Kde je Fred?

Milé překvapení z Německa. Několik filmů z jejich produkce jsem už označil jako nadprůměrné, ačkoliv je zrovna nevyhledávám. Tuto svižnou a vtipnou komedii mezi ně zařazuji. Bláznivý styl, který mám moc rád zejména z dílny Italů, se tu střídá s momenty až moc vyumělkované romantiky a čestnosti. Film mě ale pobavil a také za odvahu pustit se do komedie v ožehavém problému vozíčkářů, ho hodnotím dost vysoko. Je pravdou, že v italském provedení by to byla pořádná šaškárna a americké by znamenalo velké poselství světu o dokonalé zemi. Toto je taková zlatá střední cesta. (09.09.2013)

Fred (Til Schweiger) je až po uši zamilovaný do dcery svého šéfa, Mary. Aby jí ale dokázal získat, musí udělat dojem i na jejího syna, nevychovaného spratka Linuse. Jenže ten si ze všeho nejvíce přeje basketbalový míč podepsaný samotným Mercuriem Müllerem. Potíž je v tom, že Mercurio svůj podepsaný míč hází jen do sektoru postižených diváků. Ale co by Fred pro svoji lásku neudělal - stačí jen chvíli předstírat, že je na vozíku. Jenže tato malá lež začne narůstat do obřích rozměrů, když s ním, jakožto s vítězem této soutěže chtějí natočit film ... Na to že celý film těží z jediného - předstírání Tila Schweigera že je postižený, tak to ještě nedopadlo tak zle. Sic celý příběh je těžce předvídatelný - v hlavním hrdinovi to celou dobu vře, aby se nakonec stihl (pro jistotu před celým světem) přiznat, přičemž ta pravá láska mu odpustí že ji celou dobu tahal za nos (ehm, ehm). Til Schweiger - což je to jméno - kvůli kterému asi na film vůbec narazíte si toho moc nezahrál - (téměř) celou dobu sedí na vozíku a dělá "éééééé" (chudák český dabér)... (22.06.2014)

Je pravdou, že Němcům jdou lépe černé komedie, než tyto bláznivé romantické, ale ani tato není úplně k zahození. Samotný příběh bych řadil k těm absurdnějším, být na místě Tila Schweigera, skončil by film hned v prvních minutách, protože tomu spratkovi bych jednu fláknul a jeho povedenou maminku poslal k čertu, ale tady šlo jen o čistou zábavu. Ta se bohužel rozbíhá poněkud krkolomně, chvílemi tlačí až příliš na pilu, ale naštěstí ve druhé polovině se zábava celkem dobře rozjede - především převleková scéna v restauraci byla vrcholem, který ve mně vyvolal výbuch smíchu. Nakonec se ztoho vyklubala celkem sympatická zábava. (08.08.2013)

Netvrdím, že se nenašlo pár úsměvných momentů, to ano. Bohužel celkově je to přehrávání čehosi, o čemž už dopředu herci vědí, že to bude konina. Til Schweiger se tak trochu snažil, jenže kde děj není, ani herec se na hlavu nepostaví, tím spíše když předvádí postiženého vozíčkáře. Děj byl předvídatelný, ještěže fungoval půvab Alexandry Marie Lary. (19.01.2017)

Rozhodne pobavilo, a to som bol predtým dlhodobo názoru, že Nemci nevedia robiť takéto bláznivé komédie. Bol to jeden z tých filmov, kde jedno nevinné klamstvo odštartovalo sériu ďalších lží, vďaka ktorým sa všetko čoraz viac a viac zamotávalo. Niečo také, čo by sa som zaradil do štýlu Sandlerovej ranej komediálne tvorby. Síce to bolo z veľkej časti absurdné, ale ako oddychový film to poslúžilo veľmi dobre. Množstvo dobrých hlášok a scénok, dokonca aj zápletka nebola vôbec na zahodenie. Záver možno dosť predvídateľný, ale aj tak podané takým štýlom, ktorý rozhodne nie je klišé. Ale ako celkový dojem je prekvapivo nadpriemerný, normálne hodný až 4*. (07.01.2014)