Ony

Povrchní, dosebezahleděný pseudoart, který se svoji tezovitost snaží maskovat zpřítomněním rozpravy nad prostitucí a sexem v samotném vyprávění (interview Binoche s děvčaty) a obohacovat ji o další rozměr v osobní rovině novinářky, ale ani jedno nefunguje. Střídání časových rovin je matoucí a nemotivované, explicitní sexuální scény až příliš okatě šokantní (byť scéna "se šampusem" má znepokojující efekt), majestátní Beethoven působí jen nabubřele. Je to podobné některým filmům Alice Nellis v tom, že se tu mimo jiné ukazuje "utrpení" zabezpečených příslušníků vyšší střední třídy, kteří se vztekají nad tím, že jim nejde zavřít přecpaná lednička. Jinak je zajímavé, že Juliette Binoche, která ve své kariéře ztvárňuje takřka bezvýhradně ženské postavy zabývající se uměním, tu hraje "pouze" žurnalistku (byť je to humanitní směr), která ovšem (!) alespoň poslouchá rádio Classic (a vsadím se, že si to tam sama prosadila). Jak ji mám jinak moc rád, tady šlápla vedle. A doufám, že nový flim Malgoszky Szumowské o homosexuálním knězovi vytěží svoje kontroverzní téma mnohem lépe. (28.01.2013)

To co mi udrželo po celou dobu zájem o snímek a zájem o to ho dokoukat byla správná francouzská "elegantní atmosféra". Plná jednoduchých "classy" interiérů a prostředí vůbec, vážné hudby a motivů ze všedního života,které byly podané velmi lidsky a nenuceně. To všechno bylo možná lehce v kontrastu s tím, o čem film je, ale možná právě ten "rozpor" vyzdvihuje oba motivy- jak ten s prostitucí, tak ten s osobním životem. Takhle zpětně se mi hodně líbilo pojetí času i když přiznávám, že to pro mě bylo ze začátku místy lehce chaotické. V závěru jsem si nebyla jistá, jestli už vše nebylo trochu moc nucené a "umělohmotné", ale shodla jsem se sama se sebou, že to ještě nepřekročilo tu imaginární lajnu. (18.01.2015)

Je pro mě překvapivé, jak některé místní komentátory minulo sdělení snímku. Soustředíc se na domnělou vyprázdněnost "utrpení" vyšší střední třídy se zaseknutou ledničkou a "odhalujíc" prý pseudoartové zobrazení "pouhé" novinářky účelově poslouchající radio Classic (wtf), opomíjí, že Szumovská ukazuje na tato pozlátka - formálně reprezentující mezitřídní/mezigenerační distanc -, dekonstruuje jejich porcelánovou krustu a staví paralelu mezi cestou životem novinářčiných informátorek a tím, jak žije ona sama. Na tom není nic do sebe zahleděného ani samoúčelně uměleckého. Elles naopak vykresluje - a nutno říct, že přehledně, nikoliv zmateně nebo nemotivovaně -, sociální realitu s ohledem na její rozostřený charakter. Sděluje nám zřetelně: ne, kdo si vydělává tělem, není jen šlapka nebo jen oběť. Nemá z toho jen potěšení nebo jen zničený život. Nejde jen o jejich autonomní rozhodnutí nebo jen o důsledek problémů systému. A ne, "vydělávání tělem" nelze redukovat jen na situaci, kdy zavolá cizí člověk a ráno nechá peníze na nočním stolku a nejde o téma, která se týká jen a pouze dané ženy. Snímek se soustředí na hranice třídní, generační, genderové, vzdělanostní, situační a další. Staví mezi nimi nepříjemné paralely a až na přehnaně archetypálního manžela zůstává v uvěřitelně nejednoznačné rovině. Nejde o pseudoart, ale o příjemně komplexní náhled na sexualitu jako nástroj, připsanou roli a hybatele dění. (25.09.2016)

Tak jsem se rozhodl navštívit Francouzský filmový festival v Praze a zvolil si film, který místy dost explicitně ukazoval dva příběhy dvou mladých vysokoškolaček z Paříže. Zase to ale nebylo tak drsný, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Malgorzata zvolila jemnou techniku kamerových záběrů a tak jsem si místy občas akorát říkal, že kdyby se kamera posunula o pár milimetrů vedle, tak už je z toho regulérní soft porno....ale pořád porno. Na druhou stranu jsem čekal zajímavější příběh. Třeba té postavě, co jí hrála Juliette Binoche jsem vůbec nerozuměl. Já třeba chápu, že je umělkyně, jako plno Francouzů. Jenžeta její rodina nebo některé její chování bylo úplně mimo. Závěr pak jak kdyby vyšuměl do prázdna. Proč tam vlastně vůbec ta rodina byla? No a nakonec mi taky došlo, že ona ten článek v tom filmu vlastně ani nedopsala...a to se tam s ním hodinu a půl vysloveně sere. (24.11.2014)

Středostavovská novinářka si v poklidu žije ve svém nefunkčním manželství. Při shánění materiálu pro článek o prostituci studentek se setká s jinou realitou: sex stále ještě existuje. Chce to vyzkoušet s manželem, ale ten si na díry pořídil nejnovější model vrtačky. Čekal jsem moralizování ve smyslu "prostituce je špatná" a "za to může dnešní společnost", dočkal jsem se spíš zobrazení mezigeneračního a hlavně mezitřídního neporozumění. Hodnocení někde mezi 3-4* (30.03.2012)