poster

Únos vlaku 1 2 3

  • USA

    The Taking of Pelham 1 2 3

  • Slovensko

    Únos vlaku 1 2 3

  • Slovensko

    Únos metra 123

Krimi / Thriller / Drama / Akční

USA / Velká Británie, 2009, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • D.Moore
    ****

    Aniž bych chtěl nějak úmyslně plavat proti proudu, Pelham jsem všem spolknul i s navijákem a dávám čtyři. Film mě pobavil, i když je pravda, že překvapivých zvratů nebo logického jednání některých postav by se v něm člověk nedořezal, ale co. Pro Scottův styl mám slabost, Travolta (hlavně jeho proslov o psím spřežení mě dostal) válel, Washington spíš takový standard, Gandolfini jako starosta dost dobrý a Turturro, pravda, takřka zbytečný. Čekal jsem zábavu, ne oscarové drama, a dostal jsem ji. Spokojenost.(11.9.2009)

  • Dever
    *****

    Soundtrack Harry Gregson-Williams: 1. Something on the Track ,2. It's Me, Man! ,3. Rigged Contracts ,4. An Ass Model Named Lavitka ,5. Money Run ,6. Garber Meets Ryder ,7. All Others Pay Cash ,8. The Train Leaves the Station ,9. The Lights Are All Green! ,10. Manhattan Bridge ,11. You a Yankees Fan?,(14.6.2011)

  • Skejpr
    **

    Zbytečné a nezajímavé, i když nudit to naštěstí nestihne. Harry Gregson Williams vykrádá sám sebe tak okatě, až to bolí (todle bylo skutečně Déja Vu), Travolta se démonicky směje a řve na všechny okolo a Denzela jsem snad ještě neviděl tak unylého, jako tady. K tomu přemíra nechtěně směšného patosu a až zoufalá lineárnost vyprávění... Takhle ne, Tony, takhle ne...(1.9.2009)

  • Shadwell
    ****

    Fakt, že se v téhle konverzačce bez akce tolik času promrhá řečněním, není náhodný. Koresponduje s tím, jak je hezké, když jsou teroristé bílí muži a hovoří plynně anglicky, což dnes v době přílivu extremistických menšin není nikterak samozřejmé, po 9/11 zvláště. Celá ta podívaná je v tomto smyslu velice uklidňující. Také proto dnes vznikla, na objednávku kolektivního vědomí, aby utvrdila Američany i Evropany v nově nabytém přesvědčení, že hrozba al-Kajdy, která nebyla po 11. září schopna naplánovat jediný teroristický útok mimo území Afghánistánu a Pákistánu, je alespoň na chvíli zažehnána a ke slovu se mohou vrátit staří známí padouši, které máme tak rádi pro jejich čitelnost. Stále aktivnější ruskojazyčné mafie na území České republiky nás možná jednou postaví před podobnou potřebu po malých českých zlodějíčcích a vekslácích, kteří jsou vedle neproniknutelného organizovaného zločinu spíše zábavní a pro míru ohrožení bezpečnosti a vnitřního pořádku ČR zcela irelevantní. Travolta je ke všemu katolík, kazatel, a mluví nikoliv z distancovaného pohledu religionistického, nýbrž z vášnivého zaujetí teologického. Navrací na trůn sesazeného Boha na úkor nevyzpytatelného Alláha. Neakčno celé podívané podtrhuje i režisérská filozofie samotného Scotta, který vyloženě akčním režisérem nikdy nebyl. I tady vlastně žádná fyzická akce není, ale spíš akce ve smyslu jízdy a zoomování / odzoomování kamery, která kopíruje jízdu a příjezdy / odjezdy vlaků metra. Tony více krouží kamerou, než že by kroužil objekty před ní. Též o postavách se snaží vypovídat více slovy a informacemi, nežli prostřednictvím jejich činů a chování. Akční scény tu navíc nemohou být principielně právě z té až chorobné touhy pokecat si s teroristou, jak naznačuje komická, ovšem o to uvědomělejší scéna s převozem peněz, v níž auta nemotivovaně poletují vzduchem, anebo jiný bizarní příklad neochoty k akci, odstřelovač, jemuž vleze myš do nohavice. ____ I přes hojné výhrady kritiků a chladné přijetí diváků není od věci pojímat Únos vlaku 123 jako nesmírně důmyslnou žánrovou esej, v níž je nasilážováno pozoruhodné množství odkazů a zastrčených komentářů. Přesvědčuje nás o tom vedle oscarového scénáristy Helgelanda způsob, s jakým se tu pracuje s žánrovou pamětí obou hrdinů. Zejména Travolta je dokonale střižená žánrová figura poučená o pravidlech světa, v němž se nachází. V úvodu například klade otázky, třebaže zná předem odpovědi. Klidně si zvesela pochoduje po manhattanském mostě všem na očích a v metru před odstřelovači, a to nejen proto, že jsou neschopní, ale protože ho vprostřed filmu zasáhnout nemohou, neboť tady nejsme v Psychu, kde Hitchcock drze vykuchal hlavní hrdinku po první půlhodině. Především ale Travolta dobře ví, že i kdyby přece jen zemřel, objeví se znovu coby padoušský bad-ass jinde, v jiném podobném žánrovém světě, aby vyvolal u diváků rozkoš z opakování známého. Co bychom na konci filmu měli tendenci vnímat jako zpátečnický republikánský závěr, shodující se s typicky středostavovským vnímáním, které se dá shrnout do morálního přikázání zabít „narušitele“, je ve skutečnosti znalostí žánru poznamenané chování Travolty, který reprezentuje ideu věčně se navracejícího, nesmrtelného. Coby padouch zůstává stejný, vstává z popela zas a znovu s každým dalším filmem. Změně podléhají pouze klaďasové. Dispečer Garber, jehož cesta vede od hříchu skrze vyznání se až k vykoupení, prodělal během filmu dost výrazný vnitřní vývin, kdežto Travolta zůstává v závěru takový, jaký vstoupil do expozice, přesvědčený o své pravdě a tedy i o oprávněnosti svého boje. (-spoiler-) Žádá-li Travolta Washingtona, aby ho zabil, činí tím přesný opak k Rose McGowan z Vřískotu, která prosila pana Ghostface, ať ji nezabíjí, protože by chtěla být v dalším díle. Jenže zatímco Vřískot je parodie a žánrová schémata humorně karikuje či neguje, Únos vlaku 123 je pastiš a jako takový tato schémata, ilustrovaná závěrečným: „Zastřel mě. No tak, ty hajzle! Zastřel mě!“, s až absurdní přemrštěností naplňuje. ____ Vedle anglicky mluvících a donekonečna řečnících padouchů nabízí Únos vlaku 123 ještě jeden zajímavý příspěvek ke komunikaci, konkrétně ke komunikaci v soudobém multimedializovaném světě elektronické korespondence, kde se setkáváme s bližními spíše přes facebook či email, nebo v počítačové hře než ve skutečnosti. Všechno to začalo s proměnou rodiny ve 20. století. Ve dvacátých letech seděla ideální rodina při večeři kolem stolu, povídala si a byla ve vizuálním kontaktu. Ve čtyřicátých letech, poté co přibyl do jádra rodiny radiopřijímač, rodina poslouchala vysílání a méně si povídala, ale stále byla ve vizuálním kontaktu. Od šedesátých let se vlivem televize nemohli vzájemně vidět ani slyšet. Od osmdesátých let už měl každý svůj televizor a nemuseli sedět pohromadě. O to víc si dnes po letech izolace a jednostranného rozhlasového a televizního vysílání komunikaci užíváme, mnohdy s nejbližšími příbuznými, aniž o tom víme. Častá situace rodinného domku, kde spolu žije rodina, která na sebe narazí spíše v online hře nebo na chatu a je překvapena setkáním tváří v tvář, kopíruje setkání obou hlavních postav z filmu, které je v tomto směru symbolické. Travolta pochválí Washingtonovu výšku a utrousí, že dobře vypadá. Tuto dychtivost po nepřetržité komunikaci posiluje vedle spojení s vlaky metra přes obrovskou tabuli v dispečerském středisku také videochat dívky s uneseným chlapcem a hlavně pohozený počítač, který všudypřítomnost komunikačních médií ke škodě zločinců stvrdí, neboť zákonné složky je vidí a vědí, jak vypadají – a oni ztratili tvář tím, že ji získali.(30.10.2010)

  • dobytek
    ***

    Docela zábavnej film s tradičně průměrnym Washingtonem a tradičně přehrávajícim Travoltou v hlavních rolích. S originálem ze 70. let se to nedá vůbec srovnávat. Na originál je tu sice spousta odkazů, ale oba filmy jsou v podstatě úplně jiný. Tohle má chvílema blízko k nějaký bezduchý akční blbině. Dost mě sral občasnej zběsilej střih a různý rádoby akční nájezdy kamer ála Uwe Boll. Holt zase jeden remake, kterej zůstal ve stínu originálu. Kdo originál neviděl, možná bude hodnotit líp než já. 55%(27.11.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace