Bouřlivé výšiny

Na CSFD snad není jiná adaptace dle slavného románu, která by měla více filmových verzí, a já se prostě musim pochválit, že jsem si napoprvé vybral tak zatraceně dobře. Jak to ta ženská dělá, že mě i napotřetí dokonale zhypnotizuje svým nezaměnitelným tvůrčím talentem? Cítím se pokaždý jako uhranutej a připadá mi, jako by to celý bylo točený jen a jen pro mé oči. Neskutečně hmatatelná živočišnost, jedním slovem magie. Až jednou Andrea v budoucnu přijde se syrovým hororem, vesmírnou sci-fi anebo putovní fantasy, odnese si v únoru toho krásnýho roku domů pytel plnej Oscarů. Fakt. (03.02.2017)

V mnoha ohledech mi tohle neobyčejně sedlo: Arnold zachytila dokonale romantickou smyslovost, živelnost, puzení k destrukci i obsesi drsnou přírodou, přičemž je dokonale překlopila do současného jazyka svým nezaměnitelným vizuálním stylem (detail, frenetická kamera, jedinečná práce s hloubkou záběru i syrovou změnou nálad). První polovina je bezmála dokonalá, emoce prýští z nemluvné souhry hlavních postav a krajiny. Druhá část je o poznání klopotnější, co před tím vycházelo ze záběrů samo, je tam náhle pracně roubováno (i nadbytečným retrspektivami) a Arnold neprojevuje mnoho vypravěčské šikovnosti -- příběh se jí sype a emocionální erupce jsou křečovitě šroubované, manýristicky inscenované... rozpadá se i precizní rytmus "dětské" části. Rozhodně ale tenhle film nelze marginalizovat, i když mnoho náznaků nerozvine a zůstane dlužen i některým pokusům o aktualizaci, pořád je to o stupeň odvážnější a podnětnější než Fukunagova Jane Eyre. Jsem z toho tak nějak romanticky rozerván... což je u adaptace romantického díla v pořádku, u filmu jedné z mých nejoblíbenějších filmařek pro změnu na pováženou... (26.03.2012)

Andrea Arnold má jako režisérka naprosto evidentně úžasný smysl pro estetičnost filmu, který jí v kombinaci s výbornou kamerou film vytahuje jen tímto hodně vysoko. Nedovedu si to představit bez vizuální stránky na takové úrovni, ale vzhledem k tomu, že příběh není převyprávěn špatně, jen trochu zdlouhavě a s dobrými hereckými výkony, to dopadá velmi dobře. (08.01.2017)

Odvážnym hereckým obsadením bola známa knižná predloha príjemne aktualizovaná. Andrea Arnold priniesla do príbehu nenaplnenej, sebadeštruktívnej lásky nevtieravú fixáciu na prírodné motívy, dokresľujúce nespútanosť prostredia a krehkosť vzťahov. Prepasírovala tak do filmu veci, ktoré neboli explicitné v knihe, no čitateľ ich medzi riadkami cítil. Z tejto verzie cítiť sexuálne napätie, špinu, pot, čiastočky prachu, vlhkosť trávy, štipľavý vietor vo vlasoch i na tvári. Naturalistické, živočíšne a poetické zároveň. (15.05.2022)

Adaptace, která se místy snaží být velmi autentická, místy zas moderní a aktuální. To první mi sedlo dokonale; život na Větrné hůrce je neidelizovaný, sídlo nepůsobí nijak přehnaně zámožným dojmem a ze všech scén je přímo cítit ona izolovanost od okolního světa. To druhé dopadlo už o poznání hůře. A nejde tu ani o to, že se z cikánského chlapce stal černoch nebo že úvodní titulky mají odporně moderní font, jako spíš o to, že celá druhá polovina knihy z děje vypadla a že mi ta kamera neustále snímající detaily trávy, vlasů už během první poloviny filmu začala lézt na nervy. Ale nenechte se odradit; právě na vizuální stránce je totiž těnto film postaven a právě ona většinou v recenzích schytává pozitivní reakce. (15.11.2011)