Zaslaná pošta

Terryho Pratchetta znám jen z vyprávění, sama jsem od něj nikdy nic nečetla, přesto se ke mně jeho typická poetika a humor dostaly. Zaslaná pošta se nese přesně v tom duchu. Je to příjemné fantasy, kde nechybí roztodivné postavy s prapodivnými jmény, vtip, nadsázka, ale samozřejmě i boj dobra se zlem. Místy jde znát televiznost filmu, i tak ale musím říct, že by se rozhodně neztratil ani mezi konkurenty, kteří zamířili do kinosálů. A mnoho jich dokonce předčí. (15.07.2013)

Ze tří filmů o Zeměploše je zrovna ten třetí asi nejlepší. Zatímco Otec prasátek byl tak trochu vánoční film a Barva kouzel výpravný epos, Zaslaná pošta je takovou klasickou pohádkou, kde i zprvu sobecký podvodníček v sobě najde kus lásky a vydá se na správnou cestu. Rozhodně musím pochválit naprosto brilantní obsazení, na které si vůbec nemůžu stěžovat. Maximálně zamrzí, že tu není nějaká soudržnost v hercích, ale Charles Dance mi třeba na roli Vetinariho sedl víc než Jeremy Irons. Snímek jinak nabízí výborný humor, drží si tempo a skvěle paroduje poštovní systém, v němž jsem také jeden měsíc pracoval. Škoda jen, že těch filmů není víc a jde jen o televizní projekty, klidně bych si na to zašel i do kina. 85% (17.03.2019)

Kdyby byla každému snímku určenému pro televizní obrazovky věnována taková péče, jako právě příběhu poštmistra Vlahoše von Rosreta, žili bychom zřejmě v dokonalém světě :-) Výprava, kostýmy, hudební doprovod… Profesionální zpracování filmových kvalit - snímku by bez ostychu více slušelo velké plátno… Jedná se o milé, vtipné a hravé fantasy, svým způsobem o příjemnou alternativu k mnoha temným fantasy opusům. Nemohu nepochválit herecké osazenstvo - Richard Coyle si Vlahošovu roli viditelně užívá, David Suchet opět dokazuje, že by bylo chybou si jej zaškatulkovat „pouze“ jako představitele belgického detektiva s buřinkou a knírkem a slečna Srdénková by dokázala rozehřát i srdce samotného golema :-) (10.07.2011)

Pořád se nemůžu vyrovnat s tím, proč vypadá Zeměplocha vedle Harryho Pottera a Pána prstenů jako chudokrevný ošuntělý vagabund. Toto nedozírné promarnění pratchettovského potenciálu, který si podle mého také zasloužil postavení obrovské merchandisingové frančízy s multimediálním trhem a blockbusterovým statusem a ne televarieté od tvůrců, kteří mají talent uzenáře, morálku lichváře a styl funebráka, přičítám trojí skutečnosti: (i) V prvé řadě je Zeměplocha zábavně parodickou směsicí popkultury a subverze, která na kanonických dílech fantastiky vlastně parazituje a zároveň je komentuje. Byť nijak závratně, přece jen směřuje k inteligentnějšímu čtenáři, který ocení meta-fikce než fikce samotné. Zeměplocha neslouží ani jako kašírovaná dekorace pro romantickou pohádku (Harry Potter), ani to není tabule, kterou školomet popíše poučkami o ideálním uspořádání společnosti (Pán prstenů). To ji na globálních trzích u koncového zákazníka logicky malinko indisponuje. (ii) Za druhé vězí u Zeměplochy problém v odstupu mezi knižními předlohami a filmovými adaptacemi, který není ani extrémně krátký jako v případě Harryho Pottera, ani extrémně dlouhý jako u Pána prstenů. Harry Potter se natáčel de facto spolu s paralelně vycházejícími knihami Rowlingové a jedno umocňovalo druhé, zatímco Pána prstenů nakopli kompletně od začátku, včetně znovuvydání všech tří svazků. Zeměplocha se naneštěstí časově vklínila někam mezi ně a navíc ji zastihla digitální éra na počátku devadesátých let, která stihla utvořit početný fandom, mapy a kuchařky z Discworldu, mrakoplaší čepičky, a tudíž se ji nevyplatilo investičně vzpružit a revitalizovat. (iii) A za třetí Pratchett má jak známo Alzheimera a nepotřebuje syslit peníze, beztak má vyděláno, na rozdíl od ambiciózní Rowlingové a jako vždy zištných majitelů práv k Pánovi prstenů, čilých podnikatelů, kteří se postarali o to, aby otcova památka nezanikla v přílivu nových jmen a nových dobrodružství. ____ Odbyté adaptace Zeměplochy jsou zvláště nešťastné také proto, že nabízela obrovský makrokosmos, dynamické univerzum mnoha soustav, které jsou více či méně provázané, například v Noční hlídce mohly ve druhém plánu sedět v kantýně zbylé postavičky z jiných dílů anebo by Smrť, který se alespoň na okamžik objeví v každé z x-desítek knih, mohl zajišťovat podružný rámec či tragikomickou stafáž. Divák by tak nevěnoval recepci filmu rovnoměrnou pozornost, ale v souladu se svým profesním zaměřením i s konkrétním fandovským zájmem by si stanovoval určitou klasifikaci a hierarchizaci jednotlivých částí rozsáhlého světa. Konečně se tak mohl vyřešit základní metodologický spor, který se stihl rozhořet mezi naratology a ludology. První nahlížejí filmy jako příběhy, druzí jako interaktivní systémy. Filmy dle druhých nejsou lineárně přednastaveným řetězem, ale kybertextem, kterému dává hybnou sílu až divák, nikoli autor. Svět Discworldu se takovým úvahám a konceptům vyloženě nabízel. (30.10.2010)

Jediné kontakty se světem Zeměplochy z dílny Terryho Pratchetta jsem zatím zažil při sledování divadelního záznamu Soudných sester a především při hraní deskové hry ANKH-MORPORK. Díky Zaslané poště jsem konečně získal povědomí o některých postavách zobrazených na líci herních karet této hry. Četbou jsem nepolíbený a při pohledu na cca 250 bichlí uložených v mé knihovně, které jsem si postupně pořídil s výhledem na důchod, ani nečekám, že bych se k Pratchettovi někdy dopracoval. Tím pádem nejsem zatížený konkrétní představou, jak má ten který hrdina vypadat, a neuráží mě ani případné posuny v charakterech a dění. Nadsázka a humor jsou přítomné v dostatečné míře a s Vlahošem i jeho protihráči mi po dva večery bylo fajn. Má očekávání byla naplněna a dalšímu setkání se Zeměplochou se nebráním. Celkový dojem: 75 %. (21.02.2019)