Opustit Las Vegas

Být ožralý je pro něj setrvalý stav. Sugestivní romance přináší na scénu dva outsidery, kteří zřejmě promarnili (stále svůj poměrně mladý) život, nyní se našli a asi to spolu nějak doklepou. Respektive jistý Ben dostal padáka, prodal všechno, co mu zbylo, a rozhodl se vyrazit do Las Vegas na svou poslední velkou party. Bary tam na zavírací hodiny kašlou, stejně jako on kašle na to, že kdysi měl svou hrdost. Tu u nejrůznějších klientů ztrácí i prostitutka Sera, která trpí výstupy násilnického ruského pasáka a která tak trochu rezignovala na lepší příští. Dva osamělí zoufalci, co na sebe zbyli. O tenhle námět byl zájem. Studiím prý ovšem vadilo, že nemá optimistické vyústění. Té deprese na ně bylo asi až moc, ač nezažijeme úplně situace, kdy by se Ben válel ve svých výkalech nebo mu jeho Sera otírala pusu od zvratků. Pochopitelně víme, co se stalo s autorem předlohy, a samozřejmě víme, jak skvělý v tomhle kusu Nicolas Cage je. A že si sošku sakra zasloužil (stejně jako za Adaptaci, u které měl ale smůlu). Neukázněná kamera těší, atmosféra nekončících nocí je působivá, Elisabeth Shue velmi mile překvapuje. Ale ubral bych několik songů, už mě lehce iritovaly. 80% (17.10.2016)

Scénář: Mike Figgis .. Depkoidní, romanticky nasládlé drama dvou zoufalců a životních ztroskotanců. Nicolas Cage i málo známá (ovšem moc krásná) Elisabeth Shue předvádí excelentní herecké výkony, ale v celku není moc co obdivovat. Snad jen exnutí půllitrovky tvrdého alkoholu by bylo obdivuhodné, kdyby to nebylo ve filmu.. In vino veritas. (02.11.2006)

Hodně depresivní film o závisloti na alkoholu a vlastně je trochu i o prostituci. Nicolas se fakt předvedl, role Bena patří k jeho nejlepším a opravdu jsem mu ji věřil. Elisabeth se taky snažila, ale bohužel jsem měl problém uvěřit motivu jejího chování. Hodnotím 4* a doporučuju zvláště těm, kteří znají Nicolase pouze z akčních filmů. (02.08.2009)

Rozhodně pět hvězdiček. Pořád jsem čekal, kdy ten zlý sen skončí, kdy se něco ve filmu probudí a začne na mě dýchat světlo, když už jsem viděl díru v ledu, ze které hlavní hrdinové mohli vyplavat, tak je to najednou stáhlo dolů. Podobné deprese sálá snad už jen Cesta (2009 od Hillcoata; V. Mortensen). Tak upřímně pravdivé, až to vážně bolí, měl jsem pocit, že takový film v člověku zanechá následky, nebo ne - nebo jen otevře oči. (19.07.2010)

Jeden z nejsmutnějších a nejtvrdších filmů, co jsem kdy viděl. Kdo koho potřeboval víc? On ji, jako andělskou kurvu, poslední milou duši, Chárona, který ho převeze na bárce plné chlastu na druhý břeh Styxu? Nebo Ona jeho, rytíře na bílém koni v posledním tažení, zbytky jehož lidskosti už dokáže vidět pouze ona, který pro ní představuje někoho, kdo potřebuje pomoc ještě víc než ona sama...? Jestli je Strach a hnus z Las Vegas jednou z mých nejmilejších komedií, je pro mě Leaving Las Vegas jedním z nejlepších dramatů a nejzvláštnějších příběhů lásky. Hluboko smekám před oběma herci a před Mikem Figgisem, bez jehož pojetí a výběru hudby by film nebyl tím čím je... 90% (18.06.2007)