Zahrada

To je tak divně ponuré a nepřirozené až je to unikátní. (13.10.2015)

Možná jsem nepochopil, ale nenašel jsem v tomto "prý nejlepším slovenském porevolučním" filmu nic hlubšího. Pouze myšlenkový rousseauismus, návrat k prostotě a přírodě. Jakési natur-evangelium. Jinak uznávám, poetický film to je, záběry dávno opuštěné chalupy i zahrady rezonují i u mne. Představitel Jakuba sympatický. Ale to na vyšší hodnocení, bohužel, nestačí... (13.10.2020)

Po veľmi dlhej dobe ďalší film, ktorému môžem bez rozpakov a bez falošného vlastenectva dať štyri hviezdičky. Je to možno hanba, ale od Martina Šulíka som zatiaľ nevidel žiaden ďalší film. Aj Záhradu som si mohol pozrieť iba preto, že zomrel Marián Labuda a Dvojka ju pohotovo zaradila do programu. Neviem, či film znesie označenie komédia, ale o jeho zaradení medzi poetické filmy nemožno pochybovať. Veľmi dobre sa mi naň pozeralo a obdivoval som toho, kto objavil pre nakrúcanie tú rozprávkovú záhradu, kde zastal čas. Všetko do seba výborne zapadalo a jedinú menšiu výhradu mám voči vpádu Melkoviča, Štepku a Kovára do deja, ktorý podľa mňa narúšal plynutie deja a atmosféru diela, aj keď proti samotným "votrelcom" nič nemám, dokonca sú mojimi obľúbenými. (09.01.2018)

Pre mňa jeden z najkrajších domácich filmov po roku 1989. Martin Šulík je zručný filmár a toto vizuálne divadlo s ľúbivým príbehom ma totálne dostalo. (05.11.2006)

Jakub jde do přírody. Místo hádek s tátou a frustrujícímu vztahu s vdanou ženou jde tam, odkud jeho táta přišel do města. Objevuje tam vztah člověka k přírodě. Sám sebe a do toho se mu do cesty ještě připlete jedna ženská, s níž se mu vede přiropzeněji,než s vdanou ženou, na níž by ai tak nevadilo, že je vdaná, ale že je to slepice. Takže jakub pochopil, že je nakonec dobře, že je vdaná. A kolem sebe má krásnou krajinu, zahradu, a pěknou, "free styl" užívající si ženu. (01.09.2010)

Krásny, poetický film, na ktorý sa dobre pozerá, a ktorý sa dobre počúva, ale človek musí mať na také niečo vhodnú náladu. (12.03.2015)

Tak trochu "haluzovina", ale má svoju osobitú atmosféru a mystiku. Zvláštny film, ktorý nie je ani komédia ani dráma. Neurazil ani nenadchol. Potešil... (10.01.2007)

Nezabudnuteľná hudba robí z toho filmu možno dvojnásobne lepší film, než akým v skutočnosti je. Inak ten poetizmus bez nejak vyvíjajúceho sa príbehu je pohladenie pre básnikov, ale nie pre bežného diváka, ktorému nemá film čo ponúknuť, okrem majstrovských mužských hercov. Ženy priniesli len šarm, ale to v tomto žánri úplne stačí. (23.05.2023)

Velmi příjemný a velmi poetický film, trochu pohádka, trochu podobenství, tak trochu i "ilustrované dějiny filosofie". Po formální stránce velmi citlivě a zručně natočený a plný skvělých hereckých výkonů, přičemž výborně zvládnutá forma zároveň skvěle harmonuje s obsahem a poselstvím filmu. K dokonalosti mu chybí jen vyslovené drobnosti. Jeho neefektnost a prostota žel místy působí poněkud chtěně, což ještě dosti umocňuje Šulíkův zjevný smysl pro absurdní humor (jinak ovšem velmi sympatický). I tak ovšem zcela nadprůměrný filmový počin... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: charlosina, Radek99, Marius, Flipper, Morien, venus, Šakal (15.01.2012)

Nádherný film o návratu a očišťování, o možnostech dialogu člověka a přírody, zasazený do osamělé podletní zahrady, která je ve svém skrytu pozemským Edenem a která se stává díky své poloze na cestách světců a filosofů také obrazem světa. Martin Šulík v příběhu o muži, který poprvé vstoupil do krajiny svého dětství až ve svém zralém věku, prokázal neobyčejný cit pro symbolickou imaginaci a pro poctivost obrazu: každý záběr je vtahující a maximálně sdělný. Snímek, k němuž se lze stále vracet. (10.03.2008)

Odhliadnuc od skvelého scenára, plynulej, bohatej a nenútenej metaforiky, Godárovej hudby, zmyslu pre humor a invenčného citovania filozofov prepojeného s vizuálnymi pointami, odkazovania na slovenský aj európsky film (Uher, Tarkovsky...) budovania jemnej harmonickej atmosféry a implikácie magického realizmu je najpodmanivejším znakom Šulíkovho diela jeho úzke prepojenie so svetom výtvarného umenia. Mizanscéna v úzkej spolupráci s lyrickou kamerou Martina Štrbu akoby parafrázovala obrazy Maneta, Segantiniho, Millaisa a Merseho. ............. Snímka sa ako celok konštantne ponára do prírodnej spirituality, v ktorej ľahko splynie s obrazmi G. Segantiniho alebo Paula Cézana, Carla Fredrika Hilla.... V najsilnejších momentoch berie prostredie filmu divákovu myseľ do rozpoložení podobných prostrediu impresionistického Raňajkovania v tráve (Manet), Májového pikniku (Merse) alebo magického Odchodu jesene (Millais). Tvár Zuzany Šulajovej zasa neraz pripomenie Millaisovu Oféliu. Tiež so sebou prináša nádych živočíšne pulzujúcej a zároveň nežnej erotiky. Akoby sa Manetova Olympia skrížila so Švantnerovou Zunou. (13.04.2016)

...pretoŽE to bol vždy moj sen (a ten stále trvá), prežiť (a užiť) si podobné leto na chatičke, na záhrade, pookriať, urovnať si myšlienky a nejak takto * * * * *spirituálne * * * * * sa zamilovať a byť presvedčený (s hlavou v oblakoch), že je to láska na celý život...pre duše romantické..che, che, pre mňa. A tak v jednej dlhej vete: MILUJEM záhradu, resp - takto, milujem ZÁHRADU v dobrom i v tom, aká je nedokonalá, chvíľami príliš poetická, chvíľami príliš uletená, úplne mimo atmosféry, stratosféry, troposféry, mezosféry.. a pretože viem, že sme (Slováci) často viac kritickí k tomu svojmu (inak ako bratia Česi) a tu ja chcem byť nekritický. Takže silne subjektívnych * * * * * (07.09.2009)

Dobrý film. Síce sa nesie v tendenciách poetiky, ktorá mi v slovenskom filme nikdy nič nehovorila, ale zároveň je to svojou autonómnosťou a samotou nejako pútavejšie. Príbeh je rozdelený do 14 kapitol, má rozprávača, ktorým sa neskôr stáva sám hlavný hrdina Jakub - asi najlepší Luknár akého som mal možnosť vo filme vidieť - a aj keď film postráda dramatickú zápletku a je podobne ako predchádzajúci Šulíkov film Všetko čo mám rád o akejsi mozaike epizódiek, nevadilo mi to. Záhrada s domom sú prekrásnym prostredím, kde prichádzajú postavičky - častokrát veľmi bizarné aby rozprávali o živote, smrti, láske a zmierení. Jakub je konfrontovaný s minulosťou, ale nechávajú ju prejsť svojim životom ako ročné obdobia aby na sklonku roka mohol zažiť prítomnosť, pochopiť realitu a písať si vlastnú budúcnosť. Všetko je to zaobalené do petického hávu. A páči sa mi to. Možno to nemá taký význam a takú odľahčenosť ako Šulíkov Slnečný štát, ale jedná sa o film, ktorý je kompozíciou, príbehovou zložkou a prevedením originálny. Je v ňom trocha postmoderny, trocha magického realizmu, trochu rozprávkovosti a filozofie a pozornejší tam nájdu aj odkaz na Obeť od Tarkovského. Malý veľký slovenský film. (01.06.2013)

"Už ich mam všade.." - "To je dobre !! Oni ťa lieči.." - "Ale mi nič nie je.." (20.09.2016)

Aj keď nerád, musím dať takéto hodnotenie. Tento film ma jednoducho nebavil, asi bol na mňa až príliš poetický. Čakal som komédiu a zasmial som sa možno raz. Nehovorím, že je to zlý film, tie vysoké hodnotenia chápem, ale mne sa na ňom páčila najviac hudba a Zuzana Šulajová. (07.01.2009)

,,...ALE ZIMA BUDE DLHÁ. PREMNOŽILI SA OSI." ,,VIEM, HOVORIL SOM O TOM S MRAVCAMI." __ Z porevolučných slovenských filmov rozhodne najlepší (alebo aspoň jeden z najlepších) a myslím, že ostáva len čakať kedy bude niečím iným prekonaný. Otázky okolo nudnosti príbehu a toho, že sa v ňom nič nedeje až natoľko nechápem. Možno stačí iba popustiť fantáziu a predstaviť si čo všetko by sa dalo robiť s takou krásnou babou akou je Zuzka Šulajová. Načo potom nejaký ďalší dej? Možno menšiu výtku by som mal k tomu rozčleneniu do kapitol, ktorých je pomerne dosť (14), pričom každá z nich trvá približne 5 minút a dopredu sme v tom mnou veľmi neobľubovanom radošínskom nárečí oboznamovaní s tým, čo príde. Za spomenutie ešte stojí krásna hudba Vlada Godára. (napísané 5. 1. ´09) (02.01.2009)

Své životní problémy nemusí filmoví hrdinové řešit jen v nervy drásajících psychologických studiích - důkazem je jedinečný autorský film filmového i divadelního režiséra Martina Šulíka. Hlavní hrdina objevuje taje starého domu, seznamuje se s osobitou Helenou, na níž je nejvýraznější motiv návratu k přírodě: cizí pes jí bere jablko z úst, nejlepším lékem na zranění je lidská moč, pomáhá i "pobyt" v mraveništi. Její levitace nad zemí znamená, slovy otce, že všechno je konečně v pořádku. Současný svět je pojmenován výlučným způsobem, místy působí ve své bezstarostnosti až odtažitě. (21.07.2005)

Moc milý, poetický film, který pohladí duši a srdce. 🥰❤️ (30.05.2022)

Slovenské filmy mají jednu vlastnost, kterou Češi mohou jen závidět - přirozený temperament, cit, silný vztah k tradicím a kořenům (často smíšený s nerušivými iracionálními motivy) dávající jim národní osobitost. I když v poslední době je tento letitý proud skoro umlčen, stále je neokatě přítomný. A Záhrada patří mezi jeho nejčistší projevy. V porevoluční kinematografie je vůbec klenotem. Spíše než silně zobecněné téma návratu k přírodě a kořenům člověka, nabytí svobody na "zkaženém" světě zaujme samo místo - nádherně nasmínané, přetékající nostalgií a mnoha motivy, které přímo staví na tom, že působí přímo na emoce bez jakéhokoliv přispění racia, které by mělo v nejlepším případě zůstat zanecháno před bránou zahrady. Jelikož zde platí zcela jiná logika, působící na zcela jiné terče. Je jen třeba ji přijmout a nechat se jí pohltit tak jako byl k tomu sám přiveden hlavní hrdina. (07.04.2010)

Když jsem viděl ty scény jako zakuklení se do deky mezi jablíčky  (nojo, mám rád jabka) nebo produkci španělských rytmů v nechápající restauraci tak jsem si  říkál že je  stejně škoda, že už v česku a slovensku poetické filmy snad ani moc nevznikají. Nemyslím ani tak ten námět o  vypadnutí z civilace, ten už snad ani dneska není originiální a osobně nejsem žádný zelený fanatik. Ale ten námět o zahradě a pocitu komfortní zóny je krasný a univerzální.  A to mi na oplátku  ta slovenská stylizace (a la Jakubisko) tak úplně nesedí  a působí na mě trochu externě. Ale hlavně díky vybraným momentům z tého mozaiky ledasčeho a pěknému námětu i čtvrtá hvězda. (15.07.2021)