Režie:
Marie PoledňákováScénář:
Vladimír KörnerKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan KlusákHrají:
Tomáš Töpfer, Josef Vinklář, Jana Dítětová, Libuše Šafránková, Ladislav Boháč, Josef Větrovec, Josef Bláha, Karel Höger, Jiří Chmelař, Oldřich Vízner, Václav Lohniský, Josef Bárta, Miriam Hynková (více)Obsahy(1)
Příběh mladičkého vládce Přemysla Otakara II. a jeho starší nemilované ženy. Český král Přemysl Otakar II. – jeho životní osudy, závratný úspěch mocenský a náhlý pád – to jsou témata, která zajímala nejen dvorní básníky, ale nejednou se stala předmětem uměleckého ztvárnění i dalších autorů zvučných jmen. Autor scénář Vladimír Körner soustředil pozornost na mládí a zrání velkého českého krále. Ve spleti dvorských intrik a takřka lze říci – v zrcadlovém vztahu Přemysla k otci Václavovi se utvářejí první známky budoucí dějinné osobnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Československý historický televizní film odehrávající se v polovině 13. století za vlády Václava I. (1205-1253) a věnuje se především těžkostem, které musel překonat Václavův druhorozený syn Přemysl (1233-1278) při nástupu na český trůn. Václava I. , nazývaného též Jednooký, který místo panování a zvelebování svého království trávil čas na honitbách a pitkách obklopen ženami, ztvárnil vskutku přesvědčivým způsobem J. Vinklář. Jeho syna Přemysla, který jako druhorozený byl původně určen pro duchovní dráhu, kde se naučil pokoře a moudrosti a nebyl tak v ničem podoben svému věčně opilému otci, zahrál mladý T. Töpfer. Po onemocnění a smrti svého staršího bratra, zapomenutého Vladislava Českého (O. Vízner) v roce 1247, připadlo nástupnictví na českém trůně právě Přemyslovi. Aby upevnil a rozšířil moc Přemyslovců i za Dunaj, byla mu za manželku vybrána o 28 let starší, dvojnásobná vdova Markéta Babenberská, kterou představovala J. Dítětová. Díky svým schopnostem rozšířil území spadající pod českou korunu do takových rozměrů, jaké se nikdy dříve ani později už neopakovaly. Přestože byl Přemysl díky tomuto ryze politickému manželství zpočátku terčem posměchu, brzy se ukázalo, jak schopný to byl panovník a ke konci jeho života nebylo v Evropě významnějšího a ctihodnějšího vladaře. Mladému Přemyslovi Otakarovi II. v jeho politických počátcích udělovali dobré rady pražský biskup L. Boháč a šlechtic Ctibor řečený Moudrá hlava v podání J. Větrovce. V roli schovanky vévodkyně Babenberské se objevila L. Šafránková, k níž choval mladý král sympatie. V závěru došlo k dramatickému rozuzlení nástupnictví na českém trůně, neboť Přemyslův vládnutí neschopný otec odmítal předat královskou korunu. Velmi poutavý historický film od M. Poledňákové, která odvedla velmi dobrou práci, končí tím, jak Přemysl odjíždí vydobýt si slávu válečníka tažením do pohanských zemí a jeho pouť byla zakončena, jak známo, založením města Královec v roce 1256. Podobné historické filmy chovám v mimořádné oblibě, nejen díky mimořádně kvalitním hereckým výkonům, jak tomu často bývá, ale především kvůli nahlédnutí do minulosti a názornému přiblížení dávných časů, o nichž bývá představa velmi matná. ()
Musej se na to koukat jako na drama s historickými motivy, pane vachmajstr, jinak jim z těch nepřesností a blbostí praskne hlava. Ale hráli tam pěkně, to zas jó, to se jim muší nechat, jak tam křičáli a umírali a tak. Halt proč kluka tatík neměl rád, že jo. Kdyby bejval měl ... Ale per aspera ad astra. ()
Suverénně zpracovaný historický apokryf, v němž vedle Josefa Vinkláře a Jany Dítětové září i mladičký Tomáš Töpfer, jemuž se podařilo dokonale vystihnout osobnost Přemysla Otakara II. jako chvějivě rozpjatou mezi dvěma životními cestami – duchovní a světskou, mi trochu připomněl Harveyova Lva v zimě. Podobně jako tento film totiž znázorňuje, jak se středověk, mnohdy pokládaný za monolotickou epochu, vnitřně diferencuje střídou generací, přinášející novou a stále komplikovanější citovost. Lze jen litovat, že právě dialogu Markéty Babenberské s Václavem I. nebyl věnován širší prostor a že ani poměr kralevice a mladé dvorní dámy nebyl nahlédnut hlouběji, aby vynikla proměna, která se v této době odehrává a jejíž nastínění zpravidla bývá pravým smyslem podobných apokryfních prácí. ()
Naprosto nechápu, že tak vynikající scenárista jako je Vladimír Körner se dopustí takovéhoto prznění dějin, jako v této inscenaci! V hraném filmu, natož v TV inscenaci je možná lecjaká fabulace. Ze Salieriho je možné udělat div ne vraha Mozarta a z geniálního skladatele pitvořícího se skřeta. Tím ale neměníte dějinné události! Neděláte z ženy Přemysla Otakara II. vražednici českého krále a netvrdíte, že se Přemysl Otakar II. stal králem, protože mu to umožnila jeho první žena zavražděním svého tchána. Za takovéto prokazatelné prznění dějin by měl existovat nějaký paragraf. Jinak Töpfer mi jako Přemysl neseděl (naprosto nesrovnatelný s představitelem tohoto krále Petrem Pelzerem v TV inscenaci Záviš a Kunhuta. Jinak slabá režie Poledňákové, které zřejmě historické drama moc nesedělo. Vinklář samozřejmě skvělý. ()
Snad raději, aby se ty filmy o Přemyslu Otakarovi II. ani netočily. Ze tří filmů nebo tv-filmů dvě naprostý krávoviny. Tohle aspoň nebylo tak blbý jako ta Hra o královnu, nad kterou by se člověk i zasmál, kdyby se mu z toho mršení dějin nechtělo nakonec brečet... Nad historickou věrohodností (či spíše nevěrohodností) téhle hry jsem jen kroutila hlavou :-)) Bod za Šafránkovou v roli Palcéříka (viděno teda již v dubnu 2007 při posledním uvedení v tv, ale postřehy jsem si zapsala). ()
Reklama