Tunelové krysy

Vlastně ani nevím proč, ale dneska v podvečer jsem dostal po dlouhé době zase chuť, pustit si něco od Uwe Bolla. Ani se mi nechce věřit, že jsem to právě napsal, protože tenhle režisér je v mé TOP 5 největších ocasů mezi hororovými režiséry a jeho kousky jsou mnohdy neskutečné sračky, ale občas jsem narazil i na něco poživatelného v jeho tvorbě. Mám skoro všechny jeho kousky, z nichž snad polovinu jsem se ještě neodvážil ani pustit, ale Tunnel Rats jsem už cca před 11 lety viděl a matně si pamatoval, že to zas až takový průser nebyl, navíc jsem neměl chuť na horor, ale válečný kousek. A i po letech musím uznat, že to zas až taková katastrofa není. Je tu několik slibných – krvavých scén, potemnělé tunely a postupné vyvražďování v nich taky nebylo marné – jen ta přestřelka v táboře amíků (to byla herecká a akční parodie). Navíc mi nevadí, když nikdo, nebo skoro nikdo ve filmu nepřežije… (07.11.2020)

První film Uwe Bolla, který by se dal doporučit. Tunnel rats jsou totiž opravdu zvláštním dítkem tohoto podivného "ne/režiséra". Pekelně dobře vystižená a zobrazená atmosféra nekonečně dlouhých a tmavých podzemních tunelů ve spojení s neotesaným a chvílemi i brutálním režisérským stylem Bolla. Některým scénám jeho "ne/schopnost" dává jiný rozměr, jiné přesouvá skoro až do roviny komedie. Výsledek je však více než zajímavý a dobrý. Popravdě si nepamatuji lepší film o tématice tunelů během války ve Vietnamu. Je však jasné, že film někomu nesedne. Možná to je chvilkovou brutalitou, která snímku v pár momentech nesedí, nebo závěrem, který je opravdu otázkou vkusu. Přesto Uwe stvořil film, za který se nemusí stydět a naopak dokazuje, že něco málo opravdu umí. Jinak silně nedoporučuji klaustrofobikům, zatvrzelým odpůrcům Bolla, kteří dávají odpad ještě než film vyjde, hledačům drobných nelogických okamžiků (tábor, rozhodování...) a v neposlední řadě vietnamským spoluobčanům. (05.03.2009)

"Člověk člověku vlkem, krysou i potkanem. Ve žluté díře už navěky zůstanem." Brrr... To i v rakvi, ve svém vlastním hrobu, má člověk kolem sebe víc místa než v těch zasraných rákosnických tunelech. Animální, krvavé, klaustrofobické, bezútěšné. Úvod filmu klame tělem, očekával jsem pak tuny patosu o statečných a správňáckých amerických chlapcích. Velký omyl. Nasoukání se do první díry v zemi a pak už jen tíseň a smrtelná úzkost. Jediná cesta vede přes mrtvolu rákosníka, která ucpala díru? Rozřezat tělo na části a ty kusy masa přesunout za sebe, aby ses mohl plazit dál... dokud nezhasne i poslední plamínek naděje. A pak už jen tma, zaživa pohřbeni... (14.04.2020)

Bollovská klišé?? Ano,trošku určitě!!!. Ale i pres ně je to velice povedený film. Konečně jiný pohled na válku než drsná akce na rozlehlých bojištích. V těch tunelech bych se zesral. Proto jsem rád, že někdo...a je mi jedno že zrovna Uwe...natočil film i těchto odvážných chlapech. Také se mi líbí, že Uwe kašle na to co chceme a hlavní hrdina vpodstatě nebyl určen a taky, že konec není zrovna růžový. (07.02.2009)

Bollův vietnam je možná v technických jednotlivostech či reáliích nedotažený a nepřesný, ale je to zároveň i nekompromisní peklo, které sežere všechny bez rozdílu. Navíc není prvoplánový-nejde jen o slepou akci, či jednoduchou obžalobu války-Absurdita vietnamského konfliktu v celé své nahotě.. Lidskost se nevytrácí úplně, ale je zcela bezbranná proti nesmyslnému kolotoči smrti ve kterém není nic černé nebo bílé"Tady je jen šeď.." ...Označovat Uweho i nadále za jednoho z nejhorších filmařů historie je holý nesmysl a zaslepenost. (09.02.2014)