Mogadišu

Brilantně vyvážený, převelice atmosférický, autenticky vyhlížející, nadmíru emocionální - a přesto uměřeně civilní příběh ... podle skutečných událostí ... z oněch dávno zapomenutých a svým způsobem idylických časů, kdy teroristé bojovali za své ideály a představy o svobodě - a letadla unášeli primárně proto, aby VYJEDNÁVALI, tudíž cestující měli (navzdory neutěšené situaci) určitou NADĚJI. Dnes jsme se posunuli kamsi na vyšší level - zmínění teroristé se zatvrdili, tudíž už nic nepožadují a bomby v letadlech odpalují rovnou a bez odkladů, neboť jejich jediným cílem je pozabíjet co největší množství nepřátel. Přičemž za nepřátele považují veškeré obyvatelstvo bezbožných nepřátelských států. Trochu si za to můžeme sami, neboť prostřednictvím ohně a meče vnucujeme naše "západní" hodnoty kdekomu .. a pak se nestačíme naivně podivovat, co jsme to vlastně stvořili ... jakého zradikalizovaného džina jsme nezodpovědně vypustili z láhve. Neboť svět je komplikovaný: Globalizace je neúprosná, leč světonázory rozličné, rozprostření moci a kapitálu nerovnoměrné, útisk, násilí a nespravedlnost běžné, zbrojařská lobby vlivná a zájmy malých státečků, regionálních mocností i světových velmocí protichůdné ... každý žije (a popřípadě i bojuje) tak, jak umí - a jak mu to okolnosti dané místem a časem jeho pomíjivé existence dovolí ... 4,5* (13.02.2018)

Mogadišu na své vizáži nezapře, že se jedná o televizní snímek, což vynikne obzvlášť ve srovnání s Baader Meinhof Komplexem. Přesto hravě překonává upachtěnou a finančně podvyživenou českou filmovou tvorbu. Síla titulu tkví v námětu, v neskutečně dramatické situaci únosu letadla a jeho riskantní anabázi po letištích několika států. Snímek zachycuje, jak konflikty uvnitř letadla s postupně houstnoucí atmosférou plnou strachu, tak i scény ze štábu kancléře Schmidta, na jehož bedrech ležela politická zodpovědnost a tíha rozhodnutí, a v neposlední řadě se věnuje i přípravě zásahového komanda k přepadu. Film přináší ucelený obrázek událostí, které kdysi zásadním způsobem ovlivnily vnitropolitickou situaci v Německu, vztah světové veřejnosti k terorismu a bezpečnostní standardy letecké dopravy. Film svoji pozornost rozděluje rovnoměrně mezi všechny aktéry případu, takže divák má plastický přehled o všech probíhajících událostech. Celkový dojem: 80 %. (11.12.2013)

Na úvod musím zdôrazniť, že je veľká škoda, že sa takejto látky nechytilo nejaké veľké štúdio, alebo sa aspoň nejedná o nejakú veľkú európsku koprodukciu. To mohol byť hit! Na druhej strane treba televíznym tvorcom uznať, že popierajú všetky negatíva, ktoré máme s televíznou tvorbou spojené. Maximálne napätie, perfektné herecké výkony a nadupaný scenár. Iba nechápem motivácie teroristov, prečo riskujú životy za nejakých pár komoušov v base, ktorí asi ťažko ovplyvnia boj Palestíny za nezávislosť. Ešte viac nechápem nemeckého kancelára, že nie je ochotný týchto pár vagabundov vymeniť za 90 civilistov. Ale je to politika a hlavne je to podľa skutočnosti, takže spoveď letušky, ktorá by radšej umrela, ako žila vo svete, kde je takáto transakcia proti vôli nemeckej vlády, má patričný dopad. Takéto trilery najviac svedčia práve atmosfére 70tych rokov. Zaujímalo by ma, či je angličtina arabov a nemcov pôvodná, alebo sa jedná o dabing. Asi to druhé a bolo to príšerné. (21.12.2012)

V roce 1977 došlo k únosu letadla Landshut členy Lidové fronty za osvobození Palestiny požadujícími propuštění vězněných čelných představitelů Frakce Rudé armády. Německé televizní drama rekonstruuje tuto událost formou výpravného „amerického“ blockbusteru. Ačkoli patos a obrazová opulence zdaleka nedosahují roviny snímků Michaela Baye, scény s kancléřem Helmutem Schmidtem evokují tradiční schematické momenty, kdy američtí prezidenti v Bayově podání dramaticky dávají rozkaz k útoku či s hrdým hlasem nakřápnutým zajíkavým dojetím oslavují oběť padlých hrdinů. Nicméně zdejší míra patosu a naivity se drží v únosné rovině, takže účelně vede diváky k filmaři zamýšleným emocím, aniž by hrozilo zvrtnutí do nechtěného smíchu či campu. (15.08.2011)

Richter se nepochybně učil u Greengrasse, protože můj dojem je identický jako třeba v Krvavé neděli nebo Kapitánu Phillipsovi. K tomu je to kurva napínavé a zajímavé, kdy divákovi většinu času neklesá tep na normální frekvenci a na Němce překvapivě profesionálně zpracované. Moc příjemné překvapení. 90% (16.08.2017)