Bouřlivé výšiny

Sledovat (nebo číst) Větrnou Hůrku (alias Bouřlivé výšiny) je pro mě vždycky náročné. Ta vášnivá destrukce, nenávist a láska - prostě všecho je tam na mou křehnou psýchu moc vypjaté. To ovšem v tomhle zpracování nehrozí. Nelíbí se mi jak byl posunut vztah Katka-Heatcliff, nebíla se mi délka záběrů beze slov a z kamery jsem měla mořskou nemoc a 129 minut? Proboha proč? (03.06.2012)

Nádherně poeticky a syrově naservírované. Podle mě skvěle vystihuje pochmurnou a místy hrozivou atmosféru knihy. Hodně tomu přispívá skvělá kamera ( nádherná příroda) a zvuk- který není během filmu doprovázen žádnou hudbou, což je právě hlavní příčina toho, proč všechno působí tak syrově. Jediné co bych snad vytkla jsou (občas) pokulhávající dialogy a taková jazyková slátanina- trocha moderního přístupu, což trochu kazí celý dojem. ...Tenhle film rozhodně není pro každěho, nebo to chce mít možná jen správnou náladu, ale mě rozhodně sedl. (11.05.2012)

Měla jsem náladu na toulky vřesovištěm, něžnou ale nenásilnou romantiku a nějaké "historické" drama jako je třeba Jane Eyre. Po shlédnutí mám však dojem, jakobych se dívala na nějaký dokument. Natočené to bylo krásně a opravdu citlivě, ale režisérka se tak soustředila na záběry mrtvých zvířat nebo deštivého počasí, že úplně vypustila příběh nebo snad nějakou psychologii postav. Sem tam se konal nějaký ten dialog, aby se neřeklo. S takovou by se opravdu neměly točit filmy (i když se na to pěkně kouká), ale dokumentární pořady. Nemluvě o hloupém scénáři, který neodpovídal tehdejší době (WTF a okay?) ..Po technické stránce tedy zážitek dokonalý, ale jinak jsem usínala nudou. Jestli je i knižní předloha o ničem, tak si ji rozhodně nepřečtu, jak jsem se chystala. Dvě hvězdičky za vizuál+Kayu, která se na plátně objevila až trestuhodně málo. (25.11.2012)

Režisérka Andrea Arnold má strašně zajímavý a osobitý vizuál. Ruční kamera mi ne ve všech místech úplně seděla, ale svůj účel měla. Co se mi líbilo, bylo to snímání postav zblízka a snímání detailů. Tento film není vůbec postaven na dialozích, režisérka vůbec dialogy nepotřebuje k vyjádření všech pocitů a emocí. Někomu jistě bude chybět ta typická hollywoodská líbivost a načančanost, ve filmu úplně chybí hudba. Prostě nám je předložen temný a "špinavý" milostný příběh bez idealizovanosti. To se mi právě líbilo nejvíce. Škoda jen, že druhá polovina už není tak působivá, jako ta první. Pro mě se jedná o dobrý film, který však není pro každého, sama nevím, komu bych film vlastně doporučila, ale pokud máte tato anglická a reálně podaná dramata rádi, tak si na film určitě čas udělejte. (22.04.2012)

V mnoha ohledech mi tohle neobyčejně sedlo: Arnold zachytila dokonale romantickou smyslovost, živelnost, puzení k destrukci i obsesi drsnou přírodou, přičemž je dokonale překlopila do současného jazyka svým nezaměnitelným vizuálním stylem (detail, frenetická kamera, jedinečná práce s hloubkou záběru i syrovou změnou nálad). První polovina je bezmála dokonalá, emoce prýští z nemluvné souhry hlavních postav a krajiny. Druhá část je o poznání klopotnější, co před tím vycházelo ze záběrů samo, je tam náhle pracně roubováno (i nadbytečným retrspektivami) a Arnold neprojevuje mnoho vypravěčské šikovnosti -- příběh se jí sype a emocionální erupce jsou křečovitě šroubované, manýristicky inscenované... rozpadá se i precizní rytmus "dětské" části. Rozhodně ale tenhle film nelze marginalizovat, i když mnoho náznaků nerozvine a zůstane dlužen i některým pokusům o aktualizaci, pořád je to o stupeň odvážnější a podnětnější než Fukunagova Jane Eyre. Jsem z toho tak nějak romanticky rozerván... což je u adaptace romantického díla v pořádku, u filmu jedné z mých nejoblíbenějších filmařek pro změnu na pováženou... (26.03.2012)