Obsahy(1)
Hra o životních osudech Elišky, poslední z rodu Přemyslovců... Eliška Přemyslovna byla poslední královnou tohoto našeho slavného královského rodu, matkou Karla IV. Televizní inscenace z roku 1974 sleduje deset let její životní cesty od okamžiku její svatby s Janem Lucemburským až po její zavržení králem roku 1320. Věrně se snaží postihnout dějinné události i charaktery postav, tak, jak nám je traduje historie: spor dvou královen (Přemyslovny s Eliškou Rejčkou, její macechou) i boj s Jindřichem z Lipé o království. Nesnadnou a svárlivou, hrdou i pyšnou královninu povahu ztvárnila ve své životní roli Jana Andresíková. Jaromír Hanzlík ztělesnil roli jejího mladšího, nezkušeného, zamilovaného, ale i zrajícího muže Jana Lucemburského. Rejčka v podání Marie Drahokoupilové je ženou plnou citů a něhy, ale i plně stojící za svým druhem Jindřichem. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Dramaturgie Československé televize byla obdivuhodná. Zřejmě se někomu zdálo, že televize natáčí málo inscenací z české historie a tak jich v roce 1974 vzniklo hned několik. Královský gambit, Králův kalich, Vrtkavý král, Břetislav a Jitka, Píšťalka pro dva a další. A také tato inscenace. Při převodu takhle hluboké historie na obrazovku se musí dialogy vymyslet, ale aby se musela i překrucovat historie, to si myslím, že nebylo zapotřebí. Původně jsem čekal, že tvůrci udělají z Elišky Přemyslovny světici a modlu. Ona taková nebyla. Byla hrdá, pyšná a tvrdohlavá. Ale že z ní udělají pomstychtivou neurotičku, to jsem opravdu nečekal. S intrikářů Jindřicha z Lipé a Alžběty Rejčky udělali zkoušené chudáky. Každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že Jindřich z Lipé poštval krále Jana proti královně Elišce díky falešnému obvinění, že chystá Eliška na hradě Lokti spiknutí proti králi, zatímco Eliška se tam ve skutečnosti schovávala ze strachu ze spiknutí proti ní a králi. V inscenaci se z Elišky Přemyslovny stala pomstychtivá intrikánka. Ateliérové stavby inscenace jsou hodně chudé, všechno je do žluta až červena a kazí to dojem z jinak dobrého zpracování, hlavně scénáře (ne, z historického hlediska). Jana Andresíková se zhostila titulní role velmi dobře a ukázala, že je opravdu škoda, že takové příležitosti dostávala jen ojediněle. ()
Velkoryse natočené drama posledních několika let vládnutí italské královské rodiny předtím, než italskou monarchii zlikvidovala druhá světová válka. Co filmu hází klacky pod nohy, je jeho předlouhá stopáž, s tím spojená rozvláčnost, a pak také chaos, který většina Neitalů má v tom, kdy s kým a proti komu Itálie ve které chvíli v téhle válce byla. ()
Trošku popíchnu kolegu Barta a napíšu, že každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že nikdo nemůže vědět, jak to tenkrát bylo. Filmaři si vybrali pohled alá Vaňková, takže z Elišky Přemyslovny udělali psychicky labilní ženu, která se utápí v odkazu svých předků, z Jana Lucemburského naivního floutka a duo Jindřich z Lipé - Richenza zde vystupje jako rozumný až státnický pár. Byť s tímhle podáním tak úplně nesouhlasím, nemám s ním problém. Dialogy celkem ušly a herci, o kterých to bylo především, mi také vrásky nedělali. Andresíková svou Elišku podala tak, jak měla, Hanzlík si po mladém Karlovi celkem s přehledem střihnul i pana otce, Neužil roli mocného Ronovce zvládl v pohodě a tak jediný menší problém jsem měl s Drahkoupilovou v roli Elišky Rejčky. Tuhle královnu mám zafixovanou jako středovevropskou Eleonoru Akvitánskou a to tahle herečka nesplňuje ani náhodou. Jinak celkem povedené. 75% ()
Ženy na královském trůně to měly vždycky těžké. O tom nění žádnýh pochyb. Jana Andresíková naprosto přesně splnila mé představy o královně. Není to jenom čarodějnice z Arabely, ale tak si ji budeme pamatovat asi úplně všichni. Ale i Marie Drahokoupilová stála taky za to. Obě dokonale ztvárnily osudové ženy. Takže jim oběma velké díky. Možná, že ty dvě si měly role prohodit. Bylo by to ještě mnohem zajímavější. Jan Lucemburský snad nebyl tak mladičky, vždyť byl jen o pět let mladší než jeho drahá choť. Tenkrát se ale na věk pohlíželo jinak než dnes.Moc příjemná inscenace. ()
Může se zdát, že Andresíková svou Elišku přehrává, ale z toho co jsem o ní přečetl, šlo o pyšnou a politicky zaslepenou panovnici, takže je toto zpodobnění možná i reálné. Eliška odmítá po vzoru svého děda Přemysla Otakara podíl panstva na vládě a snaží se opírat o nedávno založená města, která Koruně patří a jsou oporou královou. Jindřich z Lipé, exponent panstva, jest protivníkem královniným a starým přítelem krále Jana. Jan Lucemburský neznalý poměrů se dostává do složitých intrik panstva, Elišky a druhé královny Rejčky. Rejčka (sama geniální námět na film) - je vdova po dvou předchozích českých králích a vládne svazu východočeských věnných měst, navíc krásná, mocná milenka Jinřicha z Lipé. Eliška ji bytostně nesnáší. Jejich konflikt (Elišky a Rejčky) rozvrací království. Král Jan zbavuje Elišku podílu na moci, předává správu páně Jindřichovi a odjíždí ze země. Potud historie, velmi slušně napsaná v románu Daňkově Král utíká z boje. Podobné partie se dočkáme i v tomto filmu a rozhodně se ta partie vydařila. 85% ()
Dokoukal jsem jen do pulky. V podstate me to nezajimalo. Ono by to mozna bylo poucne, ale afektovany zpusob vyjadrovani vsech zucastnenych, do toho jakesi divadelni prehravani...nevim, tyhle historicke inscenace nejak nedavam. Pritom by to bylo urcite velmi zajimave podivani, pokud by to bylo podano nejak srozumitelneji... ()
Velmi kvalitně udělaná televizní inscenace. Dobré herecké výkony, držení se historických faktů i mýtů. Za mne 80%. ()
Příšerná nuda! [83. hodnocení, 9. komentář, 62%] ()
Výborná televizní inscenace s neschematicky pojatými postavami historických osobností. V obsazení převažují méně známí herci, resp. herci vedlejších rolí. Za sebe bych vyzdvihl především nedávno zesnulou Janu Andresíkovou v hlavní roli Elišky Přemyslovny (škoda, že jich neměla více). Stejně dobrá je i Marie Drahokoupilová jako Eliška Rejčka. ()
Československá televizní historická inscenace o osudech Elišky Přemyslovny (1292-1330), poslední královny z rodu Přemyslovců. Příběh se věnuje etapě jejího života od svatby s Janem Lucemburským ve Špýru v roce 1310 a končí jejich rozchodem na Lokti několik let poté. Do role královny, jejíž nenávist k nepřátelům neznala míru a která svým nevybíravým hysterickým chováním a zlou povahou, jež byla zřejmě zapříčiněna duševní chorobou, od sebe v průběhu času odehnala všechny své blízké, byla obsazena J. Andresíková. Jan Lucemburský (přesvědčivý J. Hanzlík), jenž svou ženu zpočátku upřímně miloval, avšak když se mu jeho choť pletla do panovnických záležitostí a když si po roztržce vzala jako rukojmí jejich syna, budoucího císaře Karla IV., definitivně se od ní odloučil a věnoval se až do své smrti povolání rytíře. Ve snímku Z. Kubečka je jasně vidět, jak nelehkou pozici měl král Jan mezi odbojnou českou šlechtou, mezi jejíž představiteli vynikal uvážlivý Jindřich z Lipé (V. Neužil). Další významnou postavou v té době byla dvojnásobná královská vdova Eliška Rejčka, jež v té době byla vnímána jako milenka zmíněného Jindřicha z Lipé. Elišku Rejčku, mezi níž a její nevlastní dcerou Eliškou Přemyslovnou vládlo otevřené nepřátelství, ztvárnila nepřehlédnutelná M. Drahokoupilová. Tato herečka u mě platí za jednu z nejpůvabnějších českých hereček a v tomto snímku to svou přirozenou krásou, sebevědomými vznešenými pohyby, zářícíma očima a neodolatelným úsměvem potvrdila. Ve vedlejších rolích se objevil V. Šmeral jako arcibiskup, K. Urbánek a J. Kanyza coby čeští šlechticové a J. Drbohlavová v roli královniny služebné. Atentátníkem, jenž byl královnou vyzván k zabití Jindřicha z Lipé a během svého hanebného činu fatálně selhal, neboť zvolil doslova stupidní provedení, byl M. Nohýnek. K dílu pana Kubečka nemám žádných námitek, neboť výprava, kostýmy, příběh i herecké výkony byly věrohodné, a tedy i celý film hodnotím nadprůměrně. ()
Dobře napsaná i dobře provedená televizní inscenace, která poměrně překvapivým způsobem přibližuje poslední Přemyslovnu na českém trůnu. Ukazuje ji jako sice hrdou a odhodlanou osobnost, ale zároveň nešťastnou a ne příliš prozíravou královnu podléhající špatným rádcům, která si svůj osud zavinila v podstatě sama. Herecké výkony plejády známých herců tuto inscenaci povětšinou zdobí. ()
Příliš velký a rozsáhlý námět, který se prostě nevešel do rozměru televizní inscenace, spíše by potřeboval být zpracován do historického velkofilmu. Špatný začátek, na jedné straně příliš edukativni, na druhé straně edukativni málo. Proč tvůrci začli svatbou, když pak skočili do prostřed domácí války? Příliš mnoho linek se řešilo vzpomínkami v rozhovorech, bo nezbyl prostor je nafilmovat napřímo. Andryskova, omlouvám se, na první scény příliš zralá, rozdíl oproti Hanzlíkovi byl až moc do očí bijící, místo 4 let to vypadalo snad na deset či patnáct.. Zatímco Hanzlík v inscenaci vyzrával tak nějak přirozeně a kontinuálně, postava Elišky nějak skokove představila zenu, ktera se ve své zralosti příliš uzamkla a už se nevyvíjela, jen ji vysavala nemoc zděděná po otci. Výprava plně odpovídá žánru, tu bych rozhodně nekritizoval. Jen bych začátek škrtl a naznačené linky nafilmoval na přímo. Místo 100 minut inscenace, kde se divák i znalý historie topí v ději, bych osobně raději natočil minut 120 130 ba i vice, ve které by bylo ukázáno vše potřebné a podstatně. Za mne osobně 60 pro. ()
Televizní kulisy v televizním filmu 70. let jsou pochopitelné, ochotnické herecké výkony známých herců už tak moc ne. ()
Excelentní TV studiová hra, v kostce vše podle historické pravdy, malinko zjednodušené a urychlené ale reálné. Dnes bych ji doporučoval přetočit už žádné levné kulisy a vyhrát si z obsazením, do role Richenzi bych angažoval jednoznačně švédsky typ ala Kateřina Brožova ovšem do role snědé Elišky bych angažoval Jitku Čvančarovou ovšem musela by zhubnout na 60 kg , horší to je s Janem Lucemburským, ale zpět k inscenaci. Herecké výkony na jedničku je fakt že vše má hlavu a patu, jen s Marii Drahokoupilovou mám problém, působí na mě typově jako dvorní dáma, tak jak v Princi Chocholoušovi, ale né jako královna. Hanzlík jako Jan je přesný, věřím mu jeho mladickost i pozdější znechuceni a chápu jeho odchod do ciziny kde šířil slávu českého království. Skvěle ztvárnil i mladinkého kralevice Karla IV. prostě talent. Mrzí mě, že Jindřicha z Lipé neztvárnil Jan Kanyza tak jak v Královském Gambitu která v podstatě předchází Poslední královně. Poslední Přemyslovna na českém trůně jak ji skvěle zahrála Jana Andresiková je tragickou postavou našich královen, inteligentní, rázná až hysterická žena chce vládnout stylem Přemysla Otakara II který také na “horkou hlavu” dojel. Samozřejmě Eliška nechtěla zastavit čas, jen nebyla zvyklá, že by ji politicky přehrál šlechtic pán z Lipé a to platí v každé době a století, jen sebeklam byl silnější. ()