Gomora

"I´am Tony Montana!..." Kvalitný mafiánsky film, ktorý bez príkras podáva svedectvo o neapolskej mafii. Ťažko povedať prečo sa film vo svete výraznejšie nepresadil. Myslím, že mal na to všetky predpoklady. Možno je menej filmovejší ako Scorseseho filmy, pôsobí reálnejšie až dokumentárne a ja v tom vidím výhodu. Film sa venuje asi piatim dejovým linkám, ktoré navzájom trochu súvisia. Sledujeme dvojicu mladíkov- samotárov, ktorých vzorom je Tony Montana. Ďalej účtovníka, malého chlapca, ktorý by sa rád dostal medzi mafiánov, príbeh majstra krajčíra a dvojicu "podnikateľov" s nebezpečným odpadom. Celé je to šikovne prepojené, pôsobí to celistvo a preskakovanie z jedného príbehu do druhého neruší, pretože sme v stále v tej istej špinavej stoke kriminálnikov. Film sa nemazná s nikým, sú tu mŕtve ženy i deti, ide len a len o peniaze a pre tie sa urobí čokoľvek. Tento film pravdepodobne urobil z režiséra živý terč. Odvaha sa mu nedá uprieť. 80%. (13.11.2013)

Autenticky mrazivé a dokumentaristicky hodnotné dielko odvážnych tvorcov. Úmyselný chlad filmu a odstup od postáv je adekvátny prívetivosti sveta, v ktorom sa odohráva. Nie je jeho handicapom. Tým je zbytočne prepálená minutáž. Vybrať len to najpodstatnejšie, skrátiť na 100 minút a mohla to byť pecka! (08.03.2009)

Gomora je styl života. Gomora je vyznání, které se nezapomíná a hlavně nepromíjí. Gomora je mafie, která vládne Itálií a hlavně Neapolí. Gomora je továrna na peníze, která denně vydělá desetitisíce eur praním peněz, prodejem drog a zbraní. Gomora je ale také uskupení, které pomohlo lidem po 11. září. Ta poslední věta, ta mě docela zarazila. A není to poprvý. Pamatuju si, jak Yakuza pomáhala tenhle rok lidem, co byli zasaženi na pobřeží tsunami vlnou. Proč to dělají a jaký to má účel? To zřejmě nikdy nepochopím. Stejně tak, jako nepochopím tenhle film, který snad nejlépe vypovídá o tom, jak to v takovém společenství funguje. A že to skutečně funguje. Všechno má svůj řád. Všechno má svoje opodstatnění. Pokud řád porušíš nebo uděláš něco, co nedává smysl, budeš pykat. To je holt život. Jindy ti život zaplatí zkušenostmi, tady ty budeš muset platit životem. Plnej počet ale filmu nenarvu. Film je totiž natolik přesnej, že celý dvě hodiny sleduju pošuky se zbraněmi a s nimi kopu nesmyslných scén, které mi nedávají smysl. Nicméně i ty jsou bohužel součástí něčeho, čemu se říká Gomora a pro ty, kteří o tom nic neví, není záhodno, aby je vůbec kdy pochopili. (11.05.2011)

Tak a máme tu další drsný snímek ze života mafiánů. Tentokrát však bez jakékoliv uhlazenosti. Nic ve stylu "Kmotra" nebo "Mafiánů". "Gomora" nám jako jediný film, ukazuje praktiky italské zločinecké organizace Camorra. Snímek je točen takřka dokumentárním stylem využívající ruční kameru a dlouhé záběry. Pro běžného diváka se ale jedná o skoro nestravitelné sousto. Ne, že by film byl extrémně brutální (ve skutečnosti je překvapivě mírný) ale absolutně postrádá jakýkoliv příběh nebo hlavní postavu. Snímek jen sleduje několik postav, které buď jsou gangstery nebo by jimi chtěly být. To je hlavní kámen úrazu, protože divák zde nemá nikoho komu by mohl držet palce nebo kdo by si alespoň trochu získal jeho sympatie. Navíc je toto více jak dvouhodinové sledování jednotlivých scén neúměrně zdlouhavé a zbytečně natahované. Ze začátku bylo zajímavé sledovat reálnější pohled na dnešní mafii, kde novodobý "Kmotrové" nežijí v honosných vilách ale oprýskaných panelácích, určitě to ale šlo natočit lépe a zábavněji. (14.05.2009)

Kvůli konkrétním údajům o aktivitách mafiánských špiček od roku 2006 musí žít hrdinas pod policejní ochranou. Gomora svého režiséra nejspíš dostane jen do palby fotografů. Garrone totiž natočil především velmi dobrý snímek, což mu právem vyneslo Velkou cenu v Cannes i Evropské filmové ceny. Před výpovědí o konkrétní činnosti ale dává přednost vyprávění o obecnějších mechanismech fungování mafie. Gomora postrádá klasicky pojatý příběh i hlavního hrdinu: sledujeme paralelně několik protagonistů, kteří se vlastně nikdy nepotkají. Film se tak vyhraňuje i proti módním "uměleckým" mozaikám typu Babelu a zvýrazňuje bezmoc a osamělost postav uvězněných uvnitř izolovaných osudů. (13.06.2020)