Zoufalci

Neznám naivnější položku pseudointelektuálního blouznění, než je útěk před zkažeností města do lesů, vod a strání. Autoři se neúspěšně pokouší těmhle zastydle pubertálním představám, se kterými se většina populace vyrovná v období dospívání, podsunout existenciální naléhavost a hloubku. V pozadí tohodle "umění pro umění" lze vytušit vliv alma mater FAMU. (13.02.2011)

Pro mě jeden, z poslední doby, nejpovedenější český film. Téma ze života o tom, jak mladí kamarádi, kteří mají každý nějaký problém, se dohodnou na něčem, co je očividně neuskutečnitelné, ale strašně moc po tom touží. Stále jsem si říkala a představovala závěry, jak by to mohlo dopadnout a existovaly u mě různé varianty. Nejvíc se mi líbil ten zápal, ta touha po změně svého života a dialogy a prostředí, které odpovídalo současné české situaci. Výkony byly pro mě zcela předsvědčivé a nepřišlo mi to vůbec nějak uměle vytvořené. (28.09.2011)

Film má mnoho silných scén, na které se jen tak nezapomene. (06.10.2009)

Život je občas tvrdý. Dnešní postupně točené české komedie už nestojí pomalu za nic. Táto se ještě dobře sledovala, ale taky už měla náběh na nudný film. Bylo zajímavé sledovat osudy různých lidí, avšak společných přátel. 50% (20.02.2012)

Takový mini Samotáři. nikterak dosahující těchto kvalit, ale i přesto slušně koukatelné a protkané nejrůznějšími klacky (haluzemi, chcete-li). Milujeme včely, milujeme je → https://www.youtube.com/watch?v=uvYkTeQKF9E (09.07.2020)

Zoufalci jsou filmem o nešťastných lidech neschopných se vymanit ze svých nezáviděníhodných životů. Jsou ale také filmem o pár přátelích, kteří dokážou čelit svým prohrám a opravdu změnit svůj život. Celovečerní debut nadějné režisérky Jitky Rudolfové tak stojí v kinech určitě za povšimnutí, už proto, že svou poetičností a skvělými hereckými výkony vybočuje z celé řady filmů o zoufalých hrdinech s pošlapanými sny. Rudolfová vypráví tento příběh zajímavým způsobem. Zatímco první hodina slouží k seznámení se všemi hlavními postavami, přičemž se vám musí zákonitě některé plést a některé vůbec nezaregistrujete (proto taky Rudolfová do jisté míry sází na zaškatulkování a neměnný charakter svých postav), druhá polovina filmu nám ukazuje takový malý sociální experiment, kdy se šest velmi odlišných osobností zavře před světem na opuštěném statku. Film proto vyznívá roztříštěně a nezáživně hlavně ve zdlouhavém představování hrdinů, kdy sledujeme různé momenty z jejich životů, které nám mají povědět, proč má být zrovna tato postava zoufalec. U poloviny scének zjistíte, že něco velmi podobného se stalo i vám, u další poloviny pak docházíte ke zjištění, že se nemůžete a snad ani nechcete identifikovat s žádnou z postav. A že se na konci ukáže, že nic není tak, jak jsme si mysleli, je dobrá zpráva pro všechny – snímek nekončí tradičně českým smutně otevřeným koncem, ale nechává jakousi naději pro všechny hrdiny. (15.11.2009)

Pokud Vám náhodou táhne pomalu na třicet, dosud se Vám nepovedlo dostudovat, nejste kdovíjak atraktivní, žijete sami nebo s blbcem, zmateně střídáte města a zaměstnání a hlavně vůbec netušíte, co se to po vás vlastně chce a kam se poděli všichni kamarádi (a taky se umíte pořádně ožrat a zavzpomínat na starý časy), pak je tohle film přesně pro vás. U mě jednoznačně Rudolfová zvítězila v soutěži o generační výpověď nad Zelenkou, Ondříčkem a dalšími, je prosta pózy, dala dohromady boží herce a já se moc těšim na její další film. A pokud by se někam jelo (třeba do Mongolska), nezapomeňte mě tu. (17.11.2009)

Jitka Rudolfová se sice snažila natočit existencionální výpověď generace na pokraji středního věku, nicméně bohužel, i přestože měl film ze začátku pořádně našlápnuto, zůstala někde (ani ne) na půli cesty.... Od úvodních titulků sledujeme životní zápolení, city a pocity několika třicátníků, které jsou podávány dokumentaristickým stylem, což je velmi příjemné a navíc i velmi osobité, protože spousta lidí na pokraji stejných životních mezníků se s hrdiny prostě musí ztotožňovat....(...aneb, koukáte vlastně na epizody z vlastního života...). Zhruba v polovině filmu se všichni přátelé společně stěhují na farmu a veškerá zajímavost i vtip se vytrácí, aby v závěru zcela vyšumněl do nevýrazného, příběhově nepochopitelného a myšlenkově prázdného finále... Velká škoda skvěle rozjeté a následně bezmilostně umrtvené příběhové linie, ze které mohl být debut jako víno... Dobře vybraní herci, zajímavá práce s kamerou i hudbou, originální režie, ale.....:( **1/2 (19.11.2009)

Film s melancholickým hůmorem. Excelující Simona Babčáková. (08.07.2011)

Nie celkom zúfalý pokus o zobrazenie zúfalých ľudí v zúfalých situáciách. Dej skoro žiadny, ak si odmyslím presúvanie z miesta na miesto a nakoniec na farmu. Výpoveď v tom je, ale mne sa to vôbec nepáčilo. (23.07.2013)

celkom vydarený snímok, ktorý však trpí vďaka množstvu postáv, ktorým sa chce venovať. Určite si ale vďaka tomu množstvu každý nájde to svoje... (07.10.2009)

Nuda od začátku do konce, název naprosto vystihuje celý film, zoufalé naprosto od první minuty po tu poslední, nikdy více! (13.09.2010)

Říkal jsem si během filmu - mít tak jejich kuráž! A pak se ukázalo, že ani oni ji tak úplně neměli. Zajímavá hra s časovou sousledností. Docela by mě zajímalo, jak by to mohlo být dál. Nebude dvojka? :-) Recenze v Cinemě (Aleš Smutný) je podle mě úplně mimo. Zřejmě žije v nějakém paralelním světě... (16.11.2009)

Nic tak hezky neuzavře příjemnou neděli dvou třicátníků, než hodně povedený film o třicátnících.. Při pár momentech až zamrazí, jak dobře jsou ze života odkoukané..Až na to, že mně se v Praze ještě pořád dost líbí. Že by se českému filmu pomalu blýskalo na lepší časy (Protektor, 2 sezony..)? (02.12.2009)

Byli mi sympatičtí, tihle Zoufalci. Jeden vedle druhého - každý zoufalý jiným, a přesto hodně podobným způsobem. Místy tedy opravdu hodně černá komedie, která mě bavila. Od začátku až do konce. (30.12.2009)

Au... (24.06.2011)

Jako debut ok. První polodokumentární půlka filmu mĕ dost nudila. Ani druhá není o moc svižnĕjší. A život s dvěma homokládama to taky nevytrh. (01.01.2015)

to, proč režisérka používá tolik detailů a polocelků, jak tady někdo vtipně poznamenal, podle mě vychází z podprahové nesoudržnosti vyprávění (úmyslně nepoužívám slovo příběh, protože naraci tady představuje prakticky pouze psychologický vývoj postav v jednom životním momentu), vychází z obavy, že se jí všichni hrdinové rozutečou, pokud je neuzavře těsně v obrazovém rámu - čímž zároveň říkám, že hrdinové mají tolik vnitřní energie a nezávislosti na režisérce, že by utéct kdykoli mohli. Přes všechnu zdánlivou tematickou podobnost osudů a duševní spřízněnost postav (obsažená již v názvu filmu, který má opět jednotící funkci - zahrnout všechny do jedné množiny) je totiž kaleidoskop jejich životů příliš rozstříštěný. Jednotliví lidé jsou násilím autorčiny výpovědi vytrženi ze svých vlastních "přirozených, žitých světů" (a toto je otázka konceptu, nikoli umělecké zkratky, kterou režisérka charakterizuje zázemi i minulost hrdinů), a to jen jakoby za účelem jejich typizace a propojení. Filmu tak nejvíc chybí konfrontace s jinou hodnotovou perspektivou, s jinými světy, životními styly, se kterými se člověk bězně setkává každý den a musí se s nimi neustále vyrovnávat - ani venkov neslouží jako nějaké taková cizí perspektiva (viz Sláma), ale zase naopak jako ideální úběžník, ke kterému zúčastnění směřují téměř jako k bodu svého vykoupení. Tímto film někdy působí navzdory své kompaktnosti, navzdory všem realistickým a věrně odpozorovaným detailům jen jako experimentální laboratoř autorky, i když ten konec naznačuje minimálně jedno takové otevření ... (17.11.2009)

Absolventský film mladé české režisérky neměl nejlepší recenze, takže jsem na něj nešla s nějakým zvláštním očekáváním, ale hlavně ze zvědavosti, jak si filmaři bilancování třicátníků vůbec představují./// Výsledek mě příjemně překvapil. Filmu je vytýkáno, že je sledem relativně samostatných scén, aniž by se namáhal s vyprávěním příběhu, ale mě momentálně mi vyhovovalo, že se nemusím držet žádných myšlenkových pochodů. Na druhou stranu chápu, že to může být považováno za nedostatek./// Nemůžu říct, že bych film zařadila jednoznačně jako komedii - i když jsem se v některých scénách fakt bavila. Moc se mi líbila postava homosexuála Tondy - kvůli němu se na film podívám i někdy příště, až nám ho pustěj v tv... Bez něj bych nějak neměla důvod... Výborná je ve své roli i Simona Babčáková, ale v kontextu snímku na autenticitě ubírá, že na tváři S. Babčákové je vidět, že už má něco odžito, takže ve skupině s ostatními nevypadají jako spolužáci. Prostě postava i herečka dobrá, ale zasazená měla být do jiného prostředí (spíš do jiného filmu). Ostatně myslím si, že právě její postava v jejím podání s "výtečným" životním partnerem, jak ho měla v tomto scénáři, by mohla vystačit na samostatný film, s tím zde opomenutým příběhem./// Název filmu mi připadá přeceněný - až na jednoho zoufalce (spíš egoistického ješitného blba), jehož telefonát výborně doplňuje závěrečné titulky, to zas až takoví zoufalci nejsou :-). Vysvětlím: každý má jen jeden svůj větší problém (a kdo nemá?), většinou vztahový, který jim naštěstí nezasahuje do realizace.. prostě dostanou se na nějakou křižovatku, ale mohou volit, jak dál, je tam cesta ven, zoufalost by to byla, kdyby neměli variantu a sebe navzájem./// Rudolfová mě svým dílem příjemně překvapila a doufám, že udrží nasazenou laťku. (28.11.2009)

24. 08. 2010 (213.); vyřešení současné situace hlavních protagonistů je zoufalé (24.08.2010)