Warcraft: První střet

Hry hrajem, ale Warcrafta som nehral. Fantasy film na základe hry považujem za celkom vydarený počin. Obrí Orkovia sú fantastický, triky sa vydarili a postavy skutočne žijú podobne ako to fungovalo v megahite Avatar. Na zoznamovanie s inými rasami akoby nebolo dosť času, čo je veľká škoda, lebo práve prezentácia krajiny a bytostí v nej by mohla film kvalitatívne ešte dvihnúť. Naopak až priveľa priestoru dostali čarodejníci, mágia a rôzne triky s tým spojené, čo mne veľmi nevonia. Celkovo to však držalo pohromade. Herecky na mňa veľmi zapôsobil Travis Fimmel, ktorému by táto rola mohla zmeniť život. Neskutočne mu to sadlo, pre tú postavu sa akoby narodil a jeho tvár mi dosť pripomína B. Pitta. Film nemá podtitul Prvý stret náhodou, pretože príbeh nie je ukončený a bude pokračovať. Dúfam, že režisérovi niekto povie to čo ja, a nabudúce uvidíme menej čarodejníkov, bleskov, farebného dymu a viac krvi, zrady a pomsty...80%. (05.10.2016)

║Rozpočet $160miliónov║Tržby USA $47,365,290║Tržby Celosvetovo $439,048,914▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $11,943,137║ Tržby za predaj DVD v USA $4,755,844║ triková stránka je priam delikátna, tam ani nie je čo vytknúť, možno v prvej polovici troška zbytočne robil 3D efekt tiene, v tej druhej to už bolo lepšie, samozrejme u 3D záležalo či boli zábery v prítmi, kde to robilo šarapatu alebo za denného svetla, súboje väčšinou berú dych, miestami to má slušnú dravosť, len problém bol ten moc jednoduchý dej, ktorý nemá až tak čím upútať, prekvapiť, zelená domorodkina (Paula Patton) to tam oživovala, občas nejaký ten heft sadol, jednoznačne lepšie než akýkoľvek Hobit, pozerateľný priemer, kde potešil aj Slovenský dabing, ale od Duncana Jonesa by som po vyprávačskej stránke čakal viac /videl v kine 3D verziu: 65%/ (15.06.2016)

A začíná to tak krásně. Krutohustá, demagogickým čarodějem vypláchlá orcká Horda, udělaná tak, že se z toho každý funoušek Majt end medžik musí probudit s totálně ulepeným pyžamkem, příznačně ve své zhovadilosti vyžrala a zplundrovala vlastní zemi, tudíž se chystá k migraci do kulturního a kultivovaného světa. Co mi to jen připomíná?! Nicméně, po takovém úvodu si člověk ve slastném očekávání málem podvědomě začne epicky leštit palcát a v hlavě mu duní Emrld sórd. Pak ale, KURVA!!!, ta banda nemilosrdných orkamedánů zaútočí na Dyznylend! Palcát je rázem gumový a mezi ušima rezonuje YMCA. V čele toho Mumulendu, obklopen partičkou vyhřátých řytířů, jako vystřižených ze speciální jednotky nemilosrdných zabijáků otylých lesních víl, hrdě stojí brutálně vymydlený homokrál, dobrý akorát tak k tomu, aby rachitickou ručičkou poplácal Sněhurku po zádech a pomohl jí tak vychrchlat z průdušnice zaskočené jabko. O nic víc hetero na tom není ani jeho první genitál Ragnar, který jen trochu smyl vikinský bordel, navlékl přihřátější brnění od Benetonu, ale jinak se dál konstantně culí jak Medvídek Pů a ani si nemusel oholit to vypelichané lůno sedmdesátileté důchodkyně, co si tak pečlivě vypěstoval na bradě. Takovou kohortu teploušů by Horda za normálních okolností smetla jen svým smradem, nebýt vyměklého, altruistického a tolerantního klanového náčelníka Vinetrola a afroorcké humanoidní čokoprincezny Džamily (o tom, jak se dostalo negerské sperma na planetu Gurun nechci raději ani začít polemizovat), kteří jsou jednoznačně pro integraci a naklonění bilaterálnímu dialogu. Džamila navíc neprodleně romanticky vzplane k Ragnarovi, až si z toho slintá na kly, a oba jsou zjevně pro interanimální styk. A tak zatím jediným výrazným tahákem pro druhý díl je zvědavost, jak bude technicky vypadat ta franckovačka s divokým prasetem a také, jestli naše krasavice pod vlivem mocné magie Felu vykrouží svými rtíky dokonale hladké „O“, nebo těmi páráky pohryže Ragnarovi žaluda. Za příběhy z vymatlané počítačové hry nemůžete čekat žádného Džejárára, nýbrž druhořadého brakového rychlopissálka polodebilních kolovrátkových pejprbeků alá Uorhemr, co se stěží vůbec mohou nazývat literaturou. A tak je výsledkem povrchní a prostoduchá kokotinka, dostatečně anemická a přiteplená, aby se do sálu procpala i tolik cinkající cílová skupina retardovaných páťáků, ovšem s několika opravdu velkolepými bitvami a epickými scénami, které ji s odřeným bojovým kladivem dostrkají k hnusné trojce. Každopádně všem těm slaboduchým mentálům včetně velkohubého režiséra, co se to vůbec opovažují dát do jedné věty s Pánem prstenu, bych s chutí nakopal Heryho Potrata! (11.06.2016)

Kočkopes, který není ani dostatečně špatný, aby byl ve své nechtěné debilitě směšně zábavný (byť přeplácaný vizuál či kouzlení neonových run stylem, kdy se vrhají krhavé pohledy, zlotřile se komíhá prsty a šušká něco ve stylu "breptybreptyčárymáryžbluňk" k tomu mají nebezpečně blízko) a zároveň není ani dostatečně dobrý na to, aby bez výhrad obstál jako kvalitní žánrovka a ne pouze jako video(herní) béčko v áčkovém hávu. V zásadě platí, že když se vykreslují panoramata, postavy drží hubu a bitkují se "padni komu padni", tak to funguje. Jinými slovy ano, funguje to především pokud je to ve své podstatě variace na animačky, jak je známe přímo od Blizzardu. Navzdory tomu, jak moc se to bere vážně, tak to funguje také v pasážích s orky, ve kterých je to přesně tím, čím měl být filmový Warcraft jako celek. Ovšem vše z pohledu Aliance je čiročiré peklo. K tomu v každé druhé scéně nebývale bije kyjem do očí, jak moc se krátila stopáž (údajně až o čtyřicet minut), ale na škodu to paradoxně není. Evidentně se krátilo především v oblasti keců, keců, keciček. Tedy v tom co je na filmovém Warcraftu k uzoufání nesnesitelné; a i tak je jich tam více než by bylo záhodno. Celkově to má potenciál, zajímavě rozehrané linie, solidní bitevní výjevy, sympatickou nekompromisnost k hlavním postavám, ale zrovna tak to má céčkové dialogy, toporné herce (ti skuteční působí oproti CGI orkům bez života), otřesnou (jakkoli předloze věrnou) stylizaci i gala přehlídku těch vůbec nejotřelejších a nejsměšnějších klišé z ranku "fantasy pro uhrovité panice". (18.06.2016)

Neotesaný základní kámen, asi jako první herní Warcraft. Film, ve kterém se bije videoherní plytkost s extrémním zahuštěním fikčního světa, který se film snaží předložit, aby rozehrál události do budoucna. Výsledek nevede ani tak k přehlcení informacemi, (kdo nezpracuje čtyři výchozí lokace a půl tuctu archetypálních postav, měl by odevzdat diváckou průkazku) jako spíš k neschopnosti uspokojivě pohltit a dosáhnout emočního dopadu jako celek. Jones dokáže kouzlit se samostatnými scénami, ale k mému překvapení nedokáže nad celým příběhem uvázat okrasnou stuhu a vystřelit ho do publika jako vypravěčský "full package". V paměti tak zůstávají hlavně střípky a hrstka sympaticky se profilujících postav v čele s Fosterem (další feťácká role!), Fimmelem (Ragnar reloaded!) a Schnetzerem, který se kupodivu rozehraje do sympatického tahouna. P.S.: Body k dobru za osvěžující nekompromisnost v zabíjení hrdinů a částečně i za neústupnost Jonese při určení stylizace, která není ani LOTR, ani Hobit, ale "prostě Warcraft". Mínusy za šišlající Paulu Patton a vůbec celý pokus o romantiku na ploše tří scén. (08.06.2016)