Poslední královna

Velkoryse natočené drama posledních několika let vládnutí italské královské rodiny předtím, než italskou monarchii zlikvidovala druhá světová válka. Co filmu hází klacky pod nohy, je jeho předlouhá stopáž, s tím spojená rozvláčnost, a pak také chaos, který většina Neitalů má v tom, kdy s kým a proti komu Itálie ve které chvíli v téhle válce byla. (16.08.2014)

Ženy na královském trůně to měly vždycky těžké. O tom nění žádnýh pochyb. Jana Andresíková naprosto přesně splnila mé představy o královně. Není to jenom čarodějnice z Arabely, ale tak si ji budeme pamatovat asi úplně všichni. Ale i Marie Drahokoupilová stála taky za to. Obě dokonale ztvárnily osudové ženy. Takže jim oběma velké díky. Možná, že ty dvě si měly role prohodit. Bylo by to ještě mnohem zajímavější. Jan Lucemburský snad nebyl tak mladičky, vždyť byl jen o pět let mladší než jeho drahá choť. Tenkrát se ale na věk pohlíželo jinak než dnes.Moc příjemná inscenace. (25.10.2017)

Dokoukal jsem jen do pulky. V podstate me to nezajimalo. Ono by to mozna bylo poucne, ale afektovany zpusob vyjadrovani vsech zucastnenych, do toho jakesi divadelni prehravani...nevim, tyhle historicke inscenace nejak nedavam. Pritom by to bylo urcite velmi zajimave podivani, pokud by to bylo podano nejak srozumitelneji... (08.11.2022)

Dobře napsaná i dobře provedená televizní inscenace, která poměrně překvapivým způsobem přibližuje poslední Přemyslovnu na českém trůnu. Ukazuje ji jako sice hrdou a odhodlanou osobnost, ale zároveň nešťastnou a ne příliš prozíravou královnu podléhající špatným rádcům, která si svůj osud zavinila v podstatě sama. Herecké výkony plejády známých herců tuto inscenaci povětšinou zdobí. (08.03.2021)

Československá televizní historická inscenace o osudech Elišky Přemyslovny (1292-1330), poslední královny z rodu Přemyslovců. Příběh se věnuje etapě jejího života od svatby s Janem Lucemburským ve Špýru v roce 1310 a končí jejich rozchodem na Lokti několik let poté. Do role královny, jejíž nenávist k nepřátelům neznala míru a která svým nevybíravým hysterickým chováním a zlou povahou, jež byla zřejmě zapříčiněna duševní chorobou, od sebe v průběhu času odehnala všechny své blízké, byla obsazena J. Andresíková. Jan Lucemburský (přesvědčivý J. Hanzlík), jenž svou ženu zpočátku upřímně miloval, avšak když se mu jeho choť pletla do panovnických záležitostí a když si po roztržce vzala jako rukojmí jejich syna, budoucího císaře Karla IV., definitivně se od ní odloučil a věnoval se až do své smrti povolání rytíře. Ve snímku Z. Kubečka je jasně vidět, jak nelehkou pozici měl král Jan mezi odbojnou českou šlechtou, mezi jejíž představiteli vynikal uvážlivý Jindřich z Lipé (V. Neužil). Další významnou postavou v té době byla dvojnásobná královská vdova Eliška Rejčka, jež v té době byla vnímána jako milenka zmíněného Jindřicha z Lipé. Elišku Rejčku, mezi níž a její nevlastní dcerou Eliškou Přemyslovnou vládlo otevřené nepřátelství, ztvárnila nepřehlédnutelná M. Drahokoupilová. Tato herečka u mě platí za jednu z nejpůvabnějších českých hereček a v tomto snímku to svou přirozenou krásou, sebevědomými vznešenými pohyby, zářícíma očima a neodolatelným úsměvem potvrdila. Ve vedlejších rolích se objevil V. Šmeral jako arcibiskup, K. Urbánek a J. Kanyza coby čeští šlechticové a J. Drbohlavová v roli královniny služebné. Atentátníkem, jenž byl královnou vyzván k zabití Jindřicha z Lipé a během svého hanebného činu fatálně selhal, neboť zvolil doslova stupidní provedení, byl M. Nohýnek. K dílu pana Kubečka nemám žádných námitek, neboť výprava, kostýmy, příběh i herecké výkony byly věrohodné, a tedy i celý film hodnotím nadprůměrně. (17.12.2020)