Opustit Las Vegas

Hodne husty drama a zaroven nevsedni romantika mezi alkoholikem a slapkou. Nicolas Cage je tady fakt bravurni, urcite predvadi jeden ze svejch nejlepsich vykonu, ale rek bych, ze na tom ma taky velkej podil postava, kterou hraje. Na alkoholika se proste perfektne hodil a jeho postava je skvele napsana. Taky je dobre, ze je Cage na scene prakticky porad, v tech momentech, kdy neni, je film krapet slabsi. Ale rozhodne pravem oskar pro Cage. Elisabeth Sue se taky snazi, ale Cage tu proste kazdyho zastini. Taky je fajn, ze Ben neni jen nejakej ubohej chcipacek, ale chlap, co uz nevi, proc zacal pit, ale chce to dotahnout az do konce. A rozhodne tu zadnej happy-end necekejte. A prislo mi, ze ackoliv ve filmu nejsou nejake moc radostne chvilky a neni ani sekunda, kdy by Cage nebyl ozralej, ze i presto je film v jistym smyslu milej a vtipnej. Proste to na me nevyznelo tak moc drsne. Coz rozhodne neni vytka, ale spis pochvala. Ale je to tim, ze je Ben sympatak, nikoho se svym problemem neotravuje a bere to z humorem. Taky se mi libila kamera, ruzny prelety nad Las Vegas atd. a hudba, i kdyz je to styl, kterej bych si asi nikdy nepustil, mi do filmu skvele sedla a libila se mi. Cage by mel dostavat vic takovejhle roli. (03.04.2007)

Drama, které především nabízí spoustu situací k zamyšlení. Ať už v otázkách vztahů a "povolání" obou hlavních protagonistů, Cage a E. Shue. Vynikající herecké výkony stály za věrným zobrazením jejich charakterů a za to zaslouží potlesk. Vývoj pesimistického a pro někoho asi nezáživného děje už je na zvážení.... Zajímavosti: Jelikož Cage i Shue měli "jiné" zájmy (alkohol a prostituce), probíhalo natáčení v období několika let... :-) 70% (20.09.2009)

Jak sebezničující Ben potkal prostitutku Seru aneb depresivně syrové lovestory, ke které se těžko hledá přirovnání. Dvě existence v městě nekonečných večírků, pití a hazardu. Láska v nejsurovější formě, jakou si lze představit. Zbývající čas utíká a všechny snahy změnit druhého odchází a samotná podstata lásky, být s někým, zůstává. Na první pohled jsem nechápal, v čem je všechno to kouzlo (a chvílemi ze začátku byl i film silně nepřístupný a těžkopádný), ale po zamyšlení na konci filmu jsem pochopil, že Mike Figgis přesně do detailu věděl, co a jak chce ukázat. Přes všechnu tu hudbu v pozadí, která mi až trochu neseděla (bylo jí příliš a jednotvárné), až po smutně skutečného alkoholika Bena a nádhernou Seru. Tohle je příběh Pretty Woman v Las Vegas, který není pro ženy očekávající happyend ani zamilované pohledy a vtípky. Jde o příběh muže, který se zamiluje do prostitutky. Ta jeho city nejen opětuje, ale také je schopna svého milovaného následovat do syrového závěru, který byl nevyhnutelný stejně jako jejich vztah. Neobyčejné kouzlo filmu také dodává scénář, který se v podstatě s divákem vůbec nemazlí a všechnu milost a otázky "proč" nechává nezodpovězené a pouze naznačené. Není jednoduché pustit si styl filmu k tělu, ale pokud mu to dovolíte, vrátí vám destruktivní lásku bez řečí a pozlátek. Kdyby mi někdo řekl, že tohle je po tajnu natočená realita, vůbec bych se nedivil a jen se (opět) smutně zachvěl... Ta pátá hvězdička je za výsledný pocit z filmu, který předčí jeho samotné sledování a skoro i herecké výkony obou hlavních postav.... (31.07.2009)

Po Štamgastovi s Mickeym Rourkem druhý film, u kterého doporučuji mít po ruce lahev whisky (případně whiskey). U takovýho filmu se chlastat musí! Nicolas Cage je sice ztroskotanec, ale jistě v divákovi způsobí jen příjemné pocity. Bohém, co nemá nouzi o prachy ani o žízeň. Dilema, zda je lepší whisky nebo nadržená ženská je zde vyřešeno. Nejlepší je chlast požívanej přímo z ženskýho těla! Jen dodávám, že je k filmu taky výtečná hudba. Slabších, ale přece jen 5*. (31.08.2010)

Nikdy bych nevěřila, že mě nadchne sebedestruktivní troska, kterou ke všemu ztvární Nicolas Cage... nicméně je tomu tak - film se houpe na ustálené emoční hladině, bez výraznějších vzruchů, přesto nedovolí odpoutat zrak od obrazu, je jedním velkým flámem i kocovinou zároveň, bez toho, aby z diváka doloval sentiment či obdiv, stává se pouze svědkem jednoho z mnoha zmařených životů kolem nás, a to nebývale autentickou formou. Nad případem Sery i méně uvěřitelným společným soužitím už tolik nejásám, ale musím přiznat, že Elizabeth Shue byla velmi příjemným společníkem a dobře se na ní dívalo. (22.11.2010)