Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (460)
What's so important about my bloody pictures? Výsek z života hyper-povrchního fotografa Thomase, který se poprvé v životě propadá za obraz v totálním filmu Michelangela Antonioniho. Nedozvíme se toho spoustu - v životě obrazů to nehraje roli a ve světě 'za obrazem' je to běžné. Nedozvíme se ani to, jaké následky zkušenost zanechá na Thomasově kariéře. Kdo chce fotografa, který hledí za obraz? Následující množina obsahuje prvky, které v tomto filmu nejsou dokonalé: ( ). Snad jen ten tenisový míček... I thought you were supposed to be in Paris. (...) I am in Paris. ///// Get rid of that bag. It's diabolical. ()
Rozhodně mě to nezklamalo. Naopak jsem byl příjemně překvapen, protože jsem čekal něco úplně jiného. Zvláštní mix několika filmových žánrů, který díky svému pomalému a rozvláčnému "ději" chvilkami trošičku skoronudí. ()
60% ()
Po řemeslné stránce tomu není moc co vytknout, ale je to tak strašně utahané a ve finále vlastně o ničem díky závěrečné "pointě". ()
I když pro mě ve své podstatě nepochopitelné, zato mě naprosto dostalo fascinující zachycení oné doby a chladného britského ducha. Retro ze světa velkoformátových fotografií a tmavých komor. Nějaká mrtvola mi přišla jako vedlejší, pozornost se jí věnovala až ke konci. Hlavní hrdina, ač nenápadný, leč vynalézavý trhač ženských duší a těl. Ten okamžik hrátek s mladými děvčaty byl roztomilý. Tak razantně se chtěly fotit, až je překvapila jejich vlastní nahota. ()
Fotograf, žijící bezstarostným životem, jezdící Rolls-Roysem, bydlící v Londýně. To všechno vypadá skvěle, jenže po celý film jsem se neubránil pocitu že se vlastně nic neděje. A když už to mělo někam se pohnout, zůstal film stát. Mě osobně film neoslovil, pop art není něco čemu bych holdoval. ()
Pocit nudy, překvapení, napětí a nakonec rozčarování – asi takové pocity jsem při sledování zažíval. Nechci ten film úplně odsoudit – po filmařské stránce má co nabídnout – ale opravdu mi to připadá jako nuda a docela promrhaná příležitost. Tohle holt docenit nedokážu. ()
Film Zväčšenina sa vymyká snáď všetkému čo od nej čakáte, preto ten poplach medzi žánrami. No z môjho pohľadu nejde ani o thriller, drámu a už vôbec nie mysteriózny film, snímka mala byť zrejme kriminálkou, v akej sa renomovaný fotograf nedobrovoľne ocitá. Teda bola ňou iba občas a ten zvyšný čas sa nedialo nič a tu vidím problém. Vo filme sú asi zo dva kotúče zbytočného materiálu, kedy si hlavná postava kupuje v starožitníctve vrtuľu od lietadla, provokuje párik nadržaných stredoškoláčok, absolvuje koncert s mŕtvejším publikom než tým aké som raz zažil v Partizánskom na Twinskách a miesto vyvrcholenia stojí pri plote a sleduje tenis dvoch mímov. Tí sa spoločne s ďalšími pomaľovanými objavili už na začiatku, no ani na konci som zmysel ich výskytu nepochopil. Film mal zrejme zrkadliť dobu a pohladiť nejednu umeleckú dušu. Lenže pri nekonečne dlhých, bezdialógových scénach som sa dostával do hypnózy a síce film dopozeral, netuším či vôbec dospel k záveru. Prečo potom dve hviezdy? Námet mi prišiel zaujímavý a hlavná postava mala správne arogantnú povahu, inak tma. ()
Dost netradičně pojatý film , kdy nevíte co si o kom máte myslet a nakonec přijde trochu zklamaní a říkáte si to je jako všechno , celkově však film není špatně udělaný jen může diváka zklamat. ()
Závěrečná scéna vyysvětluje celý film. Společnost a lidé okolo nás zahrnují do určitých sociálních her. Záleží jen na nás, zda se necháme vtáhnout do těchto her. Hry během filmu: vražda v parku (hrdina je vtažen do cizí hry), nečekaný příchod dvou dívek... ()
Keby nebolo tej nehoráznej mizogýnie, tak by to bol krásne natočený film so zaujímavou myšlienkou. Takto som bola taká znechutená, že som sa len tak-tak udržala, aby som to dopozerala. ()
Extravagantní pohled do života bohémského fotografa 60. let, který mohl dopadnout vraha. Jak mi taktně naznačil kamarád, nejsem na tenhle snímek dostatečně inteligentní :) a opravdu jsem ho taky vůbec nepochopil. ()
ťažko napísať. film prakticky bez deja, za to so špecificku atmosférou a šarmom. ()
Je složité vystihnout čím přesně mne Zvětšenina oslovila. Hl. postava fotografa Thomase prochází v průběhu jednoho dne pop-artovým Londýnem 60tých let, který mi příjde zvláštně sympatický a uchvacující (móda,hudba,životní styl,mentalita). Postava Thomase trochu arogantního, talentovaného fotografa, jeho postupné propadávání onomu tajemství zvětšeniny je zachyceno poutavě a zamyšleně. Thomasova zvláštní posedlost uměním a jeho (pop-art?) dokonalostí. Zamyšlený, dvojznačný a otevřený konec mne naprosto dostal. A zvětšeninu chápu tedy jako úvahu nad životem a duchem dané doby. ()
"Zfleku" nejsem schopný zhodnotit, jak častá podobná přímá polarizace bývá, ale velice mě zaujaly dva poměrně protichůdné interpretace (hlavně závěru) Zvětšeniny. Víceméně se shodují přinejmenším do (troufám si říct) Heideggerovského bodu prozření ("nalezení" onoho aspektu dané fotografie), před nímž žil fotograf v podstatě bohémský život, aniž by jej nějak reflektoval. Následuje snaha odhalit tajemství fotografie (jako média, které pracuje s iluzí a omezenou/řízenou perspektivou), tedy hledání něčeho za prostou realitou, kterou dennodenně vnímáme. Interpretace se rozchází ve fotografově konečném zjištění: jedna říká, že nalezl duchovno, uvědomil si, že míček existuje, i když ho není vidět. Já se kloním k tezi říkající, že fotograf si po nenalezení žádného důkazu uvědomil, že žádný není, svět je jen vyprázdněná realita do níž vkládáme významy jen my. Sleduje hru mimů (už není co víc říct) a hází jim míček, který nejen nevidí, ale není - po tomto zvětšení se jen bezvýznamně usměje a odchází. ()
Zvláštní atmosféra, celková nálada, chápu, že tento film je vysoce hodnocen - ono je to velmi takové umělecké, artové, nezávislé. A vlastně se tam skoro nic nestane. Respektive to, co se stane, by jiný film zvládl ukázat za 5 minut. ()
8/10 ()
ujde to, ale vykašlal bych se na básnění o životě a vůbec.. prostě co se nesympatickému týpkovi (stereotypně zobrazenému umělci) nestane, když neví co by a se poflakuje.. ()
Blow-Up je nápadne originálny, pretože spája dve technológie, fotografiu a kino a čiernobiely a farebný formát do vzájomného dialógu. ()
zvetsenina je na me moc rozkouskovana. i kdyz nekdy mrazi nekdy rozesmeje, nekdyi krute nudi. na me prilis bohemske, potrebuju konzervativnejsi model vypraveni. co chtela rict sem nepochytila. naopak bych rekla, ze tenhle film ztraci postupem doby svoji vypoved. o tom, jak se zilo vypovadji lip snad i profesionalove ;o) ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)