Mlčení

Príbeh je pridlhý na svoj potenciál. Po dvoch hodinách sledovania ma ovládla nuda. Chýba mi viac dynamiky, tempa a vybičovanej atmosféry. Dokonca ani obraz japonského feudálneho života sa mi nepozdával ako japonský. (09.05.2019)

Tento film je potrebné si pustiť vo vhodnú chvíľu, keď ste pripravení počúvať :) Nemusíte byť kresťanom ani Japoncom, aby vás držal v napätí, ponúkol vám nádherné vizuály a prinútil premýšľať nad sebou samým. Odsúdiť film ako je Mlčanie preto, že vám príde málo zábavný, pomalý,tichý a dlhý, je ako odsúdiť Terminátora za prílišnú akčnosť a hluk - je to v rozpore s hlavným zámerom tvorcu. V dnešnej dobe, plnej rýchlo-kvasených (nielen netflixovských a marvelovských) filmov, je Silence dar z nebies. (22.01.2020)

Ten film je nuda, 2 a 3/4 hodiny nudy. Nejsem katolík tak to asi ani nemůžu pochopit. Fakt jsem měl co dělat abych to dokoukal. Už dlouho jsem se tak nenudil, ani nevím proč jsem to chtěl vidět. (27.03.2022)

Výborná historická sonda do kresťanského vnímania viery. Scorsese nás vrhá do príbehu misionárov v stredovekom Japonsku, ktorí sú vystavení prenasledovaniu a mučeniu pre svoju vieru. Viera kňazov Rodrigueza a Garupa je vystavená skúške. Vzdajú sa viery aby zachránili životy obyčajných veriacich? Fyzický a psychický teror zo strany inkvizitora síce všetkých nakoniec zlomí, ale z teologického hľadiska je ich dilema podvod a Inoue by bol v dišpute roznesený na kopytách. Medzi ostatnými postavami vyniká Kichijiro, ktorý akoby predstavoval Judáša. Hoci je veľmi veriaci, opakovane sa pod tlakom vzdáva viery a následne hľadá útechu v spovedi. Príbeh je podaný dramaticky a výpravne bez akýchkoľvek produkčných zádrhelov. (18.10.2023)

Mám trochu obavu, že spoustě diváků bude tenhle parádně natočený a výtečně zahraný příběh připadat nudný a příliš dlouhý. I když je to opravdu špičková řemeslná práce, kromě několika momentů se na plátně zdánlivě mnoho neděje. Je to paradox, protože hrdinové prožívají velmi dramatický a turbulentní vnitřní boj, který lze při sledování silně pocítit i vzhledem k velice kvalitně zpracovanému zvuku a hereckému obsazení. Pokud čekáte úžasné dobrodružství plné zvratů, napětí a vyhrocených situací s epickým vyvrcholením, raději na to nechoďte. Jestli chcete zhlédnout parádně natočený, zamyšlený, a vizuálně vyladěný příběh o vnitřním boji lidí o svou víru a principy, jděte se podívat. Je to skvělý film na okrajové téma. Ruku na srdce, kolik z nás se už někdy v životě zamyslelo nad útrapami křesťanských misionářů v Japonsku během sedmnáctého století? Já jsem si film užil a líbil se mi. (12.01.2017)

Po dlouhé době jsem si opravdu vychutnal nově natočený film. Je to dáno tím, že film je natočen stylem, jakým se už bohužel filmy netočí. Dlouhé, pomalé a do detailu promyšlené záběry. Téměř úplná absence hudby. Děj se drží minimalisticky hlavní zápletky. Sám jsem byl zpětně překvapen, jak mě to zaujalo. Za věřícího se nepovažuji. Otázky, kterými se film zabývá, by mi měly být vzdálené, přesto jsem nad filmem přemýšlel ještě několik dní po jeho zhlédnutí... (03.02.2017)

Martin Scorsese nám předkládá své drama o víře v Japonsku, která má bez mála 3 hodiny. Co je moc, to je moc. Přestože je Scorsese ,,génius" ve svém oboru a každý záběr a střih je velmi umělecky vydařený, 3 hodiny tomuto filmu neprospívají. Téměř bez hudby, založený čistě na dialozích, sem tam prokládaný mučením a popravami věřících, neudrží obyčejného diváka až dokonce a pravděpodobně ho nechytí a nepřitáhne už ze začátku. V tomto případě film nezachraňuje ani Liam Neeson, který je ve filmu asi 20 minut celkem, ale i tak je nakonec zajímavým zpestřením ke stále se opakujícím postavám. Film stojí na výkonu Andrew Garfielda, který ve výsledku není nejhorší, ale jeho otázka víra je poměrně únavná. (05.02.2017)

Vidím, že zdejší osazenstvo má problém s něčím, co není akční, nešokuje, nemá rychlý spád a dokonce se zaobírá něčím takovým, jako je víra. Zajímavé, kolik hodnocení není vlastně vůbec o filmu, ale o vztahu hodnotícího ke křesťanství. Osobně jsem odcházel hodně zamyšlený. Jo, asi v polovině to začalo být jakoby nadstavované, ale ono to pak dostalo smysl. Za mě výborný film. (17.02.2017)

Zajímavá výpravná středověká sonda o pokusu šířit křestanství na daleký východ. (19.02.2017)

Naléhavé je poselství studie boje o víru a přesvědčení, které hlavní hrdina chová v srdci. Příběh je univerzální. Může ho nahlížet křesťan i nevěřící. Prostoru dává režisér divákovi dostatek. Hrdinou není tentokrát boxer jako v Zuřícím býkovi, ale mladý mnich. Před očima má Kristovu tvář. Obraz čistý, dokonalý a krásný. Cesta víry je cesta nejen hrdinova, ale pouť každého člověka, ať má před sebou obraz jakýkoli. Přes všechno, co lidé o vesmíru a světě vědí, odpověď zůstává skrytá a utajená. Její hledání je výzvou pro všechny lidi. Spása pak předmětem naděje čekající na ty, kdo hledají pravdu bez násilí a dávají přednost životu před smrtí. (19.02.2017)

Možná raději mlčet o Mlčení, neb jsem se nepatřičně nudil při tak vážných věcech. Úvod ještě sliboval famózní vhled do exotických misií 17.století. Skončilo to však psychologickým dramatem s detaily na tváře. (21.02.2017)

Dokonale zbytečný film o zbytečném umírání kvůli zbytečnému přesvědčení o zbytečné víře. Jedna hvězda za místy velmi hezkou krajinu. Duchovno a vpravdě "hrdinské" chování bratrů mnichů hodnotit nelze. Mlčení se tváří být oslavou mučednické historie christianizace Japonska. No, věřím, že jsou za to Japonci těmhle "poslům víry" dodnes rádi :) Scorsese už Vlkem ukázal, že dokáže točit nehorázné blitky a tady tomu teda vážně dal korunu. Ráno jsem si od něj pustil Kunduna a jeho příběh se s příběhem těchto pobožných kreatur nedá naprosto srovnávat. Tam byla lidskost a reálný ďábel v podobě Rudé Číny. V Mlčení není vůbec nic. Myslím skutečného a smysluplného. (19.03.2017)

Strhující pohled do zapomenutých zákoutí dějin. Především první část filmu svou doslovností obrazu i slova diváka autenticky přenese o staletí zpět do prostředí starého Japonska. Děj nikam nechvátal, přesto dokázal svou realistikou udržovat pozornost v očekávání dramatického vývoje, který však byl jaksi přeskočen a vynechán. O to více však ponechal prostoru vnějšímu pozorovateli, který se dokázal personifikovat s hlavní postavou, portugalským misionářem, hledajícím meze své víry. Ta je konfrontována s bezútěšnou situací tajných křesťanů, jejich perverzním mučením i zlomeným mistrem. Osobně jsem velmi postrádal intelektuální rovinu v kultivovaných dialozích mezi křesťanským misionářem a nejvyšším inkvizitorem, snažícím se o vymazání křesťanství ze srdcí obyvatel Japonska totalitním terorem. Taktická, verbální a intelektuální nedostatečnost posledního misionáře mě vzpouzela k tomu povstat a říci: "Padre, teď prosím Tě uhni a pusť mě k tomu!" Já: Nejvyšší inkvizitore, říkáte, že jste křesťanství pečlivě studovali. Proč tedy vidíte hrozbu v lidech, kteří jsou pracovití, střídmí a milují své bližní a odpouštějí nepřátelům? Inkvizitor: Protože se nesklánějí před ničím pozemským ani před naším císařem, který je bohem. Potřebujeme mít poslušné lidi, kteří budou respektovat vládnoucí autority. Respekt není beze strachu a křesťané se nebojí. Já: Ježíš říká: " Co je císařovo, náleží císaři, co je boží bohu". Křesťanství není v rozporu se světskou mocí a vlastním národem. Leda, že byste je ve druhé světové válce nutili nasedat do letadel a sebevražedně útočit na americké letadlové lodě :) Inkvizitor: No, to právě máme v plánu. Tak už na to konečně šlápni! (na svatou ikonu v písku) Já: Klidně, šlápnu. Nejsem pověrčivý modloslužebník. Chápeš ale, že odhození mé víry znamená odhození soucitu, milosrdenství a respektu? Kantův morální imperativ ještě není zformulován. Když odhodím své křesťanství, co mi pak brání setnout ti například tvou patronizující hlavu z tvého vetchého těla? Dále bych u inteligentního mnicha předpokládal větší schopnost improvizace a snahy o získání psychologické převahy. Nebo alespoň trochu českého švejkování. To opravdu nešlo nad mučením křestanů na oko uznale pokyvovat hlavou a tázavému pohledu inkvizitorů vysvětlit, že tak vyrábějí svaté mučedníky, které vystřelují rovnou do Nebe, takže se vlastně sami podílejí na oslavě toho, co chtějí vymýtit. V křesťanských dějinách je mnoho případů, kdy slovo bylo silnější než meč. Bohužel, tentokrát tomu bylo naopak. (27.03.2017)

Vizuál bez chybičky, nádherný, to Scorsese prostě umí, když chce. S obsahem je to už poněkud horší, téměř tři hodiny na film s tímto obsahem je příliš, i když jde o téma, které potřebuje čas na zažití. Přesto nadprůměrné a Garfield skvělý. (17.04.2017)

Po dlhych rokoch film, ktory sa mi tazko hodnoti. Nie preto, zeby som vahal medzi poctom nejakych *, alebo zeby som potreboval druhe zhliadnutie, aby som si utriedil dojmy. Skor film, ktory v podstate ani nie je filmom. Asi najblizsie k comu by som toto prirovnal je ikona (rozumej obraz s nabozenskou tematikou). Dielo, ktore otvara priestor nahliadnut "za platno", k comusi nadhernemu co je v pozadi a zaroven vsadepritomne. Jednoznacne nie pre kazdeho a rozumiem mnohym komentarom vycitajucim Scorsessemu nudu a rozvlacnost. Pre mna osobne vsak dokaz toho, ze film moze sprostredkovat cosi omnoho viac ako prvoplanovu zabavu, ci zamyslenie. A takisto dokaz, ze Martin Scorsesse je jeden z najlepsich reziserov historie. (04.05.2017)

Garfieldova apostáze v závěru filmu je mistrovským vyhrocením celého příběhu, v daném okamžiku nebylo volby - byl Otec Ferreira jenom pokušitel/ďábel, anebo výsledek nevyhnutelnosti životních okolností? A přitom právě v tomto okamžiku k misionáři konečně promluvil Bůh a jeho volba se jevila jako nejvyšší moment sebeobětování se - vzdání se víry v sebe i v Boha. Přesto i nadále zůstáne nevyřčená pochybnost o správnosti rozhodnutí a úvaha o osobním selhání. Bůh se jeví neskutečně krutý, jaké má utrpení smysl? Napadá mě srovnání s holocaustem. (25.05.2017)

Skvělé herecké výkony, excelentní režie, výborný scénář - ke konci možná trochu roztahané. Přiznávám, že film má tak pomalé tempo, že v kině bych se asi ošíval, ale doma jsem si ho vychutnal. Není to plných 5 hvězd, ale vzhledem ke zdejšímu ne zrovna nadšenému hodnocení zaokrouhluji nahoru. I po tomto filmu tvrdím, že Martin Scorsese je největší žijící režisér. Je až neuvěřitelné, jak dokáže měnit tempo svých filmů - srovnaní tohoto filmu např. s filmy Vlk z Wall Street či Skrytá identita snad ani není možné. Zatímco Bay je pořád Bay, tak Scorsese každému filmu vtiskne trochu jiný styl, styl, které k takovému filmu sedí. A to je třeba ocenit. (02.07.2017)

Líbilo se mi to. Ačkoliv ty dialogy mohly být hlubší a delší, rozhovor mezi odpadlým knězem a tím, co odpadl po něm..byl skvělý. Krátký, ale hutný. Celkově ten film, mohl být daleko lepší. Přesto má ode mne 4 hvězdy. Dovede vás to možná na cestu, která vede k velmi těžkým otázkám. Nakonec se může stát, že pokud člověk má ochotu vnímat tehdejší okolnosti, tehdejší stav světa, tehdejší principy a sílu církví a náboženství, že se sami na sebe podíváte očima principů, nikoliv pouhých instinktů. A to se cení. (10.07.2017)

Odporný, hnusný neherec, kokot a sračkoidný buzerant. Garfield je osoba, ktorá dojebe každý sebelepší film už tým, že tam pustia tú jeho prijebanú držku. Vo filme, kde nesiahol na pušku a poodťahoval hordy postrielaných spolubojovníkov, ktorí na neho z vysoka srali, mi prišila na mysel len jedna myšlienka. Kde kurva vyhrabali tak odporného, nesympatického a odpudivého kokota, ktorý si ešte aj zmenil meno na nejakého obézneho kokotcúra a tu mu nadrbú priteplený bratia fullhouse. No posertemakokoti (17.07.2017)

Silence není filmem pro každého. Už volbou tématu se Scorsese hodně vzdálil mainstreamovému publiku a ani filmovým provedením mu nešel vstříc. Mám dojem, že tímhle osobním projektem, touhle niternou zpovědí chtěl oslovit hlavně svoje věrné, bez ambicí se ohlasem vyrovnat předchozím, divácky mnohem vděčnějším filmům. Právě autorský záměr, fenomenální nasnímání (kameraman Rodrigo Prieto se u mě až tímhle filmem může rovnat Ballhausovi a dalším bývalým dvorním Scorseseho kameramanům) a režie scén, ve kerých se něco zásadního děje (například všechny s inkvizicí) dokládá, proč Scorsese mezi současnými velkými filmaři v podstatě nemá konkurenci. Mlčení je filmem pro oči a k přemýšlení, nemá smysl tady ani jinde marnit čas u komentářů lidí, kteří ho odzívli po proklikání na kompu. A zvlášť tady v Čechách je paradoxní, že jedno z ústředních témat filmu (nalezení vnitřní síly a odvahy nepopřít svoje vyznání/světonázor tváří v tvář represi, respektive vyrovnání se s vědomím, že jste ho popřeli) je našemu národu (ať chceme, nebo ne) mnohem bližší než témata Mafiánů, Casin a dalších filmů, se kterými tady Scorsese tradičně boduje. I přes obligátní výhrady (místy přece jen zdlouhavost) i vlažnější vztah k církvi nemůžu (jako v případě dalších podceňovaných srdcovek) nezaokrouhlit nahoru. (18.07.2017)