Věc: Počátek

"Odteraz sa na hviezdy budem dívať inak." Odkedy som prvý raz videl Carpenterovu legendárnu Vec, vravel som si, že by som veľmi rád videl "nórsky" prequel. O pár desaťročí neskôr mi Hollywood sen splnil. U mňa spokojnosť. Ku koncu je to síce trochu nuda, vesmírna loď vyzerá umelohmotne a zdalo sa mi, že sa tvorcovia stratili v počte postáv (najskôr sa mi zdalo, že je ich tam nejako málo a ku koncu ich tam bolo priveľa), ale body hore za náušnicu. Mám slabosť pre snežné horory a prequely. Najväčšou prednosťou scenára je, že dokáže prekvapiť. Poviete si, že je to blbosť, lebo veď vieme, ako to dopadne. Ale neviete. Teda, jasné, že viete, ale je tam plno prekvapení, ktoré z "nasledujúcej" jednotky nevyplývali. Joel Edgerton je dôstojný predchodca Kurta Russella a poteší množstvo sympatických nórskych ksichtov vo vedľajších úlohách. Gore je odporné, síce ho v niekoľkých miestach zbytočne kazí slabšie CGI, ale aj napriek tomu zaň dávam zmutovaný palec hore. Celosvetová tržba bola žiaľ nízka: pri rozpočte 38 ich snímka zarobila len biednych 31. (05.02.2017)

Některé věci by měly zkrátka zůstat u ledu... Holanďan s těžko zapamatovatelným příjmením snad až příliš snaživě prokazuje striktním dodržováním provázanosti úctu Tesařově věci a sám si tak svazuje vlastní ruce. Možná byla i chyba vydat se cestou o něco větší akčnosti (např. naprosto zbytečná scéna u startující mimozemské bárky) a když se tak nad tím zamyslíte, Věc v časové souslednosti natolik ztrácí životní aktivitu, že v případném sequelu by se už nejspíš jen schovala někam do kouta, kde by v klidu pod plechovkou s hruškovým džemem sešla věkem. O původní atmosféře paranoii a herecké osobnosti typu pána Krkonoš Russella si taky autor mohl jenom nechat zdát a tak jediné, čím snímek z roku 1982 předčil, jsou (pochopitelně) triky, kdy replikace chtivý Předmět vypadá jako něco mezi vetřelcem a Adélou, co si ještě nedala poslední chod dne. Mít však Carpenter ve své době podobné možnosti, platila by pro tento prequel první věta mého komentáře.. Jinak co se týká plombového testu, v domově důchodců mezi skleničkami s protézami by byla americká paleontoložka namydlená - pokud by však nezačala na podlaze zakopávat o titanové kloubní náhrady.. (06.01.2012)

Začnu tím, co se mi líbilo: prostředí antarktické stanice má pořád svou specifickou atmosféru a zejména prostřední pasáž, zakončená odhalováním nenakažených, má slušné napětí. Nápad s vyvrhováním neorganických předmětů je sympatický a titulkové naroubování na Carpenterův film rovněž. Někde na pomezí propasti se ocitají triky a celkové pojetí zrádného nepřítele - po roztomilých gore efektech originálu a jejich bizarní přiúchylnělosti není ani stopy, a ačkoliv digitální triky Heijningenova pokusu nejsou z nejhorších, svému předobrazu nestíhají sekundovat. Ani nemohou, jelikož zdejší potvory neustále řvou, hopsají a pobíhají, takže připomínají spíše řadové mrchy z nějaké akční videohry. Původním filmem nepostiženého diváka nová Věc možná relativně uspokojí, protože se dá stále nazvat neotřelou a ne úplně blbou (s vyjímkou úchvatně pitomého konce) podívanou, ale to je asi tak všechno. (28.11.2011)

Zcela zbytečný prequel s tou nehoráznou drzostí pojmenovat se úplně stejně jako originál, který přitom s originálem prohrává od začátku až do konce. Postavy nevýrazné, slušný groteskní design monster kazí počítačovost triků, solidně rozjetou paranoiu shazuje průhlednost děje a totálně jalový konec, kdy se sice podíváme do útrob kosmické lodi, ale neuvidíme tam absolutně nic zajímavého, jen další uzívaný finální souboj hrdinky s příšerou. Kde do nás Carpenter pálil jednu silnou scénu za druhou, tady sledujeme jednu odfláknutou scénu za druhou. Na jednu stranu se chce říct, že tahle bitva byla prohraná už předem, protože originál je jedním z nejlepších hororů všech dob, na druhou stranu se rozhodně nedá říct, že by tvůrci remaku prohráli se ctí. (24.12.2011)

Nepovažuju se za nijak zvlášť chytrého, ale u podstatné části filmů se mi bohužel daří až bolestně přesně odhadnout, jak bude vypadat, co od něj můžu čekat, jak dopadne a jaký bude můj výsledný dojem. Filmový průmysl se totiž snaží splnit zadání k výrobě komerčně úspěšného filmu a zároveň tak oslovit cílové publikum. Bylo jaksi jasné, že děj prequellu legendární Carpenterovy Věci se nemůže odehrávat mezi desítkou Norů na odlehlé antarktické základě, protože rozhodující tržby pořád ještě dělá americký trh a americký divák je opravdu sebestředný, takže pokusy zasadit nějaký trhák mezi evropské, asijské nebo jihoamerické hrdiny až na výjimky nedopadá dobře. Bylo nutné taky zohlednit ženské publikum a posun v konání ženských hrdinek, které se od 80. let zatraceně emancipovaly a táhnou leckterý akční film. Stejně tak bylo nutné zohlednit významnou americkou národnostní menšinu, a tak nám z toho vyšla sestava hlavních postav. Filmový děj se od 80. let taky výrazně zrychlil a publikum hodně omládlo, takže tomu se taky muselo vyjít vstříc. Mimochodem na úkor kvality filmu, protože Matthijs van Heijningen sice zjevně Carpentera obdivuje a snaží se jít v jeho stopách, nicméně evidentně nechápe, v čem spočívala kvalita původního filmu. V něm hrála dominantní roli paranoidní atmosféra kolektivní nedůvěry, hysterie, plíživého strachu z nejistoty, komu se dá ještě věřit. Jestli něco v Heijningenově snímku schází, je to právě atmosféra. Carpenter pracoval s dlouhými záběry a klíčovými scénami u něj nebyly ty, kdy se Věc klube z lidských těl, ale ty, kde se konfrontovali polárníci mezi sebou. Jestliže dokázali hororoví fanoušci dlouze diskutovat o tom, jak se dostal na polární základnu plamenomet, v Heijningenově filmu těch logických děr a zjevných nesmyslů nacházím nesrovnatelně víc. Nejde o žádný průšvih, dokonce v rámci žánru jde možná o poctivý průměr daný především atraktivitou předlohy, ale kvalitě původního Carpenterova filmu se jeho následovník nepřiblížil ani vzdáleně. Předpokládal jsem, že to tak dopadne, a premiéře v kině jsem se vyhnul, nebyl jsem tedy ani zklamaný. Celkový dojem: 40 %. (11.02.2012)