Štvanec IRA

Byla to neveselá doba. Dostáváme se totiž do chladných ulic Belfastu, ve kterých začíná lehkomyslný mladík vést dvojí život. Chytila ho britská policie, přičemž jeden agent tajných služeb v něm vidí ideálního donašeče na organizaci IRA. Má k ní neutrální vztah do doby, než maskovaní hošani právě z irské republikánské armády prostřelí jeho kámošovi kolena. Souhlasí a roztáčí se tak kolotoč událostí. Mezi ním a zmiňovaným agentem vzniká netradičně silné pouto, do toho řeší soukromý život korunovaný neplánovaným těhotenstvím. Že by mě ale tyhle linie nějak chytnuly, to se říct nedá. Celkově snaha o syrovou výpověď nic moc. Jim Sheridan je někde jinde!! (13.04.2019)

Přesně na hraně tří a čtyř hvězdiček. Nahoru zaokrouhluju za přesné herce (Kingsley dlouho nehrál líp, Sturgess tradičně fajn), syrovou atmoféru, krvavé výslechy IRA a závěrečných 30 minut, které mě poslaly emocionálně do kolen a utvrdily v tom, že úvod Veřejného nepřítele č. 1 saje. I s odhaleným osudem se dá totiž hrát velká partie. Byť protkaná mnoha žánrovými klišé. 7/10 (19.10.2009)

Filmy o informátorech mají ten problém, že můžete zlámat dvacet tužek nad scénářem a stejně vám vyleze to samý, co už tady bylo v jinym filmu tohoto typu. Ten postup je vždycky takřka totožný - chlapík nesouhlasí, pak teda jo, vypadá to žůžově, zamiluje se, někdo začne něco tušit, žena začne něco tušit a kapitální průser. Fifty Dead Men Walking vsadilo na sychravý Severní Irsko a nasranou IRA, což u mě funguje vždycky (mám rád tematicky evropskou guerillu). Je šedivo, občas se dá ohřát o hořící auťák, úzké cihlové uličky a všudypřítomné ploty a vojsko s L85A1 v rukou (jedna z nejkrásnějších zbraní vůbec). Funguje to a člověk je schopný opustit i tu hopsa hejsa kameru v dramatických scénách. Fifty Dead Men Walking funguje - je zpracován precizně, režie nepadá do rutiny a paranoidní inferno druhé půle skvěle graduje. Spokojenost. (01.02.2011)

Nejenom že je to zajímavý a drsný, ale dokonce je to i chytrý. Skogland se nespokojil s přestělkama a boxováním "zrádců", ale zavedl nás i do zákulisí organizace a vysvětlil, jak v tom chodit. Skvělej Sturgess (co máš, Malarkey?), skvělej Kingsley, skvělej film. Z toho, co mě teď napadá, je lepší už akorát Hra na pláč a Ve jménu otce. (22.08.2011)

Taky mohli sehnat někoho, kdo má vlasy, a nedělat z Kingsleyho takovy pako. Nebo ho nechat holyho. To bylo tak jediný, co mě v tomhle filmu znásilnilo. Jinak není co vytknout: příběh, dobové vyobrazení, seznámení diváka s irským problémem a s tím, co se ve skutečnosti dělo. K tomu irsky charismatickej Jim Sturgess, kterej po letech dotáhl na plátna kin knír pro hlavní postavu. A i když Natalie Press je taky pěkná a sympatická holka, na Rose McGowan vzhledem teda neměla (ach, ta rudovlasá bohyně - jsem na film koukal před spaním a pak se mi o ní zdálo, chch) (17.01.2010)