Rozmarná léta českého filmu

Jednoznačně originální počin ohledně filmů pro poněkud náročnější diváky, kteří se nechtějí koukat na Hanzlíkovy Ú(ú)směvy. Naštěstí to nesklouzlo k honění trika České televize, ale jde skutečně o průřez jednotlivých let. Organizace dokumentu se mi taky líbila. Je to lepší než koukat na bonusy na DVD. Jediná škoda je, že je z pochopotelných důvodů mapováno "pouze" 20 let, ale rozhodně bych do budoucna ocenil i další díly. Člověk má alespoň drobné opáčko jednotlivých let a inspiraci na nějaký rozmarně letní večer. (19.05.2011)

Kdo ví, že Ondřej Vetchý je dětina, Troška mimozemšťan, a že samochvála ne jen smrdí, ale i ulpívá na vnitřní straně obrazovky, přežije bez úhony. Tudíž tento cyklus nevnímám tragicky, ani zbytečně nepitvám. Edit: Až do současnosti mi zůstalo utajeno, že Jan Švankmajer natočil film s nápaditým názvem Milenci slasti (!!!). Ať už se jedná o zabedněnost či opomenutí scénáristy, je to celkem ostuda. (13.01.2011)

V podstate pozoruhodné, hoci 52 minút (na jeden rok) je stále málo. Závisí to aj od toho, KOĽKO českých filmov v ňom malo premiéru, obecne by sa ale dalo skonštatovať, že ani takmer hodinová minutáž nestačí. Dvojnásobne, ak je zdržovaná kontroverzným rozhodnutím na začiatok každej časti umiestniť „sumarizačný“ monológ, monitorujúci najdôležitejšie nielen české udalosti (napr. politické, dokonca športové) toho roka, čo je na filmový dokument rozporuplné, až naivné. Samotný seriál každopádne super, myslím, že za pozitívny výsledok najviac zodpovedá Jaroslav Sedláček. Ten sa v českom časopise „Cinema“ špecializoval práve na českú kinematografiu. Jeho prístup vždy bol možno nadhodnotený, ale písal kvalitne a vedel o čom a za X rokov si s tvorcami (od režisérov cez hercov po producentov) vytvoril nadštandardné vzťahy. V dokumente teda dostane slovo každý, kto v rokoch 1990 – 2010 aspoň niečo (stačí máličko) v českom svete filmu dokázal. Určite by sa našli nejaké chybičky, ale i tak obrovský kus práce. (27.05.2011)

Z převažujících dojmů na mne zapůsobila především síla nostalgie, která z retrospektivního pořadu Petra Vachlera přímo čpí. Nápad rekapitulovat dějiny české polistopadové kinematografie je vděčný, problematická je ovšem zcela přirozená stylizace oslovených umělců, tolik pozitivních vjemů se v jednom pořadu hned tak nesejde. Dotyčné filmy jsou tu častokráte prezentovány zajímavěji, než jaké ve skutečnosti jsou. Filmy se točí, cyklus běží a mně ani těch dvacet let nepřijde, stejně jako množství zajímavých, ale ne příliš objevných postřehů řady oslovených lidí od filmu. Tvůrcům pak díky za připomenutí a vyzdvižení té řady polozapomenutých a nedoceněných filmů, jako například úžasného baladického Vojtěcha, řečeného sirotka Zdeňka Tyce, asi nejvíce neprávem pozapomenutého porevolučního filmu. Petr Vachler zřejmě natáčí celkem záslužný počin... (04.01.2011)

Paráda, těším se na každý úterní večer! Zdejší nízké hodnocení symbolicky (hlavně však tragicky) potvrzuje, jak jsou tady ve skutečnosti všichni zanícenými a oddanýimi fanoušky filmu... Jděte se bodnout, uživatelé CSFD!!! (po čase se koukám hodnocení zvedlo, v červenejch už to vypadá daleko líp, ale stejně je to pořád málo) (11.01.2011)