Reklama

Reklama

Netradiční životopisný film o ruské básnířce Anně Barkovové (1901–1976). Sovětské Rusko, rok 1921 - mladičká Anna má před sebou hvězdnou kariéru, právě jí vychází první sbírka, prý bude největší ruskou básnířkou, která zastíní samotného Puškina. O pár let později už se ale tísní v nákladním vagónu, který směřuje do neobydlených stepí Kazachstánu. Nebude to její jediná cesta ani její jediný lágr. Básnířka Anna Alexandrovna Barkovová strávila v táborech sovětského Gulagu a ve vyhnanství 22 let svého života. Název filmu 8 hlav šílenství odkazuje ke stejnojmenné novele Anny Barkovové, ale i k osmi hlavám - kapitolám, do nichž je snímek rozčleněn. Kapitoly mají každá svůj odlišný styl, a každá přenáší diváka do jiného období života básnířky. Jako celek pak skládají strhující příběh výjimečně nadané umělkyně unášené dějinnými událostmi 20. století v Sovětském svazu. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (66)

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Artový divnofilm, který stojí na... On vlastně asi na ničem nestojí, byť je tam několik dobrých momentů a jeden vyloženě skvělý (pár scén doprovázených něčím, co považuju za zhudebněnou báseň Barkovové, ale jelikož jsem od ní nečetl ni čárku, tak netuším), bohužel to ale hrozně padá s Anetou Langerovou, která prostě nezvládá hrát natolik, jak je potřeba a tady by se hodila herečka sakra zkušená, aby zvládla tolik směrů, kterými se film ubírá (střídá se drama, nadsázka, ironie...) a navíc je to film vzácně rozfragmentovaný a všeobecně hrozně bizarní , ale bohužel, ne v tom dobrém smyslu slova. Ne že by nebyla cítit snaha, ale výsledek je prostě často nudný a nezábavný, byť originální. A nám, ignorantům, co Barkovovou neznáme, to o ní neřekne vůbec, ale vůbec nic. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Po Unaveni sluncem jsem chtěl tématicky navázat dalším filmem, vždyť se to časově skoro kryje, ale skok to byl i tak... Už jsem se na něj chystal déle. Ale bylo to jak přesednout z BMW do Trabantu. Nevím koho napadlo a proč do hlavní role obsadit Anetu Langerovou, ale byl to krok zcela mimo. Aneta je výborná textařka, dobrá zpěvačka ale bídná herečka. Její kukuč bubáka, který nosí i obvykle mně ve filmu, kde jej ještě zdůrazňovala mračením vysloveně prudil. Její častý oční kontakt s kamerou (byť evidentně záměrný) mi vadil, rušil a prostě mi Langerová do filmu nesedla i když s přihmouřením všech očí a s notnou dávkou chtění (hlavně díky svému nosu) Anně Barkovové lehce podobná byla. Film se odehrává v osmi kapitolách a každá z nich mapuje (nechronologicky) část života této mně neznámé ruské básnířky. První hlava začínala poměrně slibně, když si to vlak uháněl stepí kamsi na daleký východ... Pak ale začaly další hlavy s graficky upraveným obrazem, který byl sice nápaditý, ale mně tam nesedl. Nevím jestli to mělo být takto záměrně ártové, nebo si tím tvůrci kompenzovali nedostatečný rozpočet, prostě to bylo celé podivné... Jednotlivé scény z gulagů díky mému zájmu o toto období chápu a snad chápu i to co tím vším tvůrci chtěli říci, zpracování bylo ale ubohé i herecké výkony. Bylo to prostě takové vymydlené Vyprávěj z gulagu, kde všichni herci mají vizáž zdravých a dobře živených lidí, jen jim pod oči nakreslili v kostymérně kruhy a řekli jim ať se tváří smutně, tupě zírají do země a ať se jakoby třesou zimou - tedy krom Anety, která naopak občas měla zprudka kouknout do kamery. Tvorbu Barkovové neznám. Mám ale v úctě všechny ty miliony zabitých, odvlečených, utýraných v ruských lágrech pro nic za nic jen proto, že nějakému odpornému bolševikovi či udavači se dotyčný znelíbil. Proto si myslím, že všechny filmy o těchto zločinech pojednávající mají svůj velký smysl. Je jen škoda, že když už se točí a věnují se tomu peníze a čas, není to děláno srozumitelnější formou pro širší diváctvo, pro které už tak jsou dnes perzekuce nevinných lidí za Stalinistického Ruska samy o sobě velmi okrajová záležitost jejich zájmu. Pokud vůbec. Dvě nasolené ryby. Jedna za snahu a druhá z jen z úcty. * * ()

Reklama

misterz 

všechny recenze uživatele

Ach bože, to som zase stúpil do sračky... Nechápem, ako môže niekto toto natočiť a vydávať to za film. Až mi je z toho na smiech, nudné leporelo je hodnotnejšie. Myslím, že sa to páčilo iba Langerovej a režisérke. A to pritom životopisné filmy zbožňujem. To máte tak, keď sa hovno vyškriabe na policu a myslí si, že je brusinkový džem, absolútne nula bodov. O čom to bolo? Neviem, asi o žienke čo sa poflakovala po väzniciach, až jej to podkopalo zdravie. Ale čo z toho, prečo, načo, začo? A k tom ešte Fialová, ako keby toho bolo málo. Odpad nedávam iba z milosti. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Osm hlav je vyprávěno filmařskou makarónštinou, která je ve výsledku srozumitelná, chvílemi překvapivě humorná v dobrém slova smyslu a chvílemi ve špatném. Nejde o přímočarou honbu za silným biografickým příběhem, což se mi líbí, ale na druhou stranu mě film nechal poměrně chladnou. Silněji než cokoli jiného ve mně rezonuje "odrhovačka" Lagernaja v podání Jevgenije Rubilina. Asi bych se nebránila druhé projekci – v jiném rozpoložení to třeba budu vnímat jinak. PS: Trochu podobný závan čehosi jako Hlava-ruce-srdce. ()

verbal odpad!

všechny recenze uživatele

Oj ty nesčastnyj nabljudatěl, što v žertvu žizň dolžen dať, etovo nikto nezaslužiť, eto jesť núžno pajebať!!! A teď sledujte, jaký mám fantastický cit pro rytmiku veledíla vylízaných ruských básnířek a dokážu ji skvěle vizualizovat: Prázdná, přeukrutně dlouhá chodba s dubovými parketami, po ní potácivě kráčí slizká neherecká lesba s dokonale koženým, existenciálně strnulým výrazem typu „Právě jsem viděla žalud!!!“, okovaným podpatkem klepe ve valčíkovém rytmu do podlahy, zasněně prstí obložení stěn a do ťukavého ticha této chodby smrti asi tak tisíckrát procítěně zazní onen osudově gradientní verš výše uvedené prudce lartpourlartové poémy – pajebať, pajebať, pajebať, pajebať, pajebať …. - každé další pajebať tišeji než to předchozí, přičemž každé desáté vkusně doprovodí hasičská kvarta Hóó-Řííí, zahraná na maximálně ohulené varhany. Och, také cítíte to fatální mrazení v klitorisu jako já, holky?! Tak, půlku scénáře mám hotovou, no a v té druhé jen strnulou lesbu stěhováci přenesou do kamenné kobky a na vymrzlý buzerplac, načež vesele „pojebáváme“ dál, až dokud vyděšenému divákovi hrůzou neslezou nehty, totálně nezdřevění prdel a uvaděč konstatuje mozkovou smrt. Na druhé straně ovšem klobouk dolů! Měla-li tato brutálně nehumánní forma audiovizuálního teroru přiblížit publiku pocity utrpení nepochopené jeblé piče ve stalinistickém lágru, povedlo se to fuckt na jedničku. Já trpěl jako zvíře a z fleku bych se místo něčeho takového raději okamžitě nechal deportovat do Gulagu na dvacet …, tak ne, bylo to vskutku úděsné zvěrstvo, takže na třicet let, a cítil bych se tam jako v ráji! Doufám, že to bylo jediné šlápnutí do hovna a další den popičovního festiválku mě z toho včerejšího ukrutného komatu probere. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (15)

  • Jednoho z mužů v redakci novin (po 34. minutě) ztvárnil spisovatel Jáchym Topol. Ten později zároveň pokřtil CD se soundtrackem k filmu. (urzug)
  • Režisérka Marta Nováková hledala pro hlavní představitelku výraznou osobnost spíše než v hereckých kruzích mezi ruskými hudebnicemi, výtvarnicemi či tanečnicemi. S Anetou Langerovou se původně setkala kvůli tomu, aby do filmu nazpívala „lágrovou odrhovačku“ v ruském jazyce. (Olík)

Reklama

Reklama