Vojna a mír

Další z velkolepých amerických velkofilmů. Má skvělé obrazové kompozice, vynikající výpravnou stránku a příjemné herecké výkony. Tolstého literární předloha je obsáhlá a tak musí být obsáhlý i tento film. Jako mnoho dalších jedinečných literárních klasik, je i tato velkou výzvou pro filmaře a King Vidor se s tím popasoval velmi dobře. V historických knihách a filmech bývá život zúžen pouze na ušlechtilou vrstvu, jako by snad obyčejný lid nepatřil mezi představitele lidí. Na druhou stranu pouze aristokracie měla čas a prostředky na lásku, na válečné rozmíšky i oslavy života. Ruská duše byla a je široká, což je patrné i na tomto díle. Jsou zde tři hlavní postavy. Je zde hrabě Pierre Bezuchov (solidní Henry Fonda) s věčnou filozofickou otázkou o životě, odmítáním násilí jako řešení konfliktů, tápáním a hledáním smyslu. Je zde hraběcí dcerka Nataša Rostova (dobrá Audrey Hepburn) s živelnou touhou po životě a lásce, sebetrýzněním, hledáním, chybováním i vykoupením. A také kníže Andrej Bolkonský (zajímavý Mel Ferrer) se státnickou i vojenskou zodpovědností, očekáváním, zklamáním a odpuštěním. Z dalších postav: charismatický a svádějící kníže Anatol Kuragin (Vittorio Gassman), zpropadený i geniální francouzský dobyvatel Napoleon (dobrý Herbert Lom), ruský velitel ozbrojených sil polní maršál Kutuzov (Oskar Homolka), hřešící a přelétavá kněžna Helene Kuragina (Anita Ekberg), bujaře oslavující vojenský důstojník a ctitel krásných žen Dolochov (Helmut Dantine), veselý Natašin otec hrabě Michail Andrejevič Rostov (Barry Jones), ctihodná Natašina sestřenice Soňa Rostova (May Britt), Natašin bratr a vojenský důstojník Nikolaj Rostov (Jeremy Brett), mladý, odhodlaný a neopatrný Péťa Rostov (Sean Barrett), přísný a tvrdý Andrejův otec kníže Bolkonský (Wilfrid Lawson), či prostý Platon Karatajev (John Mills). Všichni hledáme lásku, podléháme svodům, vybíráme si nepravé, litujeme, bouříme se, trpíme, svádíme, zneužíváme, zatracujeme a přesto stále doufáme v nalezení čisté a pravé lásky. Válka je zničující věc pro lidi i pro země. Nejvíce pro ty nejprostší. Válka nemá své vítěze, pouze poražené. Taktika trvalého ústupu a následného napadání při ztížených bojových podmínkách je pragmatický krok, který ale též zavání zbabělostí a zákeřností a chce především potupit. Život je krásný, dokáže být velkolepý ve všech svých krásách hledání a nalézání lásek. Byť mají pouze přechodnou životnost. Ale ty chvíle jsou jedinečné a neopakovatelné! (25.02.2016)

Z románu jsem přečetl prvních 300 stran a byl jsem rád,že sem měl po ruce tento film,který podstatně zjednodušuje děj knižní předlohy.Zároveň však je to hollywoodská adaptace,tudíž se od filmu nedá čekat žádná velká psychologická propracovanost,i tak jsou patrné změny a vývoj v chování jednotlivých postav, především u mladé Nataši Rostovové(A.Hepburnová).Za zmínu stojí Vojna a mír hlavně díky scénám bitev u Slavkova a u Borodina,které natočil italský režisér Mario Soldati.Jak píše FISSSH,není z filmu cítit ta atmosféra Ruska tehdejší doby a prostředí Moskvy by také mohlo být věrohodnější.Myslím,že celkově se jedná o povedenou adaptaci velmi těžko zfilmovatelného a víc než tisícistránkového romá L.N.Tolstého. (29.07.2006)

Můj vztah k adaptacím podobných těžnotonážních klasik vyjadřuje myslím jasně hodnocení filmů jako Anna Kareina, Jana Eyerová či Pýcha a předsudek. Vojna a mír má navíc naprosto vražedné tři a půl hodiny, takže po týdnu sledování a 4násobném usnutí si můžu odškrtnout další klasiku. Klady jsou jasné - krásná výprava, úchvatné kostýmy, některé kouzelné scény (balet) a herci. Mel Ferrer, Henry Fonda a především skvělá Audrey Hepburnová. Mínusem je smrtící nuda po celý film. První dvě hodiny jsou milostné tokání, melodramatické výlevy, tuny nezajímavých vedlejších postav a žvanění, žvanění, žvanění. Třetí hodinu odpálí v podstatě jediná delší válečná scéna, Napoleon vtrhne do Ruska a začne se konečně trochu něco dít. Vypálená Moskva, pochod smrti ledovou pustinou, stále zoufalejší Napoleon. I tak je to stále šílené melodrama, těch pár válečných scén je kratičkých a zoufale statických. A já budu klidně za barbara a sestřelím "klasiku", protože postavy mě nebavily, děj mě nebavil, dialogy mě nebavily, táhle se to a nudilo a nudilo. Herci, kostýmy a pár slušných scén to vytáhnou pro mě na 2*, ale více ani ťuk. (16.09.2020)

Aj pri tej dĺžke sa mi zdal dej skratkovitý a prvá časť prakticky nie je o žiadnej vojne ani o mieri. Skôr o živote ruskej smotánky, pletkách, úletoch, tanci, zvádzaní a odpúšťaní. Druhá časť je, naopak, takmer samá vojna. Tie scény sa mi nezdali nijak chudobné ani slabé. Spolu so skvelými hercami nemôžem inak ako za štyri hviezdy. –––– Jestli se na mě při další figure podívá a usměje, stane se mou ženou. (12.03.2024)

Myslím, že sa nedá vyhnúť porovnávaniu Vidorovej verzie Vojny a mieru s Bondarčukovou. Podľa mňa je Vidorova o niečo lepšia a ten rozdiel sa dá vyjadriť tým, že je efektívnejšia. Tolstého dielo je neskutočne rozsiahle a nakrútiť podľa neho film je takmer nemožné. Vidor sa k tejto úlohe postavil ako skúsený hollywoodský režisér. Zohnal kvalitných hercov, v scenári odstránil všetko, čo mu pripadalo nadbytočné, výpravu podriadil disponibilným dolárom a výsledkom síce nie je nijaký zázrak, ale dobre pozerateľný veľkofilm, z ktorého divák získa obraz o čom ten Tolstoj písal. Bondarčukova verzia je ruskou odvetou Vidorovi. Bondarčukovi sa podarilo získať obrovské peniaze a celú armádu vojakov, ktorí mu robili štatistov v bojových scénach. Tých peňazí bolo toľko, koľko si mohol dovoliť uvoľniť iba totalitný štát. Bondarčuk dokázal tie peniaze minúť. Nakrútil film, ktorý sa zapísal do Guinessovej knihy rekordov. Ohromil bojovými scénami, ale zvyškom dokonale unudil. Minul obrovské prostriedky na manipulovanie vojakov a mrzačenie koní, ale nevenoval primeranú pozornosť scénam z lepšej spoločnosti, v ktorých sa aktéri pohybovali ako panáci a bez výrazu deklamovali nariadené texty. Viem, že moje dojmy z oboch verzií sú opačné, ako dojmy väčšiny divákov, ale netrápi ma to. (18.10.2019)