Pouť králů

Hra o moci. Moci, která je posedlá sama sebou. A také hra o smrti, která je činem. Souboj Jany Hlaváčové a Dany Medřické i Luďka Munzara a Rudolfa Hrušínského patří k velkolepým okamžikům československé televizní historie, k těm hereckým kreacím, jimž nezbývá než složit hold a úctu i v současnosti, která toho k obdivu a uznání nabízí zoufale málo. (04.07.2016)

Opět mne to donutilo sáhnou po wikipedii a zopakovat si něco z učiva dějepravy ze základní školy. Nu, nejsem na tom ještě tak špatně. Hra to však byla zpracována hezky, ovšem s nepříjemnými chybami. Navíc se mi zdálo, že se tam dopustili historických nepřesností. Takže hodnotím v průměru, ale protože to podruhé vidět nechci, dávám jen čtyři z desíti. (20.06.2023)

Drahomíra je otřesně nudná, Knižata jsou jen nudná. Obojí doprovází hnusná hudba. Choreograf měl být svázán do kozelce a pohozen do hluboké jámy, aby již nikdy nemohl dát jakýkoliv pokyn k jakémukoliv tanci. Herecké obsazení je sice luxusní, ale jediný, kdo dokáže alespoň trochu rozehnat nudu, je Munzar. Vidět tyto nezdařené inscenace je ztráta času, smysl to má snad jedině, pokud chcete vidět dva nadějné mladé herce ve svých téměř posledních rolích. (16.04.2022)

Zatím viděn pouze první díl. Na můj vkus příliš velká umělecká licence co se týče historie (zřejmě už u autora předlohy Jaroslava Vrchlického, pořád ale přijatelná ve srovnání s Hálkem nebo Hilbertem), trošku poplatné době a hodící se spíše na divadelní prkna, ale Luťanského (byť zde v celkem atypické roli) vidím vždycky tak ráda, že jsem schopna nad tím vším přimhouřit oči. Hodnotit budu až po zhlédnutí druhého dílu. Za tento by to byly (necelé) čtyři hvězdičky. (05.07.2016)

Seba to upřesnil zcela správně. Tahle inscenace - a zejména její druhá část - patřila k nočním můrám mého dětství. Krev, sobectví a bezohlednost - tak se rodil český stát, ostatně stejně jako kterýkoliv jiný stát té doby. Vynikají nadprůměrné herecké výkony "bratrského" tria Munzar, Somr, Štěpánek. Syrové, kruté, ale nadmíru poučné. (25.06.2007)