Na západní frontě klid

Adaptace, která se nebojí naprosto zásadním způsobem sáhnout na samotné základy toho, na čem stojí právem nadčasová předloha a... A přesto je tou nejvěrnější možnou adaptací. Učiněný etalon jak adaptovat psané slovo do filmového jazyka (neříkat a ukazovat), zachovat sdělení a přesto "obstát a nebýt pouhou ilustrací". Vše je podřízeno sugestivnímu pojetí "jste tam s nimi". Absurdnost a zbytečnost válečné mašinérie skrze každodenní zákopový existenciální horror, který však krom hrůzných výjevů (tu skrze válečný výjev, tu prostým přežíváním bez naděje na budoucnost, tu ukázkou člověk člověku vlkem), umí dát do kontrastu lidskost i nečekané průsvity normálnosti všemu (tu nadřízeným, tu bezčasí, tu lidstvu) navzdory. Mnohdy beze slov; čistě pohledem, zvukem, naznačeným, hudbou. Ano, dalo by se vyčíst, že to negraduje, ale prostě tak nějak plyne během posledních (tý)dnů na frontě. Což není zcela divácké, ale je to záměr, který zrovna sem sedne. Není to však to samé na sto a jeden způsob. Ano, nedá se popřít, že mnohé z hrůz již zpracovala neméně působivě jiná díla (stěží však adaptaci klasice všech klasik, ze které všichni vycházejí, vyčíst "že je poněkud ohraná"). Snímek, který nevyhnutelně rozděluje... Jedni nevydýchají "šáhli mi na milovanou předlohu", druzí "to už jsme viděli a nemusíme znovu", třetí budou žehrat "na neexistující tempo". A pak tu budou ti, kteří z toho nebudou mít klidné spaní. Nikoli pro explicitní výjevy válečných zvěrstev či aktuálnost "navzdory století", ale pro celkový pocit zmaru toho všeho, kdy si to vystačí s málem; třeba pouhou poutí uniformy z fronty. (29.10.2022)

Remarque bol moja ročníková práca na strednej škole, mám ho načítaného. Mám ho rada, píše dobre. Film na knihu nemá, ale myslím, že toto je celkom slušná adaptácia, ktorá sa na nič nehrá. Vojna je naozaj úplná zbytočnosť, knihy a filmy o nej nie. Ak sú dobré, povedia totiž presne to, čo povedať majú. A toto je dobrý film. (24.02.2023)

Z počátku je to vizuálně podmanivé a vtahující, ovšem překvapivě velmi brzy se děním na obrazovce divák přesytí a začne přemýšlet nad jednotvárností akce. Remarqueův realistický román meziválečné prózy netřeba představovat. Mladí gymnazisté, které mládí pod válečnou realitou opouští, nás zavádí do krutých zákopů první světové války. Po řemeslné stránce je to špička, drsná i nekompromisní. Jenže jakmile se tvůrci víc zajímají o postavy, tak to jednoduše nefunguje. Emoce jsou prakticky na bodu mrazu, divák toho k hlavní postavě vlastně moc necítí. A právě vedle výtečné výpravy nebo kamery měly postavy hrát podstatně stěžejnější roli. Třeba jako u Spielbergova válečného triumfu, kdy skupina vojáků okolo Toma Hankse hledala nejmladšího ze čtyř bratrů Ryanových. Naopak tady s dalšími výstřely a nepřirozenými tělními otvory divák vnímá zaměnitelnost postav, dílčích bitev i válčících stran. Nečekal bych, že to napíšu, ale je to jen lehce nadprůměrné a veskrze prázdné. (07.12.2022)

[65%] Divím se, že tak kvalitně po technické stránce se tento film nedostal do kin, když tam posílají veškeré ptákoviny viz poslední nevydařený Halloween apod. No nic, tak jsem si to doma užil na netflixu a výsledek? No, rozhodně jsem čekal po tak nadšených prvních reakcích trochu víc, ale nehodlám to hlouběji kritizovat. Akční scénky ze zákopů byly opravdu skvělé, jak po technické stránce, tak i po nekompromisní surovosti, krve a všeho ostatního co chtě nechtě do téhle válečné tématiky prostě patří. I herci mě bavily, jen ta dramatická linie nepůsobilo v každé scéně přesvědčivě. Navíc je to někdy dost zdlouhavé. U tohoto žánru je cca 150 min naprosto normální, ale zde se tempo filmu trochu vleklo. Zejména poslední hodina. Závěr je takový useknutý, ale ok, víc much bych v tom nehledal. Hodně lidí to srovnává s filmem 1917, který mě bavil teda o dost víc, už jen lepší atmosférou. Zde tedy byly brutálnější a reálnější scénky z boje. Takže na mě to až tak úchvatně nezapůsobilo, ale na druhou stranu s filmem nemám problém, kvalita to určitě je. (29.10.2022)

Remarque je jedním z mých nejmilovanějších autorů, ke kterým se napříč životem opakovaně vracím a první německé zpracování nejslavnějšího a ve školních osnovách nejvyžadovanějšího románu jsem proto dlouho odkládal. Zvěstí o nepřesném nebo rovnou drzém přepracování bylo hodně a proto jsem teď v šoku, o jak dobrou adaptaci jde. Ale ne nutně o adaptaci jednoho díla, ale autorova díla souhrnného. Právě v tolik očerňované lince vyjednávání o konci války je v pár slovech či větách vyjádřen věčný bol, který se objevoval i v knihách, které se odehrávaly dávno po konfliktu nebo mezi světovými válkami. Stesky nad zbytečným protahováním uzavření příměří, které má za následek úmrtí mnoha nevinných, mají hrdinové většinou jen v hlavách a myšlenkách. Pro větší efekt je taková subjektivita nahrazena rozčilujícími obrazy a nespravedlivými pocity. V linii frontové nejde o to, které výjevy z knihy se povedlo do filmu přenést (přestože slavné nesnesitelné čekání v zákopu společně s nepřítelem nechybí), ale o atmosféru zatracení, zoufalství a věčné škody, která se vsákla do každé minuty. Nejvyšší hodnocení nakonec dávám i přes vynechání linky, která mě v knize tížila nejvíc. V té se hlavní hrdina při dovolené vrací na pár dní domů a zjišťuje, že takový návrat, jaký si představoval, nejspíš nikdy nebude možný. Že lidé, kteří boje nepoznali, nikdy nepochopí trauma a děs, který si veterán přináší . V rámci zhutnění děje a neopuštění zničujícího prostředí kontaktu s nepřítelem proto chápu takovou změnu a rád mírně nadhodnotím. Protože literární dílo vzniklo téměř o sto let dříve než tento snímek a varování nejsou o nic méně aktuální. (12.03.2023)