Otec prasátek

za prvé, Pratchetta zbožňuju a Smrťe s jeho krysákoidní verzí obzvlášť, takže přede mnou stála otázka, jak asi dopadne tahle adaptace.... Jedním slovem, skvěle, od Časnačaje po Alberta jsem skákal nadšením, tančil blahem a zpíval radostí. Ze všech tří hraných filmů zde nejvíc cítím ducha děl páně Pratchetta. Jeden z mejch nejoblíbenějších televizních počiinů. A cameo na konci filmu je jednoznačně skvělé! (19.12.2012)

Platí vesměs stejné postřehy, jako jsem měl u Zaslané pošty, tedy docela slušné zpracování a místy nápadná televiznost (především u masek), což ovšem není překvapení. Otec prasátek ale trpí jedním zásadním neduhem, který mi na rozdíl od první uvedené adaptace nedovolí jít až na čtyřku, jakkoli bych ji rád udělil: rozvláčností. Nebylo nutné udělat přesnou adaptaci, ačkoli tu snahu dovedu pochopit. Ani pro mě jakožto nadšeného čtenáře zeměplošských příběhů nebylo snadné vydržet tři hodiny (přestože jsem si to rozdělil na dva dny) a nepřipadat si, že bych radši měl jít něco dělat. Je mi líto, ten film se prostě nehýbe. Jinak by to bylo fajn. (13.06.2011)

Člověk nemusí zrovna studovat filmovou vědu, aby postřehl strašně nezvládnutý střih, scénář i režii. Na druhou stranu je jasné, že předloha je velmi obtížně zfilmovatelná a třeba kamera, výprava, kulisy a i herecké výkony byly dobré (v rámci možností televizní produkce). Bohužel jsem očekával hlavně komedii a vtipů či zábavných, komických situací zde bylo opravdu pomálu a mnohokrát jsem totálně nechápal, co se vlastně děje, kde postavy jsou a o co jim jde. To je spíš moje chyba. Po zhlédnutí první poloviny filmu, ve které jsem se absolutně neorientoval, jsem si přečetl Pratchettovu předlohu. V tu chvíli se můj pohled na film okamžitě proměnil. Uvědomil jsem si, že tak přesnou adaptaci už jsem dlouho neviděl. Pratchettova kniha je totiž koncentrovaný chaos, a v tomto parametru ho film napodobuje zcela dokonale. Po přečtení knihy jsem si film znovu pustil a tentokrát jsem už většinu věcí pochopil. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že film je coby pouhá ilustrace pohyblivých obrázků ke knize naprosto zbytečný. 60% (13.04.2008)

Mé první setkání s Pratchettem (měl to být trénink na divadelní představení, abych alespoň částečně tušila, co mě čeká - pozn.: moc jsem si nepomohla, stále netuším:o) nedopadlo zrovna nejlépe, jako neznalec jakékoliv jeho knihy (které jsou údajně vtipné od začátku až do konce, ehm tady se to nějak nepovedlo) v tom plavu řekněme asi jako kapr na suchu. Sneslo se na mě tolik postav, že být to vločky, už jsem celá zasněžená (koukám, že začínám být trochu poznamenaná přicházejícími vánoci) a nebýt sympaťáka Smrťi a vrahouna Časnačaje nejspíš bych ztratila trpělivost hned na začátku, ale chyba bude pravděpodobně spočívat skutečně v mé neznalosti, zorientovat se je vážně dost těžké. Zpracování (obzvlášť na televizní produkci) je však velmi slušné, skoro až obdivuhodné. Kdo ví, třeba až si něco přečtu, přiroste mi Zeměplocha k srdci, prozatím Hogfathera považuju za takovou milou podivnost. (05.11.2007)

Žít ve světě, kde rozdává dárky "santovským" způsobem Otec prasátek, tak bych snad i Prasečnice (Vánoce) začal mít rád, jelikož co si budeme povídat, ani Santa či český Ježíšek tomuhle tlusťochovi nemohou konkurovat. A co dodat na adresu nejcharismatičtějšího smrťáka? Podobného "antihrdinu" jsem ve filmovém světě také zatím neviděl..Ho Ho Ho. Heh..který opilec by nechtěl být pod dohledem Boha kocoviny?:) Prostě pecka, plná podivných (zábavných) postaviček, absurdních hlášek, které děti snad kolikrát nemohou chápat a příjemných (nedigitálních) masek a triků - tímto jevem jsem nadšen, která mi nabídla prozatím největší porci zábavy a uspokojení v rámci "dětského" fantasy žánru. 80% (26.12.2010)