Bílá stuha

Komu v 21. storočí ide na nervy digitálna kamera, švenkujúca zbesilo zboka na bok, kto nemá rád šialene rýchle strihy, koho ruší hudba pri vnímaní filmu - tak ten si príde na svoje ... Pomalá čierno-biela kamera s dlhými statickými zábermi, perfektné nasvietenie objektov záberu a najmä : neskutočne presvedčivé herecké výkony detských predstaviteľov. Psychologický rozbor obyvateľov malej dedinky na severe Nemecka v rokoch 1916-1917. Možno niekomu bude potrebné zhliadnuť tento film dvakrát, niekto tento film ofrfle ako nič nehovoriaci, pomalý a nudný. Ja so to nemyslím. Bola to filmová báseň. (19.03.2012)

….p ř í b ě h......n ě m e c k ý c h.....d ě t í ..... Podivné události, které se udály v JEJICH vesnici a BÍLÁ STUHA nevinnosti a čistoty, na mě nezapůsobily tím správným dojmem. Více psychologický než dramatický příběh má občas silné okamžiky, ale dopracovat se k nim trvá věčnost. A na jejich dořešení čekám doteď. Všichni ostatní, kteří film ,,vysoce“ hodnotí věděli (asi) přesně, do čeho ,,jdou“. Já ne. Nevím, co jsem čekal (ale rozhodně jsem nedostal to co píše v obsahu). Někdo viděl Lynche, jinej Triera. Já film, jehož klady NEDOKÁŽU ocenit a nedostatky nepoznám. Je to film pro ARTOVÁ KINA. Ne pro to moje! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Vím přesně, co znamená označení Artový film. 2.) Vesnická ,,reality“ show mě nenechá chladným. 3.) Film, který má 140 minut a stejně se nedočkám konce působí blahodárně na moji mysl. 4.) Q.Tarantino už je trapnej, přišel čas na změnu. 5.) Mám dlouhý nehty a nemám nůžky.// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.04.2010)

Hned na úvod bych rád zdůraznil, že nemám problém s filmy, jejichž stopáž výrazně přesahuje dvě hodiny. Nevadí mi, když je film postaven na dialogu a neobsahuje jedinou akční sekvenci. Rád si vychutnávám dlouhé záběry a mé uši netrápí, když není slyšet žádná hudba. Nevadí mi dokonce ani násilí. Věřím ale, že existují jistá pravidla, jejichž překročení považuji za nevkusné, nemístné, i ve filmu za krajně nevhodné a o pokřivenosti autora snímku svědčící. Bílá stuha obsahuje mnoho takových momentů. Jeji brutalita, odpornost a zvrhlost (zobrazovaná i ideová) je na můj vkus příliš důrazná a ačkoliv musím uznat filmu zcela nepopiratelné řemeslné kvality, nemohu se ubránit dojmu, že jsem právě shlédl 144 minutový hnus. Tři hvězdy ze slušnosti, a už nikdy více... Protože 4 způsoby jak ublížit dítěti (notabene retardovanému) fyzicky jej zničit a psychicky vydeptat, odprezentované v 5 minutách, to prostě odmítám akceptovat. A odmítám i to, že mě tento fakt automaticky degraduje na diváka nižší cenové, potažmo vkusové kategorie... (10.06.2010)

Tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná. To se musí "vidět, zažít na vlastní kůži, projít si tímto snímkem". M. Haneke je naprosto originální režisér s nezaměnitelným rukopisem, na jehož snímky v drtivé většině případů není dvakrát příjemné se dívat, nepředkládají se tu a následně neřeší zrovna "oddechová" témata, ale člověk (divák), tak nějak vždy začne snímek sledovat, postupně se "do něj dostává, čas se stává relativním, nemůže od něj odtrhnout oči a najednou zjistí, že proplul celým snímkem, zůstává spousta otevřených a nevyřčených otázek a stejné množství nedořešených a nevyřčených odpovědí“. Divák pouze cítí, že byl svědkem "něčeho velkého". Při sledování všech Hanekeho snímků však platí skutečnost (za to ho ostatně mám tolik v oblibě), že člověk (pro plné vychutnání si snímku), nemůže být pouze pasivním divákem, ale musí jít snímku "naproti", klást si neustále otázky, následně si na ně zkoušet odpovídat a nebýt přitom frustrovaný, že se stále nemůže dobrat "uspokojivého" výsledku. Bílá stuha je pro mě osobně po Funny games USA, Utajeném, Kódu neznámém a Pianistce již jeho pátým snímkem a jedním dechem dodávám....bezjakýchkoliv debat NEJsilnějším filmovým zážitkem. Vyprávět cokoliv o snímku samotném nemá cenu, ostatně podívejte se sami a udělejte si úsudek každý z vás. Pouze za sebe dodám, vypíchnu (pravda, to je u Hanekeho filmů již dávno nepsaným pravidlem) VELMI působivou černobílou kameru Christiana Bergera, která s (cíleně) volně plynoucí Hanekeho režií a divákovým průvodcem (učitelem) dělá z celého tohoto snímku nesmírně silnou podívanou. p.s. mám rád ty "řídké případy", kdy člověk po skončení snímku jen tupě zírá na ubíhající závěrečné titulky a ještě řádnou chvíli si snímek "v sobě dohrává". Tohle je přesně ten případ a musím zároveň konstatovat, že tomu velmi napomohla (zcela určitě to byl i Hanekeho záměr) absence jakékoliv hudby (při závěrečných titulcích). p.p.s. musím přiznat, že se celkem bavím místními spílajícími komentáři na adresu Hanekeho, co se týče „otevřeného, nedořešeného“ a pro velkou většinu neuspokojivého konce. Je vidět, že pro valnou většinu to bude první setkání s režisérem. Zkuste takové snímky jako Kód neznámý, či Utajený. Zde to není apriorně o nějakém „dořešení“ místních případů. Zkuste to nebrat jako detektivku, ta zásadní myšlenka je zcela jasná. Všechno (tedy i zlo) začíná a následně i „klíčí“ ze samotné VÝCHOVY a přelévá se to následně z generace na generaci. (27.05.2011)

Dle zdejších komentářů jsem očekávala nepojmenovatelné orgie zvrácenosti a perverzit a syrově chladné ztvárnění tématu. Snímek má jedinečnou atmosféru, k čemuž velkou mírou přispívá černobílé zpracování. Zhruba po hodině a půl sledování jsem však zjistila, že se zatím neudálo nic, co by mě šokovalo, či ve mně vyvolalo nějaké silné dojmy či pocity. Bílá stuha je osobitě natočený snímek, specificky ztvárněný. Styl, jakým je příběh podáván, mohou diváci vidět z několika úhlů a ne všechny může upoutat. Znázorňuje zde skrývané zlo, nemravnosti, které jsou divákovi předkládány spíše jen okrajově a je na každém, jak hluboce či dalece si dokáže představit či uvědomit věci, které jsou zde páchány a jak na něj dokáží zapůsobit. (21.03.2012)