Strieborný vietor
Silvery Wind
Režie:
Václav KrškaScénář:
Václav KrškaKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Eduard Cupák, František Šlégr, Marie Brožová, Radovan Lukavský, Vladimír Ráž, Bedřich Vrbský, Jana Rybářová, Josef Vinklář, Oldřich Slavík (více)Obsahy(1)
V malém jihočeském městě, mezi kamarády z gymnázia a v úzkoprsé společnosti dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin (E. Cupák) první platonickou lásku k mladé Aničce Karasové (Jana Rybářová). Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých, z nichž jen někteří mají pro jeho pocity pochopení. Ratkin se nechává unášet bohatstvím svých citových zážitků. Ani zlá vůle místního katechety, pomluvy bytné, svody neukojené vdovy ze sousedství a nakonec ani nemilosrdný osud nemohou přehlušit hlas „stříbrného větru“, zpívajícího píseň mládí a lásky… Lyrický román "Stříbrný vítr" byl již druhým „šrámkovským“ filmem režiséra Václava Kršky. První byl Měsíc nad řekou z roku 1953. Fráňa Šrámek byl básníkem mládí. Jeho díla jsou křehkou lyrickou písní mladých smyslů, jemné psychologie, postřehu a náladové sugesce. K atmosféře filmové přepisu přispěly i procítěné výkony nesmírně citlivě vedených herců, z nichž zaujala hlavně tehdejší mladší generace, reprezentovaná lyrickým Eduardem Cupákem, ale i Janou Rybářovou a dalšími představiteli Ratkinových spolužáků. Na dobrém výsledku má velký podíl i lyrická hudba Jiřího Srnky a nostalgicky laděná obrazové kompozice kameramana Ferdinanda Pečenky. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Fráňu Šrámka mám moc ráda a Eduard Cupák je v Krškově filmu přesně takový, jaký by měl být Jeník Ratkin. Mládí je sice krásné, ale těžké období. Spousta iluzí o lásce, o životě...a pak přichází zklamání. Ty krásné verše, které Jeník recituje, znám všechny nazpaměť už celá léta, nedají se zapomenout. Okouzlovaly mě kdysi a okouzlují i dnes. Výborní herci - Ráž, Lukavský, Lackovič...a půvabná Jana Rybářová (krásná scéna na kolotoči). Nejlepší role Eduarda Cupáka - věčně mladý Jeník Ratkin. ()
Krásně vystavěný poetický příběh. Přehnané, dobře zahrané a umístěné do snově stylizovaných lokací. Slunečníky neměly chybu. *** Ve zkratce: Ratkine, Ratkine, tys to teda vykoumal. Za 5. ()
Krásný poetický film, na nějž bylo radost se dívat. Pohádková atmosféra i hudba. Mládí a život. Nevím, jestli to bylo špatnou nahrávkou, ale tu krásnou poetičnost kazily střihy, kvůli nimž jsem měla pocit neúplnosti filmu. Ale ti herci to zahráli krásně. ()
Začíná to velmi slibně, ale postupně to celé zabředne pouze do patetického blábolení o mládí, které rozpíná svá mladá křídla, aby se vzneslo do nekonečných výšin, než spadne opět na zem do tvrdé reality života. Krásné exteriéry a začínající herecká elita vedle už slavných hereckých es. Film, který mohu, ale nemusím. ()
Neumím se na to dívat tak úplně s nadhledem jako na starý film, neb má v mnohém už prvky filmů moderních. Snad právě proto naivní a již vyčpělé dialogy, nadšené mládí a nezkažené ideály už jen těžko vydýchávám. a pak hlavně velmi nevyrovnané výkony herecké. Ale jádro má film silné, proto jsem i váhala dát čtyři... ()
Přesně takové filmy nemám ráda. Neuvěřitelné, homosexuální, na mě přehrávané. ()
Silně protikřesťanský film. Chabě zaobalený do milostných románků poněkud křečovitě rozradostněného gymnazisty. Křesťanství se zde rovná Katolická církev. Což ve skutečnosti není pravda! Katolíci (v očích diváka křesťané) jsou zde prezentováni jako nebezpeční fanatici („Přiznejte se ke všemu!!!“), kteří nemají nic jiného na práci než šikanovat nevinnou mládež. Gymnazisté zde chodí po bordelech a pak se diví, že jim rodiče či učitelé nadávají. Školní katecheta si nejvíce zasedne na synka z nejbohatší rodiny. Šejbalová hraje potulnou herečku. Cupák s ní nadšeně recituje. Scénář předepisuje (asi náhoda) biblická témata. Nejdříve procítěně recitují téma smrti Jana Křtitele, ale podle Oscara Wildea, který jej pošpinil ve své hře Salome. Pak recitují opět jak omámení Shakespeara. Vybrána je zrovna pasáž o přísaze. (Ale já pravím vám, abyste vůbec nepřísahali… Vaše řeč, ať je: ano, ano; ne, ne. Neboť cokoliv je nad to, pochází od zlého. (Mat. 5:34 – 37)). Ďábelský pohled Racka. Pasáž s ním jsem nepochopil. Asi kvůli těm zlým očím, a aby mohl Radkin ponížit holku z Prahy. Anička s příznačnou přezdívkou „Posedlá“. Homopropaganda – extrémně časté objímání chlapů mezi sebou. Radkin to rovněž přehání s líbáním a objímáním své matky. Okultismus: vykládání karet. Ale pěkná hudba. Z nejvyšších míst je vždy velký tlak na to, aby tyto filmy byly formálně perfektní. Dokonalé barvy, výprava, hudba a herecké výkony umožňují, aby propaganda snadno zapustila své kořeny. Líbila se mi scéna Radkin s Aničkou na kolotoči. Samozřejmě v ředitelně nechybí globus. „Už jsi četl Drapera? Vědci konečně dokázali, že Bůh neexistuje.“ ()
Ačkoliv Barthes by u tohoto filmu jen smutněl nad tím, že všichni ti herci už jsou po smrti, mě subjektivní teorie žánru filmu (očividně i přes profesní postižení) nechalo chladným a překvapivě jsem si toto volání Stříbrného větru užil. Silně mi imponovaly tvrdé a velmi patrné odkazy na Oscara Wilda, ať už ve formě jeho divadelní Salomé nebo skrze bonmoty, které ve filmu pronášela cynická smetánka a mátla tím mladé a naivní desátníky a slečny. Působivý byl vztah Jeníka a Aničky, mezi sympatické postavy zcela přirozeně a neoriginálně patří charakterově podobní pan profesor a strýc Jiří. Silný podnět k přečtení si původního Šrámkova díla. ()
Partnerka mi říkala, že se mám trochu vzdělat, tak jsem se nechal kulturně povznášet touto klasikou. Občas to bylo skvělé, občas se to nedalo vydržet. Pro současného diváka zajímavý mix nadčasovosti, zašlosti, umění a kýče přirovnatelnému k Manon Lescaut. Ten katecha byl fakt hustej. ()
"Svůdné" scény s nulovou erotikou. Vyučování náboženství inkvizitorským učitelem před metr a půl velkým holým černým křížem na zdi. Písek. ()
Zajisté, že film má své kvality, ale pro mne jsou postavy příliš přehrávané a přepoetizované a tak mne připadali i v době, kdy mne bylo jako Ratkinovi. Dnes už vypadají úplně směšně. ()
Zbrusunové dialogy doprovázené tématem že lásku si nemůžeme nadiktovat podle svých představ jak v prvorepublikových filmech. Když se láska nezdaří,tak je to pocit jak trn zabodnutý v hrudi kdy má člověk chuť si vzít život. Ale většina z nich najde v sobě sílu a najde si jiný důvod proč stojí za to žít. Kdyby to šlo, tak film bych hodnotila mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Ale jelikož MEZI nejde, tak spíš dávám ty čtyři. Protože nevím zda bych se na něj ještě někdy koukla. Ale na tu dobu to byl film přímo úžasný a člověk si mohl odpočinout od socialistických sr*ček. :-) ()
Mě se tyhle díla strašně těžko hodnotí. Na jedné straně se tehdejší herectví vyznačovalo ještě takovou tou poctivou prací, a asi i filmařina obecně, na straně druhé je to doba nesmírně vzdálená a naprosto odlišná od současnosti. I když...něco přeci jen zůstává stejné. Tehdejší mladá generace byla staršími považována za prudérní a vulgární a ať je jakákoli doba, starší si toto o mladých myslí a budou myslet pokaždé. I za sto a tisíc let. "My takoví nebejvali, a za našich mladých let to bývalo všechno jináč..." A přitom tenhle film jasně ukazuje, že ani tak ne. Až na pár odlišností v módě a slovním projevu se pořád dokola opakují tytéž věci. Nicméně mě překvapilo množství erotiky na tehdejší film. Samozřejmě erotika v padesátých letech vypadala jinak než dnes. Ale vzhledem k tomu, v jaké době se film odehrává, a v jaké byl natočen, je zde v ději velký prostor pro erotickou fantazii a plno náznaků. Samozřejmě zde hraje celá řada vynikajících herců, plejáda budoucích es úřaduje. Pro díla této doby je i typická hudba, která působí, jako by byla okopírovaná do všech filmů padesátých let. Znovu musím říct, že se mi tyto díla těžce hodnotí. Na jednu stranu kvalitní herecké výkony, na stranu druhou příběh a dobový film, který už dnešní generace těžko pochopí. Přičemž dobu děje mám ale rád. Za herecké výkony a vzhledem k tomu, jakým dílům jsem občas v minulosti dal trojku, dávám za čtyři, ale můj subjektivní názor je takový, že jsem se u filmu celkem nudil, knihu jsem však nečetl a tak nemůžu srovnávat. ()
Poetický večer... Skvělý Eduard Cupák, ostatní občas trochu přehrávali. Ale jinak se už těším na jaro, protože začínám zase něco slyšet... ()
Patos, který dojme. Belle epoque na českém maloměstě očima dospívajícího básníka. Barevná patina a vysoké chóry s kormutlivou melodií v pozadí. Takový film by už nikdo nenatočil. A já doznávám, že zdánlivě naivní rýmovačky Fráňy Šrámka jsou ve skutečnosti hluboké a pravdivé verše (přesně takhle, jak to hloupě zní). A že Krškovi se podařilo kouzlo mládí s ač přepjatou snad citlivostí zachytit. Klasické herecké figury v podání tehdejších hvězd. Tragický osud Jany Rybářové potom jen podtrhuje palčivou ač ne nepříjemnou nostalgii, která co stříbrný vítr celým filmem prochvívá. Ach. Patos, který dojme. ()
Hlavně na počátku působí nesmírně najivně až hloupě. Potom se člověk vžije do atmosféry a doby (která má jistou nadsázku). Film má určité poslání a myšlenku, pro mnohé skrytou. Básnické, umělecké. Přináší poučení a radost ze života. ()
Zvláštna zmes zasnenej romantiky zmiešaná s mladíckym vzdorom a voľnomyšlienkárstvom. Mladík Ratkin a jeho rovesníci sú tak zmietaní z extrému do extrému takým spôsobom až je ich správanie mätúce a neuveriteľné. Či už je to Ratkinov vzťah s Aničkou alebo inými ženami. Sexualita tu prebubláva na povrch. Stabilnými postavami sú tu naopak dospelí aj keď romanticky čiernobieli. Na jednej strane prudérny katechét, na druhej profesor Ramler či strýc Jiří. Atmosféru doby tak vytvára puritánstvo, ktoré stavia prostitúciu a stýkanie sa s prostitútkami či hercami za opovrhnutiahodný čin ba až zločin. 70% ()
"Jen ošklivé ženy mají právo na počestnost", O mladické nerozvážnosti, o hříších mládí, poznávání světa, ale i o stařecké pošetilosti. Na můj vkus příliš pompésní, patetické, herci občas přehrávali .65% Podrobněji WANDRWALL http://youtu.be/B2LlPKF3wXk ()
V podstatě hyperpatetická a naivistická sračka. To, že je něco klasika a od autora z učebnic, je automaticky záruka kvality? Stačí se na to podívat objektivníma očima současnosti. Pokud dílo neobstojí, je to mimo jiné jasná známka tendenčnosti. (1956. Aha...!) Příběh legitimizuje poblouzněnost a pomatenost emočně rozvrácených mladých lidí a jejich "boj" proti zavedeným pořádkům. Do kladného světla staví narcisistní, rozmazlenou, vychytralou a protivnou blbku a pološíleného "básníka". Jediné dvě (mladé) postavy příběhu, které mají jakž-takž smysl pro realitu, pragmatismus, vědí, jak se sedí na lopatě, jsou odstaveny na vedlejší kolej. Staněk a Zach. Buď jak buď, film má, podle mýho, na svém kontě minimálně jednu mrtvou a kdo ví, zda i Eda... Dvě hvězdy za hudbu, nádherné exteriéry (což samozřejmě není zásluha tvůrců) a výkony herců ve vedlejších rolích. ()
Na některé filmy se lze dívat kdykoliv. Na tenhle se musí člověk psychicky připravit, naladit a při dívání se odpoutat od okolního světa. Velkoryse nadhlédnout nad tu snad až naivní romantiku... ()