě dialogu Markéty Babenberské s Václavem I. nebyl věnován širší prostor a že ani poměr kralevice a mladé dvorní dámy nebyl nahlédnut hlouběji, aby vynikla proměna, která se v této době odehrává a jejíž nastínění zpravidla bývá pravým smyslem podobných apokryfních prácí. (26.12.2021)

Snad raději, aby se ty filmy o Přemyslu Otakarovi II. ani netočily. Ze tří filmů nebo tv-filmů dvě naprostý krávoviny. Tohle aspoň nebylo tak blbý jako ta Hra o královnu, nad kterou by se člověk i zasmál, kdyby se mu z toho mršení dějin nechtělo nakonec brečet... Nad historickou věrohodností (či spíše nevěrohodností) téhle hry jsem jen kroutila hlavou :-)) Bod za Šafránkovou v roli Palcéříka (viděno teda již v dubnu 2007 při posledním uvedení v tv, ale postřehy jsem si zapsala). (09.02.2012)

Inu, je to televizní inscenace a tak se zatnutými zuby 3 hvězdy. Körner, mistr zobrazení toho, jak člověka převálcuje mašina dějin, si vybral Přemysla Otakara II., který právě tomuhle tématu vyhovuje jako málokdo. Přesto budoucího "železného a zlatého" krále napsal jako dost rychlošípáckou roli. Ve skutečnosti to byl hezký snědý muž (proč ne mladý Tomáš Töpfer), zřejmě s čímsi jako charisma, který své morální zásady porušoval, pokud to uznal za vhodné - tak jako všichi středověcí panovníci. O co líp by působila inspirace ješitným, ale sympatickým Jindřichem II. ve Lvu v zimě. Josef Vinklář ovšem na druhou stanu vynikající. (07.10.2006)

Naprosto nechápu, že tak vynikající scenárista jako je Vladimír Körner se dopustí takovéhoto prznění dějin, jako v této inscenaci! V hraném filmu, natož v TV inscenaci je možná lecjaká fabulace. Ze Salieriho je možné udělat div ne vraha Mozarta a z geniálního skladatele pitvořícího se skřeta. Tím ale neměníte dějinné události! Neděláte z ženy Přemysla Otakara II. vražednici českého krále a netvrdíte, že se Přemysl Otakar II. stal králem, protože mu to umožnila jeho první žena zavražděním svého tchána. Za takovéto prokazatelné prznění dějin by měl existovat nějaký paragraf. Jinak Töpfer mi jako Přemysl neseděl (naprosto nesrovnatelný s představitelem tohoto krále Petrem Pelzerem v TV inscenaci Záviš a Kunhuta. Jinak slabá režie Poledňákové, které zřejmě historické drama moc nesedělo. Vinklář samozřejmě skvělý. (18.05.2020)

Takovouto pomstu si věru oba dva velcí čeští králové opravdu nezasloužili. A ani chudák Markéta Babenberská. Vladimír Korner hodil zřejmě několik královských příběhů do mixéru, pustil na pět minut a pak to hodil na papír. Nepochopil jsem, proč z tak zajímavého dějinného úseku, jako bylo vzbouření syna Přemysla proti otci, udělal zrovna takovéhle leporelo. Václav byl vylitý jak váza (smutkem ze ztráty) syna. Přesto Vinklář roli naprosto nezvládl a řval v jednom kuse jak tur- zbytečně. Ostatní postavy zcela rozplizlé. Přemysl jako zoufalec, který neví co dělá. A Markéta- vévodkyně, která se vyznala v tlačenici- jako chudinka ztracená v davu. Zcela neživotné. Zoufalost. To se opravdu nepovedlo. 40% (26.04.2016)