Ze hry do hry
Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Martin HorynaHrají:
Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Robert Bárta, Jan Hraběta, Jan Kašpar, Václav Kotek, Bořivoj Penc, Petr Reidinger, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Pavel Vondruška (více)Obsahy(1)
Pro milovníky Járy Cimrmana a pamětníky, kteří si rádi přeříkávají slavné scény či hlášky, je tu jedinečný dárek! Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak připravili ďábělskou směs nejslavnějších scén ze všech divadelních her, co jich jen o slavném JC v průběhu čtyřiceti let vzniklo. Proplujte Divadlem Járy Cimrmana stejně zvesela, jako Jára Cimrman proplouval staletími. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Slaba bestofka, slaba :( ()
Aperitiv...😀 Český národ je prosíravý..😁😁😁 ()
To je teda směsice... a docela zbytečná. Pro znalce to je jen zrnko v hoře cimrmanovských her, které hromadu věcí opomene. Pro začátečníka nesrozumitelné pasáže vyňaté tak, že mu nedávají dohromady smysl. Podle autorů je to asi jejich Best of, ale podle mě mají mnohem lepší scénky. Bylo to prostě opravdu takové lítání ze hry do hry, takže můžeme být alespoň rádi, že název nelhal. ()
Absolutní balzám na duši pro všechny Cimrmanovce, kteří dostali jedinečnou možnost si připomenout ty nejlegendárnější scénky z těch nejlepších her celého DJC. Ohromná škoda, že už celý ten ansámbl nikdy nebudeme moci vidět znovu pohromadě. ()
Best of ukázka ze všech her vzniklých do roku 2007. A většinou v alternacích, které normálně neuvidíte ani neuslyšíte, takže v tomhle to má dost přidanou hodnotu, například potvrzuje to, že Karel Infeld Prácheňský je bez Svěráka opravdu poloviční. I bez toho všeho (dále například Hraběta jako hostinský z Mýtinky) by to ale bylo výborné, protože co by se na tom dalo zkazit? Průřez téměř celou Cimrmanovou tvorbou a ve většině případů je z jednotlivých her vybráno opravdu to nejlepší, navíc úplný závěr, ve kterém se střetávají různé postavy z různých her a pijí spolu nápoj zvláštní chuti, je famózní. ()
Dost dobré. Chvílemi to byly jen takové drobečky či ochutnávky z toho, co známe, ale chvílemi spojením a kombinací vznikal humor na druhou. ()
Je to sice takový sestřih všech her, ale za to naprosto dokonalý. Třeba porovnání Afriky s Dobitím severního pólu - jednoduše jsem nevycházel z údivu a po celou dobu jsem se mohl utlouct smíchy, všem doporučuji. Teď kdyby ještě udělali jakýsi né sestřih, ale takovej galaseminář o našem dokonalém Járu Cimrmanovi. Asi by to nemělo takový úspěch, a dalo by to hodně práce, ovšem výsledek by podle mého názoru nemohl od Svěrákova scenáristického pera být špatný, to by prostě nešlo, jo a ještě se Smoljakovou režií... Nemohl bych se dočkat, a to je u mě, jako u milovníka a znalce (všech Járovo her nazpaměť) veškerých cimrmanovců, co říct !!! ()
Myšlenka cimrmanovského best off není úplně špatná, ale ono se to prostě nepovedlo. Jakkoliv jsou jednotlivé scénky geniální, celek je spíš ubohý. ()
Parádní.. Zamíchaný konec geniální:) ()
Mnohé scény bez svého komického kontextu prostě nevyzní... Navíc z Cimrmanových her se nedá vybrat ta nejlepší... Například dle mého nejlepší scéna vůbec, která byla v Blaníku, se v tomto výstřihu neobjevila vůbec... Avšak co musím ocenit, jsou téměř nenásilné přechody ze hry do hry, které mnohdy poskytly prostor pro další komické scény... "Je to pocestný?" "Není to pocestný" ()
Cimrmany mám velmi rád a většina jejich her je naprosto skvělých. Tohle mi přijde bohužel jako ne moc povedený slepenec. Sice jde o dobré scénky z povedených her, nicméně jsou vytržené z různých her a z kontextu a to jim ubírá na vtipu či smyslu. Také jsou za sebe jen rychle naskládané bez ladu a skladu. Divákovi, který Cimrmany vůbec nezná, bych Ze hry do hry určitě nedoporučoval. Sám si raději pustím mé oblíbené hry celé. ()
40 let Divadla Járy Cimrmana aneb Ze hry do hry není nic jiného než vlastně takové to best of the best z Cimrmana a všech těch divadelních her. ()
Labutí píseň? Ale kdeže, krásný průřez jednotlivými hrami a to rok po oslavě jubilea ještě jednu, patnáctou přidali. Od té doby herecký soubor bohužel značně prořídl, ale ani po 50 letech neztrácí jejich představení jiskru a dokud budou diváci chodit, jakože stále chodí a dostat se do divadla JC je pomalu nadliský výkon, tak ani tyto hry jen tak nezmizí ze scény. Byť jim bude pod odchodu starých pardů chybět jisté kouzlo. Jediné co mi na tomto průřezu vadí je Smoljak, vypadá jak když zrovna neměl svůj den a celkově se furt tváří tak nějak nasraně, jak kdyby tam byl za trest. ()
trochu mišmaš :-/ PS Pro ty, co s Cimrmanem začínají, doporučuji začít chronologicky, od hry Akt. A vyhnout se představením, kde se říká Jára Da Cimrman (to je jiná kapitola) ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Petr Burian; divadelní režie Ladislav Smoljak. ()
Vtipné to bylo, ale já na tyto best offy moc nejsem. Vždycky když skončila scénka z jedné hry bylo mě líto, že ji neuvidím celou. ()
The very best of :) Divadelni 'sestrih' toho nejlepsiho ze vsech her DJC. Nemuze to byt na mene nez pet... ()
Bohužiaľ len nostalgická spomienka na divadelné kúsky Smoljaka a Svěráka, v ktorej s gráciou im vlastnou prechádzajú svojimi hrami a predstavujú sa všetci herci divadla. Aj keď sa im hlavy belejú, hrá im to stále ako za mladi.. ()
40 let bavíme lidi.....pánové smekám. Nostalgie, smích, potlesk a svým způsobem i jistá forma rozloučení......bohužel ani svéhlavý všeuměl Jára Cimrman ve svých nejplodnějších letech nepřišel nato jak zastavit čas. Defilé legendárního divadla na první pohled právem připomíná 16 let starého Cimrmana sobě vztahujícího se k udělení platinové desky za 450000 kusů prodaných nosičů, což by mohlo být jednou z výtek, neboť jsou vybrány některé shodné pasáže.....markantní rozdíl mezi herci klasického složení v nejlepší formě a souborem roku 2007. Plusovými body je právě oněch 16 let, které dovolují zařadit do průvodu novější tituly....i když Karla Infelda Prácheňského bych si dal raději od Zdeňka Svěráka. Pánové ještě jednou smekám a aplauduji ve stoje, ze srdce děkuji za vše a doufám, že s většinou z Vás budu mít tu čest na oslavě divadelních abrahámovin. ()
Na co můžeme být právem hrdí, jako národ ( Česko Slovenský ) je právě divadlo J.C. "" - "" Co se divadelní tvorby týká, nikdy se neobjeví nic co by tohoto velikána překonalo. Mozart se svojí hudbou, Shakespeare se svými dramatizacemi, Mánes se svými básněmi, policie se svými moderními metodami vyšetřování a mnoho dalších, můžou je tiše stát ve stínu tohoto velikána kterému nesahají ani pokotníky. ...... To, že Jára Cimrman nevyhrál anketu o největšího ČECHA, lze považovat za největší křivdu v celých dějinách našich společných republik. Závistivý negramoti, neuznávající géniovu tvorbu a přínos naší malé vlasti, prostě jeho jméno vyřadily ze seznamu nominovaných. A to se vlivem hrdosti českého národa dostal až na 3 ( ! ) místo. ¤¤ Opět jsme jako národ dokázaly, že jsme jen stádo, které jde tam kam většina. Místo toho abychom celému světu ukázaly svůj smysl pro humor a konečně tak dokázaly všem nevěřícím že Jára opravdu žil, museli jsme se stáhnout do ulity a zvolit osobnost která má v dějinách jen málo prostoru. A tak bohužel nikdy nebude mít Cimrman na Václavském náměstí svoji sochu, byť by z jedné strany byly vidět jen jeho holinky. -- . -- Perfektně sehraná parta lidí, kteří prostě jen chtěly pobavit, si určitě ve svých začátcích neuvědomila, co všechno se bude dít, když vytvořily tuto postavu. Je jen smutným faktem, že už se nikdy neoběví nikdo kdo by to dokázal stejně nebo ještě lépe. Sehraná patra, u které doslova cítíte přátelství a lásku k divadlu. Ne jako ostatní divadla, kde může být herec sebe lepší a mít k dispozici sebelepší part, a vy přesto nedokážete cítit tu svobodnou otevřenost. Herec prostě dostane text a zapojí se v danou chvíly do děje. U divadla J.C. toto nepoznáte. Každý má své osobité místo, svůj vrcholný okamžik a i když mnozí nehrají tak geniálně jako Smoljak a Svěrák, tak pořád cítíte že by svoji malou roli ( nebo štěk ) nevymněnily ani za roli Davida, nebo Rómea. -- -- -- Je nutné říci, že ať už se jedná o jakoukoliv hru, musí se prostě brát tak jak je a né si ji přikrášlovat a nebo mněnit děj a postavy. Kde září Svěrák, tam Smoljak malinko zaostává a nebo kde září Vondruška z pár větami, tam může Čepelka dělat co chce ale výsledek není stejný - spíše horší. Role jsou psány doslova na tělo a neexistuje žádná obhajoba, když je herec ve své roli vystřídán a hraje postavu jinou. Nejvíce to jde vidět ve hře Vražda v saloním coupé, kde je možnost vidět 3 různé verze ( herecky ) Jen jedna verze je geniální a to když Trachtu hraje Svěrák, Meyera Vondruška a továrníka Weigel. Ostatním verzím prostě chybí kouzlo. Bohužel už se nikdy nesejde stejně kvalitní skupina lidí, protože někteří už nejsou mezi námi a zbytek herců už podle svých slov je moc starých. Je možná dobře že Cimrmani, nemají žádné své nástupce, kteří by v jejich práci pokračovaly, protože bez hereckých es, by to nebylo ono. Mnozí vyčítaly DJC že do svého středu nechaly vstoupit třeba nevýrazného Genadije Rumlenu, který v některých hrách působí nepatřičně, ale pořád se jedná o výraznou osobu a nezpochybnitelného člena DJC. -- -- -- -- Co k tomu více dodat, než jen to, že jsem viděl několik pokusů amatérských divadel o oživení těchto her ( na YouTube je jich plno ) ale ani jednomu souboru se to nepovedlo. Čímž je jasně dokázané, že DJC, není jen o textu a pointách, ale hlvně o lidech. Veverku z Bytíšky ( Blaník ) nemůže prostě hrát nikdo jiný než Ladislav Smoljak, stejně jako Smrt ( Posel z Liptákova ) nemůže být zahrána nikým jiným než Zdeňkem Svěrákem. Hostinského ( Lijavec ) zase nedokáže zahrát lépe nikdo jiný než Jan Hraběta. Kdykoliv je někdo v těchto rolích alternován, hře prostě neco nehmatatelného chybí. * Ladislav Smoljak x 6.6.2010 * Pavel Vondruška x 5.2.2011 * Jan Kašpar x 11.6.2013 **** Možná že proti sobě poštvu mnoho lidí, ale smrt těchto lidí, mně osobně zasáhla daleko víc než smrt prezidenta Václava Havla. Václav Havel je totiž ( ať už se vám to líbí nebo ne ) nahraditelný, co do názorů, postojů, funkce, tak i ikony Českého státu ( a že to byla ikona ) Smoljaka, Vondrušku, Kašpara, bohužel nenahradí nikdo i kdyby se sebevíc snažil. Prezidentů, budeme mít ještě velkou spoustu ale takto geniální režiséry a herce už bohužel žádné. Rozloučil bych se větičkou, při které se v divadle nesmál vůbec nikdo, protože se týká nás všech, což dokázal Jára Cimrman geniálně vystihnout i ve vtipných hrách. Jedná se o větičku SMRTI, v podání nepřekonatelného Zdeňka Svěráka, který ji svým pohledem do publika, vyřkl nezapomenutelným způsobem. -- -- " Tak nashledanou " () (méně) (více)