Kde je Fred?

K německým filmům a seriálům mám trochu odpor. Nejsem si jistý jestli to je rize z filmového hlediska nebo jestli tam hraje roli kapku historie tohodle malebného státečku, ALE musí se nechat že Til je fajn herec. A s ním film svojí kvalitu má. Komedie neurazí a člověk si u ní hezky odpočine a pobaví. Nápad se tu skloubil s celkem fajn scénářem a už jen proto je to pěknejch 60% (12.11.2009)

Začátek byl z mého pohledu hodně rozpačitej. Říkal jsem si, že to bude strašlivá srágora. A možná i byla, navíc poměrně dost amorální. Ale hrozně dobře jsem se u ní bavil. Nebýt scény s přebíháním od jednoho stolu ke druhému v restauraci, tak bych tomu dal snad i plnej kotlík. Tahle pětiminutovka mě ale otrávila. To je ale čistě subjektivní pocit. Věřím, že někoho naopak hrozně bavila, a zíval u scén, který naopak bavily mě. A těch byla naprostá většina. Dělat komedii o vozíčkářích není vůbec jednoduchá záležitost, tvůrci Freda to ale vybalancovali výborně. Příjemný překvapení, po Fakjů v krátké době další vynikající německá komedie. (23.11.2014)

Ježišmarjáá, kdo by řek, že sehnat basketballový míč podepsaný od hvězdy týmu bude takový problém. Pitomost, která není ve výsledku tak absurdní jen proto, protože předem předhazuje, že absurdní bude ... Til Schweiger a A. M. Lara jsou tahouny filmu, u kterého jsem chvílemi chytal smíchy křeče a chvílemi jsem si říkal, že hloupost postav už daleko překročila meze. Nemůžu si pomoc, byla to skvělá romantická komedie, kam se hrabe kdejaká americká přiblblá romantika. Po profesionální stránce to není žádný zázrak, bodejť, ale všechny ostatní požadavky splňuje film perfektně. 80% = 4/5 (13.08.2010)

Odporná německá nekomedie, která se patrně snaží vytřískat srandu z toho, že si pitvořením a přehráváním utahuje z postižených. Nezakázali to snad v Německu spolu s nacismem? Bohužel, asi ne. ___ Hlavní postava je trapák mezi dvěma ženami. Jedna je snobská kravka s odpudivým synem, druhá je neskutečná vtěrka, co mu vpadává do bytu a bez dovolení zvedá telefony. Proč on touží po nich a proč ony po něm, když je to bezmyšlenkovitý ubožák, je záhadou, nad kterou nechci přemýšlet. ___ Ach, bohové! Je to stupidně napsané, blbě zahrané a jakože morální poselství je blábol hodný svěrací kazajky. Bylo mi trapně za herce i štáb. (18.05.2016)

Fred (Til Schweiger) je až po uši zamilovaný do dcery svého šéfa, Mary. Aby jí ale dokázal získat, musí udělat dojem i na jejího syna, nevychovaného spratka Linuse. Jenže ten si ze všeho nejvíce přeje basketbalový míč podepsaný samotným Mercuriem Müllerem. Potíž je v tom, že Mercurio svůj podepsaný míč hází jen do sektoru postižených diváků. Ale co by Fred pro svoji lásku neudělal - stačí jen chvíli předstírat, že je na vozíku. Jenže tato malá lež začne narůstat do obřích rozměrů, když s ním, jakožto s vítězem této soutěže chtějí natočit film ... Na to že celý film těží z jediného - předstírání Tila Schweigera že je postižený, tak to ještě nedopadlo tak zle. Sic celý příběh je těžce předvídatelný - v hlavním hrdinovi to celou dobu vře, aby se nakonec stihl (pro jistotu před celým světem) přiznat, přičemž ta pravá láska mu odpustí že ji celou dobu tahal za nos (ehm, ehm). Til Schweiger - což je to jméno - kvůli kterému asi na film vůbec narazíte si toho moc nezahrál - (téměř) celou dobu sedí na vozíku a dělá "éééééé" (chudák český dabér)... (22.06.2014)