Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (460)
Strasna, ale opravdu strasna nuda. Ale STRASNA. ()
Projekt 100 (2003) ()
Originální a skvělá kamera stejně jako režie. Umělecký film s kapkou detektivky, pohybující se sem tam za okraji reality. To vše úctyhodné a kvalitní. Avšak celková zpráva (poselství) a pointa snímku mě nepotkala (nebyla mnou nalezena). 8/10 ()
Pro dnešního diváka není zrovna snadné pochopit, co je na tomhle fimu tak legendárního. Jedna z věcí, které tomu filmu tenkrát přinesly takovou popularitu bylo vystižení atmosféry Londýna té doby (to dnes můžeme těžko docenit) s jeho uvolňěnou morálkou včetně autentické scény z rockového klubu. Jinak se ten film odehrává v době, kdy bylo in zabývat se uměním a tak hlavní postava - sebevědomý fotograf užívající si svou cool činnost a zájem modelek - byla tehdejšímu publiku podobně sympatická jako o léta později teenagerům hrdinové z akčních filmů. Chtělo zkrátka být jako on (mně je tam teda tenhle týpek dost protivnej:) Pak je tam ta situace, kdy ten fotograf cosi nafotí a zjistí, že zachytil zlomek nějakého tajuplného příběhu. Rád by zjistil, co se to vlastně stalo, ale to se mu nedaří. Snaží se fotky pořád zvětšovat, že třeba najde nějakou stopu, ale čim víc zblízka se dívá, tim míň chápe. Ona totiž realita je tak trochu nepochopitelná a o tom ten film mimo jiné je. Dnešnímu publiku se všechno musí říkat polopaticky, ale tenkrát nebyli nedořečenost a nejednoznačnost nic výjmečného. Nejlepší interpretací Zvětšeniny by mohla být věta z jiného filmu od Antonioniho, "pod každým obrazem se ukrývá další, jiný obraz. A pod ním další obrazy...až po ten, který nikdo nevidí." Tohle by se tu dalo použít jako slogan. A pak je tam ta slavná scéna, kdy se hlavní hrdina potom, co se marně snažil pochopit realitu, zapojí do toho tenisu bez míčku, jako by už pochopil, že žádná objektivní realita neexistuje. Můžeme si na ní jenom hrát... ()
Nejnudnější film co jsem kdy viděl. Minimum dialogů, Obrazově chudé. Na to, že to má bezmála dvě hodiny se něco začne dít až po hodině a půl. Výkon herců pochybný. Celé to vypadá, že to bylo natočeno studenty za jeden den. Mnoho náznáků, které nikam nevedou. Naprostá ztráta času, pokud si teda do občanky nepíšete titul "intelektuál". ()
Den (a ráno) v životě ambiciózního fotografa, který je bussy bussy bussy, ale evidentně si to užívá. Je ve svém řemesle dobrý a peněz má dost, za to, jak si neváží věci by mu moje komunistická babička utrhala prstíčky. Nicméně je lovec: loví neopakovatelné zážitky, zajímavé předměty (vrtule, obrazy, kytary...), loví fotografie. Příběh je celkem zajímavý sám o sobě, ovšem když později "uloví" sérii fotografií, na kterých ho zaujmou jisté zajímavé detaily, které začně zvětšovat a zvětšovat a zvětšovat, dostane to neuvěřitelné grády! Jenže lovce nakonec ulovila sama senzace a on tak úplně neví, co dělat. Jeho vnitřní pocity myslím dobře rozkrývá závěrečná scéna s mimy hrajícími tenis, se kterými hraje "jejich hru". Co teď: předstírat, že tam nikdy nic nebylo? Nebo tam nikdy nic nebylo, a byla to jen chyméra (jako neviditelný tenisový míček?). A co je vlastně skutečné? Na to, aby dál předstíral, že nikdy nic neviděl, je vybaven docela dobře - celý jeho povrchní život je vlastně jen o předstírání a lovení úlovků ze skutečného života (vlastně mě docela překvapilo, že si "neviditelný míček" neschoval do kapsy, ale "hodil" jej mimům zpátky přes plot). Každopádně prvotřídně výtečný snímek, už kvůli jedinečné atmosféře života v Londýně, pokud vás tedy narativ nechytne (čehož se rozhodně bát nemusíte). RECCOMMENDE! ()
Když se ve filmu krátce mihnul prostřih ve kterém fotograf rozeznává něco, čemu odmítá uvěřit, tak mě zamrazilo v zádech. Moc pěkná práce kamery a vskutku tajemný nádech zápletky. Šedesátá léta jsou ve filmu vykreslena jak šedivá a špinavá tak přitažlivá a volnomyšlenkářská. Co je skutečnost a co představa? Ve filmu se to jakoby stírá. A to šumění v parku... ()
Šumění větru a ticho patří ke Zvětšenině stejně jako barvy veselé a křiklavé kolem černobílých fotografií. Zvětšenina je o kontrastech.. i na první pohled klidné romantické rande uprostřed zeleného parku může mít velmi dramatický podtext.. stejně jako životy nás všech. Někdy se totiž musí i obraz života zvětšit a zaostřit, abychom odkryli pravdu a odhalili hru... ()
Blowup neznamená jenom zvětšeninu, ale také vybouchnout, vztekle kolem sebe mrskat, hádat se, nafouknout, explodovat a o tom vlastně film JE! O výbuchu emocí, barev, chutí, nálad, které jsou exponovány v jednom okamžiku a zdánlivě nabubřele, sobecky a bez úcty jedné k druhé a přitom intelektuálně setříděné a pěkně vedle sebe. ()
v 60tých letech jsem byl unešen, teď s odstupem 40 let to na mne působí celkem nudně.. Jane Birkin ta vyzáblá vydra je nepřehlédnutelná. ()
Nejzajímavější je zcela jistě scéna s vyvoláváním a zvětšováním fotografie. K plusům přidávám účast řady krásných hereček... ()
Ne, ne, ne... Tohle nebylo absolutně nic pro mě. A tak jsem se těšil podle zdejších hodnocení. Výsledek: film pro mě jako celek nuda, o ničem. Pěkné obrázky, zachycení atmosféry tehdejší anglie a snad i maličké napětí, navozené spíš tím, kdy už přijde to, za co si film vysloužil tolik procent.. Pro mě nakonec nic takového nepřišlo. Vnucuje se mi otázka, zda je na CSFD opravdu tolik intelektuálů nebo spíš pozérů a oveček, které bečí tak, jak to slyší u ostatních. Zajímalo by mě, jak by film dopadl, kdyby nikdo neměl možnost shlédnout hodnocení a komentáře jiných a měl hodnotit. A ještě poznámka k obsahu na CSFD: neřekl bych, že ta mrtvola zmizela zrovna rychle. Spíš myslím, že už se tam pomaličku začala rozkládat. ;-) ()
80% ()
Místy se to tváří jako příběh s duchaplnou pointou, místy se to chová naprosto chaoticky a celkový dojem ač je poměrně silný, je velmi chaotický. Duchaplné a artové části si dle mého až příliš odporují, místo toho, aby utvořili jeden sourodý celek. ()
Určitě umělecké, určitě legendární, určitě plné myšlenek v každém obrazu. Ale pro mě určitě ne takové, jak jsem čekal. Pár výborných scén bylo, ale to z toho nedělá dobrý film. ()
...co říct o Zvětšenině a neopakovat stokrát vyřčené...a jak při tom nevypadat jako "radobyfilmovýfajnšmekr"?...raději přiznám že jsem ji dokázala ocenit až hodně ale opravdu hodně dlouho po prvním pokusu (ten jsem ani nedokoukala)...od té doby jsem měla tu čest vidět ji už několikrát a mám pokaždý stejnou otazku...jak je možný že se mi to tenkrát nelíbilo? a odpověď?...tak to by zase byla škatulka "rádobyznalkyněživota" a do toho nejdu! ()
Tenhle snímek jsem shlédl zcela náhodou u přátel na konci 80-tých let a zasáhl mne a lapil v době, kdy jsem přecházel ze základky na střední a plul na vlně rytmů The Doors, Velvet Underground či Rolling Stones, pohlcen Andy Warholem, Buroughsem... Atmosférické dílo No.1. A Jane Birkin jako třešnička na dortu. Osudová věc. A ať mi nikdo něříká, že neběžel tenhle snímek v hlavě Oskara Petra, když psal text pro první album Marsyas: ...a shledávám, že je tu všechno jak má být / Park je na místě, vodotrysk funí, prská / Vlhko nenuceně usedlo si na mou hlavu / Pár lidí opodál si snídá, tiše spolu hovoří / Na kurtech posvátný klid / Čaj o páté, jak má být / Loudá se host poslední / Já čekám, co se nesní, co se sní... ()
Co to jako mělo být? Nejnudnější film absolutně o ničem. Zvětšenina šla úplně mimo mě. Je teda fakt, že na tento film nikdy nezapomenu, ale jen v negativním smyslu. ()
Obrazy, metafory, zdání, oblouznění, odstup, požitek a marnost. ()
4 hvězdy za nahou Jane Birkin! ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)