One Man Show

Druhá generace Kazmovy velikášské show je nejpříznačnějším pořadem postpravdivé doby. Jak vyplývá z komentářů pod jednotlivými díly na Streamu, nehledě k tomu, nakolik si Kazma na pravdivosti svých kousků zakládá, fanoušci neřeší, do jaké míry jsou jeho pranky „fejkové“ (promiň, češtino). Jde pro ně o super cool podívanou a proto navzdory indiciím, že vše mohlo proběhnout jinak, nepátrají po tom, jestli vše vážně bylo tak, jak jim to je prezentováno. Emoce jsou silnější než pravda. ___ Kazma je možná patologický lhář neschopný přiznat chybu (podivná kauza s dvojníkem Jima Carreyho v redakci Extra), možná výborný iluzionista a manipulátor Copperfieldova typu. Každopádně dobře ví, jak fungují média, což dokládají i tato jeho slova z dílu o Dacjukových bruslích: „Aby vám lidé uvěřili velkou lež, stačí jim ukázat dostatečně důvěryhodný kousek pravdy. Všechno ostatní už může být jinak. Média vám také ukazují jen to, co chtějí, abyste viděli.“ Ano, stačí ukázat kousek pravdy (v případě Kazmy může jít o celou epizodu One Man Show – např. Heidi Janků nasral naozaj, nejen naoko), ale je vůči divákům fér vydávat na základě tohoto kousku za pravdu i všechno ostatní (tedy epizody, které byly z velké části inscenované)? ___ Můžete věřit, že Kazma procestoval svět v jednom obleku a po celou dobu říkal na všechny nabídky „ano“, netuše, že jdou veškeré výdaje z jeho kapsy, dokonce můžete věřit, že se na tuhle cestu vydal poté, co mu byla diagnostikována nevyléčitelná nemoc a on se rozhodl neztrácet čas, protože přece žijeme jenom jednou a nic víc už nebude (jak říká na své prezentaci na TEDxZlín 2016). Proč ale nepřiznat, že je to celé jedna velká pozérská hra, při které byla většina situací dopředu domluvena a náležitě právně ošetřena? S vědomím, že pokud je někdo „poděláván“, pak především divák, by u cílové skupiny diváků nejspíš stejně silně nerezonovala Kazmova moudra o tom, že žít bychom měli, dokud můžeme. Jo, když vám Stream zaplatí výlet kolem světa a zajistí všechny věci kolem, život je fajn. S tímhle stěžejním dodatkem ovšem Kazma při budování své značky a vytváření image světaznalého playboye nepracuje. Situuje se do pozice akčního hrdiny, který může dělat co si usmyslí zkrátka proto, že na to má koule. ___ Mnohem autentičtější a zábavnější (ale zřejmě i méně oblíbený) by přitom byl, kdyby si odpustil moralizování a choval se po vzoru alter eg Sachy Barona Cohena (Borat, Bruno) jako regulérní hovado, kterému na mínění ostatních skutečně nesejde. ___ Celá ta rádoby pravdivá fasáda, případně její dodatečné nahazování, pokud se objeví nějaké zpochybňující argumenty, mi v případě Mistrovství světa, Yes Mana a Castingu přijde kontraproduktivní, protože svou show buď zakládáte na opravdových situacích a nesnažíte se tudíž za každou cenu o epickou, dobře šlapající podívanou, ze které protagonista vždy vyjde jako největší borec pod sluncem (což všechno prozrazuje režijní zásahy a existenci scénáře), nebo rovnou přiznáte, že je to jenom „jako“. Pokud Kazmovi fanoušci tento rozpor mezi tím, jak je jim něco prezentováno a jak to bylo doopravdy, nevnímají, myslím, že to vypovídá hlavně o době, ve které žijeme a současném přístupu k faktům jako k něčemu nestálému, co si každý může uzpůsobit vlastním potřebám. ___ Možná vám podobný elaborát k pořadu s parametry dražšího YouTuberského videa přijde zbytečný, ale kdyby byla One Man Show na úrovni běžné YouTuberské produkce (a kdyby mě nebavila), rozepisovat se o ní nebudu. Kazma zjevně obývá jiný vesmír než já a na živo bych si s ním zřejmě neměl moc co říct, ale jeho produkci považuji za vtipnou (podobně jako považuji za vtipná Jackass videa) a – pro všechny rozpory, které v sobě nese – myšlenkově podnětnou a jsem zvědav, s čím se vytasí příště. Další mé poznámky k One Man Show a ostatním pořadům Streamu najdete tady.65% (08.01.2017) (méně) (více)