Alois Nebel

Ozvláštnění rotoskopií snímek vytahuje nad průměr, neboť totéž hrané by byla jen velká nuda. Vše pohyblivé je svou (zřejmě i cílenou) jednoduchostí ve smutném kontrastu s dokonalým pozadím, jehož detaily občas berou dech - je vidět, že animátoři si s tím hodně vyhráli, o to víc bohužel forma převyšuje obsah. Místy extrémní NIC by se dalo krájet, tichá atmosféra zapadlého jesenického nádraží je sice velice uvěřitelná, ale věrohodnost všednosti a odtažení od reality je až ubíjející. Příliš prostoru tak dostávají vedlejší linie a scény na úkor vysvětlení děje, které SPOILER přichází až na závěr a je jednoduše odbyté... byť pravděpodobně opět záměrné (u)seknutí toho povstání kostlivců z let minulých bylo v mých očích hodně na škodu jinak celkem originálního a v naší novodobé tvorbě dost nevšedního počinu. 70% (05.10.2011)

Filmová adaptace komiksu Jaroslava Rudiše a Jaromíra "99" Švějdíka je atmosferický vizuální skvost, čistě poetická zastávka v deštivých Jeseníkách, jíž ale chybí jedna podstatná složka, totiž kvalitní scénář. Snímek objektivně fungující - výborné je postižení šedavého bezčasí bývalého prostoru Sudet, tedy míst daleko od civilizačních center, kam z metropolí doléhají dějinné události jen jaksi mimoděk a s velkými zpožděními a kde jízdní řád je konstantou běhu života, tajemná postava introvertního Aloise Nebela, kolem něhož se sice neznatelně, ale přece valí dějiny, motiv pomsty i temné stránky duše některých postav. Zdaleka nejvíc tak Alois Nebel upomíná k minoritnímu proudu českého filmu spjatého s tvorbou třeba takového Ivana Vojnára, zejména k jeho Cestě pustým lesem. Šumava s Jeseníky mají leccos společného nejen v době civilizačních zlomů... Co ovšem tomuto ambicioznímu projektu uškodilo, tomu se v kostce dá říci nedostatečný dějový oblouk (byť v komiksové předloze je dosti výrazný), smysl, jenž by se měl na konci snímku vyjevit a k němuž celý tenhle rotoskopický cirkus směřuje, coby divák však v průběhu filmu ani v samotném finále ono zamýšlené nějak nenacházím, tvůrci prostě šetří s dějem a zápletka se vlastně ani nezaplétá, vždyť největším dějovým zlomem je, že Květa se po příjezdu do Bílého potoka vydala v bouři po zelené turistické značce... Nevím, možná byl záměrem tvůrců pokus o vyprázdněnou naraci, leč dle mého názoru si filmový Alois Nebel nějaký výrazně silnější příběh zasloužil...pak bych se možná dočkal i očekávaného diváckého transu, ke kterému jsem měl takhle opravdu na míle daleko... (23.10.2011)

Jejda, to bylo zklamání. Omráčení možnostmi techniky tvůrci zapomněli udělat film. Skvělé vystižení syrovosti Jesenicka je asi to jediné, co se mi zdálo povedené. Jinak Nic. Příběh zaniká, vyprávění je zmatené, postavy se pletou. Po skončení jsem zatoužil vidět to ještě jednou - srozumitelně, odvyprávěné živými herci bez sebestředné demonstrace "umění." (07.04.2012)

Dlouho jsem v českém filmu neviděl tak dokonalou audiovizuální stránku. To byla fantazie. 80 minut je ideální stopáž, během které se vám animace určitě neokouká. Za použití prakticky dvou protikladných odstínů jedné barvy je dané období a dobová atmosféra, myslím si, vykreslena úžasně. A přesně o tohle tvůrcům nejspíš šlo. Tudíž jejich předsevzetí je zřejmě splněno, ale film bude veřejností brutálně nedoceněn. Mnoho českých herců se může přetrhnout, aby jejich herecký výkon alespoň za něco stál, kdežto herectví Miroslava Krobota mi přijde naprosto přirozené a nenásilné. Ten chlapík má v sobě nezaměnitelné kouzlo. Nalijme si ovšem čistého vína. Na odrudě nezáleží. Po skončení filmu jsem měl pocit, že jsem jeho děj asi úplně nepochopil, tak jsem si jeho shrnutí dohledal a nemile mě překvapilo, že jsem ho pochopil naprosto správně. Můžeme si upřímně říci, že nebýt netradiční a líbivé animaci, tak po tomto filmu ani pes neštěkne. Děj je neobyčejně plytký. Na druhou stranu, kdyby byl nějak překombinovaný, tak by se zase mohla lehce ztrácet v pozadí temná atmosféra. Z filmu zřejmě nebylo možné vybruslit tak, aby se tvůrci zavděčili všem. No, spokojenější budou z kin odcházet zřejmě umělci a animátoři. Přes 3* jít nemohu. (30.04.2013)

Z husté noční mlhy, která symbolicky obklopovala i celé jesenické kino, se vynořil pár malých vzdálených světel. Přibližovala se, zvětšovala, světlo dopadlo na koleje a vlak, z něhož vycházela, dojel až k nám. Nebo k Aloisovi, co ve své nádražce v Bílém potoce už léta pečlivě zapisuje odjezd každého vlaku, dohlíží na Wachka, váží si všech strojvedoucích i každé lokomotivy a pro uklidnění si předčítá jízdní řády... Jenže Bílý potok není tak klidným místem, jak by se mohlo zdát, sněhové vločky neutváří jen atmosferickou zimu, která tu trvá většinu roku, ovšem slouží třeba i k zahlazení stop dalších, kteří se v příběhu postupně začínají objevovat. Ne každý v Nebelově okolí je tak naivně čestný, jako sám Alois a na pozadí dvou významných historických událostí, jež divák nenásilně vnímá hlavně z rádiových zpráv, nebo kalendáře na stole pana psychiatra, se tu odehrávají různé zlomové události. Snímek hned prvním geniálním záběrem vtáhne diváka do sebe tak hluboko, jako málokterý film, člověk jen fascinovaně zírá, užívá si každý detail, přemístění rotoskopicky animovaných postav do rozostřené části záběru, dokonale zpracovaná gesta v obličeji Ivana Trojana, fascinující přechody mezi snímky, hudbu, která zcela přirozeně dodává snímku další dokonalou vrstvu a věří, že všechny postavy dopadnou tak, jak si přeje... Konec přijde až moc rychle, vám se z kina vůbec nechce, ale když vás potom čeká ještě noc v chladném horském jeseníku, absinth převlečený za zelenou od uvaděček, koncert samotných Priessnitzů, který propaříte hned vedle Rudiše a následné popovídání si s ním a celým štábem...geniální atmosféra a nadšení z celého filmu ve vás zůstane ještě hodně dlouho!!!! (21.09.2011)